10 výroků sv. Řehoře Palamy o svátku Setkání Páně se Simeonem
1. Kristus nás, jako jednotlivé osobnosti, ospravedlňuje a znovu nás uvádí do poslušnosti nebeskému Otci; a přirozenost, kterou od nás přijal, znovu stvořil a zjevil ji posvěcenou, ospravedlněnou a poslušnou Otci ve všem. Právě proto ji vhypostazoval, v souladu s ní jednal a trpěl, a součástí toho je i jeho námi dnes oslavovaný vstup do chrámu nebo uvedení pro očištění a Bohem inspirované setkání se Simeonem a vyznání Anny, která se po celý svůj život nacházela v chrámu.
2. Vidíte, jak byl Stvořitel zákona a Vševládce ve všem poslušný zákonu? Co kvůli tomu učinil? Učinil naši přirozenost ve všem poslušnou Otci a skrze ni uzdravil naši neposlušnost a kletbu proměnil v požehnání.
3. Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina – jak je psáno v zákoně Páně: ‚vše, co je mužského rodu a otvírá lůno matky, bude zasvěceno Hospodinu‘ (Lukáš 2:22-23; Exodus 13:2).
4. Přinesli, jak se říká, „aby podle ustanovení Zákona obětovali dvě hrdličky nebo dvě holoubata“ (Lukáš 2:24; Leviticus 5:7). Přítomnost dvou hrdliček ukazovala čistotu rodičů a zároveň měla určitý vztah k těm, kteří žijí podle zákona manželství; a dvě holoubata, jako nemající zkušenost s manželstvím, jasně předznamenala Pannu a Panice, který se z této Panny narodil.
5. Poté, co se zázračně narodil a byl přinesen do chrámu, Duch připravil jiné hrdličky a jiná holoubata – hodnější. Koho? Simeona a Annu. Kdyby je někdo nazval buď holoubaty pro jejich úplnou nevinnost ve vztahu ke zlu (hříchům), nebo hrdličkami pro krajní čistotu, měl by pravdu.
6. Ale Simeon, vskutku, … byv spravedlivý a bohabojný a využívaný Duchem Svatým a nyní jím pohnutý, přišel do chrámu a spěchal vstříc a přijal do náruče toto nebeské a zároveň pozemské Dítě, přinesl mu jako Bohu chvalozpěv a modlitbu, a prosil, aby ho v pokoji propustil, hlásal a tvrdil, že on je spásné Světlo, k pádu nevěřících i k povstání věřících v něj.
7. Panně, Matce Dítěte, předznamenal a zjevil, že na základě zármutku, který prožije u kříže Syna, se bude muset stát zvláště zjevenou Matkou podle přirozeností tohoto Bohočlověka, Dítěte, a vyjde najevo myšlení mnohých srdcí. Simeon dokonale dosvědčil, že kvůli trápení, které jí přinese utrpení Syna, a kvůli největšímu zármutku a soucitu, je pravou, vlastní Matkou tohoto zázračného Syna.
8. Prorokyně Anna, dcera Fanuelova, vdova 84 let, pilná v půstu a modlitbách, která neopouštěla chrám, v tu chvíli se zvláště naplnila Božským Duchem, děkovala Bohu a hlásala, že přišlo vykoupení pro ty, kteří ho očekávali, a že vykoupením je toto Dítě.
9. Takové duchovní hrdličky poslal Duch Svatý vstříc Kristovi vstupujícímu do chrámu a ukázal nám, jaké by měly být ženy nemající prostředky k živobytí po úmrtí manžela, a muži, kteří ztratili své manželky.
10. Tato Anna, dcera Fanuelova, byla vdova, ale také prorokyně. Za co obdržela tento dar proroctví? – Za to, že opustila světské a všední starosti, ale neopustila chrám; za to, že se denně a nočně postila a bděla, modlila se a zpívala žalmy, vedla neposkvrněný život. Proto i Pána, jemuž byla oddána ve všech svých skutcích, okamžitě poznala, když vstoupil do chrámu, jak mu říká i žalmista-prorok: „Zpívám a očekávám bezúhonně, kdy ke mně přijdeš “ (Žalm 101:2).
