Žebřík sv. apoštola Petra
Apoštolský půst je dalším významným postním obdobím v církevním kalendáři. Od Velkého půstu se liší svou umírněností a krátkostí. Víme však, že postní úsilí nespočívá pouze v omezení gastronomickém. Půst je cvičením především pro duši. Nejpodstatnějším cílem toho, kdo se postí, je duchovní růst. Abychom si v tom napomohli, obraťme se k apoštolským listům. Texty sv. apoštola Pavla jsou dobře známy a často citovány. Dílo dalšího nejvyššího apoštola Petra je méně známo. Zkusme tento nedostatek napravit a začtěme se do 2. epištoly Petrovy. V první kapitole jsou verše 5–7, jimž se říká Žebřík Petrův:
Proto také vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku.
V těchto verších apoštol popisuje stupně výstupu ke křesťanské dokonalosti. Základem tohoto žebříku je víra, a právě s ní je spojená snaha dosáhnout ctností, které prokazují víru a postupně přivádí k lásce jako vrcholu duchovní dokonalosti.
…abyste ke své víře připojili ctnost… Samotná víra bez odpovídajícího ctnostného života pro spásu nestačí. Víra se musí projevovat v každém lidském činu.
Sv. Beda Ctihodný zdůrazňuje: „[Apoštol] ctností nemyslí konání zázraků, ale dobrý způsob života, který je spojen s pravou vírou, aby víra bez skutků nebyla zbytečná a mrtvá, a k tomu předepisuje vynakládat veškeré úsilí, neboť ten, kdo při své práci otálí, je bratrem zhoubce (Přísloví 18:9).“
… k ctnosti poznání… Bible kralická zde místo poznání používá slovo umění, v originálu však je řecké slovo gnosis. Svatí otcové vykládají tento úryvek jako varování před nerozumnou horlivostí nebo jako schopnost rozlišování dobrého a zlého. Poznání je bráno spíše jako rozumnost, uvážlivost, soudnost. Pouze s jasným pochopením toho, co je dobro a co zlo, může člověk získat ctnosti. Aby se křesťan vyhnul nebezpečím, která ohrožují konání dobrých skutků, je zapotřebí rozvážnosti, bez níž by sama ctnost byla činem slepce. Uvážlivost neboli poznání (gnosis) je rozumný způsob jednání a myšlení, při kterém člověk ví, co je užitečné nebo škodlivé, dobré či špatné, co by měl dělat a čemu by se měl vyhnout. Taková rozvážnost chrání před nadbytečnou horlivostí a před oklamáním.
… k poznání zdrženlivost… Je třeba se však vyhýbat shovívavosti vůči vlastním slabostem pod různými záminkami. Ten, kdo se vydal na cestu duchovního zdokonalování, musí být na sebe přísný. Poznání vyžaduje zdrženlivost, krocení smyslných popudů a možná i umírněnost v samotném poznání. Apoštol Pavel v listu Římanům varuje: Smýšlejte o sobě střízlivě (Římanům 12:3). Ale ještě důležitější je trpělivost, vytrvalost v ctnosti, ale třeba i v utrpení.
… ke zdrženlivosti trpělivost… Zdrženlivost vyžaduje stálost a trpělivost. Je snadné se nechat něčím unést na krátkou dobu. Ale Bůh si přeje, abychom byli ukotvení ve svých dobrých skutcích. Trpělivost je stálost ve způsobu myšlení, jednání a života, opak lehkomyslnosti, netrpělivosti, nestálosti.
Sv. Beda Ctihodný říká: „Zdrženlivost je vždy doprovázena trpělivostí, neboť každý, kdo se naučil zdržovat se světských rozkoší, potřebuje duchovní sílu, aby jim odolal, a bránil se s výzbrojí spravedlnosti napravo i nalevo (2. Korintským 6:7).“
… k trpělivosti zbožnost… Při duchovních snahách se může objevit lhostejnost nebo přílišná přísnost, neúprosnost a uzavřenost. Musíme s těmito pocity bojovat. Účelem duchovního úsilí není úsilí samotné, ale náprava srdce. Zbožnost je duchovní rozpoložení, při němž člověk za střed svého života pokládá Boha, oslavuje ho ve svém srdci, snaží se plnit jeho vůli a žít v souladu s jeho přikázáními. Zdrženlivost, trpělivost, stálost v boji proti hříchu a vášním naplňují naše srdce láskou k Bohu a nadějí na Boží pomoc. Na tomto stupni se zcela svěřujeme Boží vůli a býváme naplněni duchem zbožnosti.
… ke zbožnosti bratrskou náklonnost… Příznakem pravé zbožnosti je vlídný a láskyplný postoj k bližním. Musíme se naučit soucítit s lidmi a „nést na sobě břemena jedni druhých“. Zbožnost se nesmí omezovat jen na člověka samotného, ale musí se projevovat v lásce k bližním.
Zbožnost oživuje a osvěcuje myšlenky, city a činy křesťana, a v jeho srdci se z lásky k Bohu rodí láska k bližním, nejdříve samozřejmě ne ke všem, ale pouze k spoluvěřícím, tomu apoštol Petr říká bratrská náklonnost. Křesťan začíná upřímně milovat v Pánu všechny, kdo s ním vyznávají stejnou víru. Pro něj již není ani otrok, ani svobodný, nevidí rozdíly v postavení, pohlaví a věku, pro něj jsou všichni křesťané dětmi jednoho nebeského Otce, všichni jsou vykoupeni drahocennou Krví Božího Syna, pokřtěni ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého, všichni jsou povoláni ke spáse.
Křesťan na tomto stupni duchovního zdokonalování touží po spáse celým svým srdcem a aktivně přispívá ke spáse bližních – modlitbami, slovy soucitu, útěchy, poučením i vlastním příkladem. Bratrská láska posiluje zbožnost a dodává jí dokonalost: Řekne-li někdo: „Já miluji Boha,“ a přitom nenávidí svého bratra, je lhář. Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí (1. Janův 4:20).
… a k bratrské náklonnosti lásku. Láska plynoucí z čistého srdce je konečným cílem duchovního růstu. Křesťan vystupuje na nejvyšší úroveň morální dokonalosti. Láska k Bohu posiluje lásku jedince k spoluvěřícím a šíří ji stále dále. Milující srdce křesťana se rozpíná – nyní svou láskou objímá všechny lidi bez ohledu na jejich postavení nebo vyznání, miluje i své nepřátele. Taková láska je vrcholem dokonalosti, nejvyšším, posledním stupněm na duchovním žebříčku. Svatý Izák Syrský říká: „Kdo miluje všechny stejně, milosrdně a bez rozdílu, dosáhl dokonalosti.“ A apoštol Pavel učí: Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti (Koloským 3:14).
Svůj žebřík apoštol Petr uzavírá těmito slovy: Máte-li tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce (verš 8).
Svatí otcové, mezi nimiž je i sv. Jan Zlatoústý, zdůrazňují, že důležitá je nejen přítomnost ctností, ale i jejich hojnost. A poznání našeho Pána Ježíše Krista není poznáním teoretickým, ale praktickým, založeným na osobní zkušenosti.
Dále apoštol Petr varuje: Komu však scházejí, je slepý, krátkozraký a zapomněl na to, že byl očištěn od svých starých hříchů (verš 9).
Ti, kteří nevystupují k dokonalosti po žebříku křesťanských ctností, jsou slepí, nevidí svět duchovní a ztratili i to očištění od dřívějších hříchů, které získali ve svátostech křtu a pokání.
Na závěr apoštol poznamenává: Proto se, bratří, tím více snažte upevňovat své povolání a vyvolení. Budete-li to činit, nikdy neklopýtnete. Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista (verše 10 a 11).
Tady sv. Petr odhaluje tu nádhernou perspektivu, která čeká ty, kteří se namáhají duchovně a tělesně, postí se a získávají křesťanské ctnosti. Láska jim otevře přístup do věčného království Božího.
Jestliže s ním vytrváme, budeme s ním i vládnout (2. Timoteovi 2:12).
Redakce