Filón Alexandrijský – odmítnutý židy a přijatý křesťany

Mezi středověkými muslimskými a židovskými mysliteli jsou tací, jejichž myšlenky byly odmítnuty spoluvěřícími, ale přijaty v církvi Kristově. Jedním z nich je Filón Alexandrijský.

Konec panování filozofie

Antickou filozofii vystřídala filozofie středověká. Jaký je mezi nimi rozdíl? Starověk je možná jediným obdobím v dějinách lidstva, kdy filozofie vládla zcela a bezprostředně. Byla královnou věd, kladla jakékoliv otázky, nic jí nebylo zakázáno.

Středověká filozofie – pokud ji definujeme jako náboženskou – se omezuje na určité postuláty, které přijímáme na základě víry. O jaký druh náboženské filozofie se jedná – křesťanskou, židovskou, muslimskou – v tomto případě nezáleží. Důležité je, že filozofie si už nesmí položit libovolnou otázku.

Odpovědi na některé otázky jsou pro ni zřejmé z hlediska víry. A v tom spočívá nejhlubší rozdíl mezi ní a antickou filozofií. Přibližně od 1. do 5. století po Kristu zaznamenáváme jak rozkvět antických filozofických směrů (např. novoplatonismu), tak vznik náboženské filozofie (např. sv. Augustina nebo kappadockých otců).

Filón Alexandrijský je tradičně považován za prvního středověkého filozofa.

Filónův život

O jeho životě víme velmi málo. Přibližný rok jeho narození je 20 př. n. l., přibližný rok smrti je 50 n. l. Víme, že žil v Alexandrii a patřil k židovské šlechtě, možná byl farizeem. Víme, že měl bratra, velmi bohatého občana Říma, jehož syn, Filónův synovec, opustil židovskou víru, o čemž filozof v jednom ze svých pojednání s hořkostí píše: „je zcela romanizován“. Víme, že Filón byl velmi vlivný už jen proto, že někdy kolem roku 39 jel se skupinou předních židovských kněží do Říma k císaři Caligulovi, o čemž sám napsal zprávu. Šlo o to, že Caligula nařídil, aby ve všech chrámech byly umístěny sochy císaře, protože císaře v Římě považovali za boha. Výjimku neudělal ani pro synagogy. Židé tím byli pohoršeni a vypravili k císaři poselství, jehož účastníkem byl i Filón Alexandrijský. Caligula však zemřel o rok později, takže židé měli štěstí. Ale Filón byl se vší pravděpodobností docela odvážný muž. Caligula proslul svou hašteřivou povahou a tvrdými represáliemi vůči svým protivníkům.

Víme také, že Filón podnikl pouť do Jeruzaléma, ale jinak celý život prožil v Alexandrii. To je pravděpodobně vše, co je o tomto filozofovi známo.

Mnohem více víme o jeho spisech. Dochovalo se jich přibližně 50. Překvapivé je, že židovská komunita odmítla myšlenky Filóna Alexandrijského a jeho spisy se zachovaly dodnes díky… křesťanům. To, že Filónovy spisy se přepisovaly v křesťanském prostředí, svědčí o zájmu křesťanů o tohoto židovského filozofa, který byl židovským prostředím odmítnut. To zase ukazuje, že právě křesťanství zaujímá vůči filozofii kladný a přátelský postoj, i když se filozofie rodí v jiném náboženském prostředí.

Co s tím má společného Septuaginta?

Proč byly Filónovy spisy tak aktuální? Dovolím si možná trochu neobvyklé vysvětlení. Víme, že v Alexandrii žilo poměrně velké množství Židů, kteří se již helenizovali, zapomněli svůj rodný jazyk a mluvili starověkou řečtinou. Z tohoto důvodu vznikl překlad Starého zákona známý jako Septuaginta, aby Židé mohli číst Písmo svaté ve svém již mateřském řeckém jazyce. Přeložit pouze text ale nestačilo. Alexandrijští Židé se již tak helenizovali, že se jim nejen jazyk, ale i kultura Řeků byla bližší než jazyk a kultura Písma. Platon pro ně byl srozumitelnější než Mojžíš a stoikové srozumitelnější než proroci. Proto lze říct, že Filón Alexandrijský do jisté míry pokračuje v práci 70 překladatelů Starého zákona a „překládá“ Mojžíšovy knihy do jazyka řecké filozofie, čímž přibližuje Písmo svým současníkům. Právě proto ortodoxní židé jeho myšlenky nepřijali – lpěli na doslovném výkladu posvátných textů.

V knihách Starého zákona jsou některé pro vzdělaného Řeka zvláštní a zcela nepochopitelné myšlenky. Proč Bůh vyzývá k zabíjení lidí? Proč Abraham podvádí Sáru se svou služebnicí Hagar? Proč se jediný spravedlivý člověk Noe po potopě opije a jeho syn se jeho opilosti vysmívá? Filón Alexandrijský říká, že podobné pasáže je třeba vykládat alegoricky. A na tom se zakládá i jeho teologie.

Filón tvrdí, že Bůh je naprosto transcendentní a nepoznatelný. Je nad veškerou bytostí, nad jakoukoli schopností našeho poznání. A proto, když nám zjevuje cokoliv o sobě, vyjadřuje to naším jazykem, srozumitelným člověku. Mezi lidmi a Bohem je obrovská propast: nemůžeme Bohu rozumět a Bůh nám „nemůže“ předat znalosti o sobě. A pak Bůh vytváří prostředníka mezi sebou a světem. To je Logos – „prostředník“, který hraje roli filtru: Boží zjevení procházejí skrze něj a nabývají hlubokého filozofického významu. Tento Logos, který lze pochopit pouze pomocí filozofie, se nachází v textech Písma svatého – zvláště tam, kde rozum klopýtá. Když se člověk zabývá filozofií, tedy hledá Logos, hledá tím i Boha.

Alegorický výklad

V podstatě většina Filónových spisů je věnována hledání filozofického porozumění Písmu. Jedním z příkladů je spis „O stvoření světa“. V knize Genesis je mnoho nejasného. Bůh stvořil svět za šest dní. Proč za šest? Je přece všemocný! Mohl by to udělat i během okamžiku. Filón Alexandrijský také souhlasí s tím, že Bůh je všemocný, protože je dokonalý. Ovšem svět dokonalý není. Trvání v čase je nezbytné právě pro svět. Aby byl svět krásný, musí Bůh nejprve vytvořit Logos – platónský svět idejí.

Filónův spis „O stvoření světa“ je velice ovlivněn Platonovým dialogem Timaeus: Bůh nejprve stvořil světovou duši. Filón má zhruba totéž: Bůh nejprve tvoří Logos, který je chápán jako svět idejí. Pak podle těchto idejí vznikají věci. Ale proč šest dní? Filón byl zřejmě ovlivněn pythagorejstvím, protože šestka je podle Pythagora dokonalé číslo. Dvojka je vyjádřením ženského principu, trojka je symbolem mužského principu, dva krát tři je šest. A šest není jen jeden krát dva krát tři, je to jedna plus dva plus tři, to znamená, že je to součet i součin stejných čísel, takže šest je nejposvátnější číslo, proto Bůh tvoří svět šest dní.

Filón totiž nevytváří vlastní filozofii, ale bere si z řecké filozofie to, co se mu líbí: od Pythagorejců, od Platona, od skeptiků, od stoiků – jen aby to helenizovaným Židům pomohlo pochopit význam knih Písma svatého.

Logos je jedním z ústředních principů Filónova myšlení. Logos má mnoho různých podob. Jeho filozofickým významem je platónský svět idejí, podle teologického významu je to Archanděl, Boží Syn, Sofie, o níž čteme v Knize moudrosti.

Filón nevytváří ucelený filozofický systém; jeho teorie je poněkud pestrá, ale zajímavá pro svůj alegorický přístup. Filón žil v Alexandrii, a právě Alexandrijská křesťanská škola je proslulá svým alegorickým přístupem – vidíme ho u Órigena, u Klementa Alexandrijského a vrcholem alegorického přístupu je svatý Maxim Vyznavač.

Uveďme příklad Filónova alegorického výkladu. Abraham a Sára dlouho neměli děti. Abraham se tím trápil a moudrá Sára mu dovolila mít dítě s jeho služebnicí Hagar. Poté, co Hagar porodila, porodila i Sára. Zdá se, že Bůh čekal, až Abraham podvede svou zákonnou manželku. Je to zvláštní! Ale Filón vysvětluje: Sára symbolizuje teologii a Hagar symbolizuje filozofii. Nikdo nemůže studovat teologii, dokud nepozná filozofii. Teologie vám nepřinese ovoce, dokud nezískáte ovoce z filozofie. Stejně jako Hagar byla služebnicí Sáry, tak filozofie je služebnicí teologie. Zde je původ tohoto známého úsloví, které je připisováno katolickému scholastiku Tomáši Akvinskému.

Nebo další zvláštní syžet: Noe se opije po přistání archy. Filón o tom píše celý traktát. Všichni jsme jako opilci. Opilec zpravidla nechápe, že je opilý, myslí si, že je střízlivý a dokáže vše dokonale posoudit. Stejně tak se chováme i my: myslíme si, že všemu dokonale rozumíme, ale ve srovnání s Bohem jsme jako opilci. Filón cituje velké množství argumentů převzatých od Aenesidema (skeptické tropy) o tom, že člověk nemůže spoléhat na své smysly. Nemůžeme správně poznat viditelný hmotný svět, protože nás naše smysly klamou. Ještě naivnější je snaha poznat Boha, o kterém nevíme vůbec nic.

Zde je další příklad Filónova symbolického výklady. V knize Exodus čteme: Zabijte každý svého bratra, každý svého přítele, každý svého nejbližšího. Léviovci vykonali, co jim Mojžíš rozkázal; toho dne padlo z lidu na tři tisíce mužů (Exodus 32:27–28). K čemu je taková krutost? Filón Alexandrijský vysvětluje: „Kněží nezabíjejí lidi, jak si někteří myslí, ale odsekávají ze své mysli to, co je vlastní a drahé tělu, protože ti, kdo musí být služebníky Jediného a Všemoudrého, by se měli stát cizími všemu, co má jakýkoliv původ. Proto zabijeme bratra, nikoliv však člověka, ale bratra duše – tělo. Oddělíme od toho, kdo miluje ctnost a vše božské, vášně a vše smrtelné…“ a tak dále (O opilosti, 67-70). Takže podle Filóna v tomto biblickém úryvku jde o zabíjení lásky k pozemskému.

Takovým způsobem Filón alegoricky vykládá Písmo ve všech svých spisech. Bible je kniha, kterou nelze číst bez filozofie, neboť je dána Bohem skrze Logos, tedy jako by prošla sítem rozumu.

Vliv stoiků se u Filóna projevuje v oblasti etiky. Prochází však také prizmatem jeho náboženského chápání. Ano, stoici mluvili o apatii a Filón o boji proti vášním, o odseknutí všeho, co je spojeno s tělem, s naším světem. Tím se ale Filón na rozdíl od stoiků neomezuje. Jde dále a mluví o posvátném opojení, o výstupu k Bohu.

Proto je Filón na jedné straně důsledný asketa, který tvrdí, že tělesné musí být omezeno. Ale zároveň je mystik, který říká, že člověk přitom musí vystoupit celou duší k Bohu.

Vliv na křesťany

Filónovy spisy se četly a kopírovaly v křesťanských kruzích, takže postoj k němu byl velice uctivý.

Alexandrijská teologická škola byla jednoznačně ovlivněna Filónovým přístupem. Například Klement Alexandrijský, jenž byl ředitelem alexandrijské katechetické školy, cituje Filóna a označuje ho za autoritu. Na základě Filónových knih se stavěla alexandrijská teologie. A pak z této školy vzešel Órigenés, který později stál v jejím čele. Órigenovy spisy studovali kappadočtí otcové Basil Veliký, Řehoř Teolog a Řehoř z Nyssy, kteří také používali alegorickou metodu. Alegorický způsob výkladu Písma svatého používali i další slavní Alexandrijci – svatí Athanasios a Cyril.

Podobný přístup vidíme i u sv. Maxima Vyznavače. Nevíme však, zda sv. Maxim byl ovlivněn přímo Filónem nebo prostřednictvím raných otců.

Filóna četl svatý Ambrož Milánský, učitel svatého Augustina. V Augustinově dílu „O Boží obci“, které je výkladem knihy Genesis, lze najít hodně podobného s Filónovým spisem „O stvoření světa“. Možná Augustin došel k mnoha závěrům sám, nebo se k němu Filónovy výklady dostaly prostřednictvím svatého Ambrože.

V každém případě lze říci, že Filón byl v podstatě zakladatelem jednoho ze směrů exegeze Písma svatého. Jeho vliv na tuto metodu je skutečně kolosální. A je to úžasný fakt. Ve středověké filozofii existuje řada zajímavých židovských myslitelů (Filón Alexandrijský, Moše Maimonides), které židovské prostředí nepřijalo, ale jejich traktáty byly hojně šířeny v křesťanské církvi. Jsou také někteří muslimští myslitelé (Ibn Síná, Al-Fárábí, Ibn Rušd), které muslimové prohlásili za kacíře, ale jejich spisy měly v křesťanském prostředí velký význam. To vše svědčí o lásce křesťanů k filozofii a moudrosti, ať už je její původ jakýkoli.

Viktor Lega