Pouť do Černé Hory

Ve dnech 17.– 22. července s požehnáním Jejich Vysokopřeosvíceností arcibiskupa pražského a českých zemí Michala a metropolity Černé Hory Ioanikije věřící pravoslavného chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze navštívili posvátná místa Černé Hory. Cesta z Prahy trvala 18 hodin a byla náročná. Jelikož je Černá Hora hornatá, jeli jsme krutými zatáčkami. Většinu času jsme trávili na pobřeží Jaderského moře, ve vesnici Čajň, a odtud jsme putovali po různých monastýrech a chrámech.

V úterý 18. července, v den památky ctihodného Sergije Radoněžského, jsme se zúčastnili sváteční bohoslužby v monastýru nedaleko města Bar, zasvěceném tomuto světci. Monastýr se nachází na úpatí hory Rumija, cesta tam byla strašidelná. Někteří poutníci si později stěžovali, že kdyby věděli předem, kam pojedou, sotva by se toho odvážili. Samozřejmě místní příroda je nádherná, kochat se z takové výšky krajinou je nepopsatelný zážitek, ale strach byl větší než nadšení. Spolu s místním duchovenstvem jsme sloužili božskou liturgii. Poté jsme měli sváteční oběd a po cestě zpět jsme navštívili nádherný katedrální chrám města Bar. Odpolední hodiny jsme trávili u moře, odpočívajíce po dlouhé cestě.

Ve středu odpoledne jsme se vydali na další poutní cestu do monastýrů Reževiči, Djuljovo a Praskvica. Po návštěvě těchto posvátných míst nás čekal dobrý oběd v okolí města Budva a koupání v moři. Večer jsme zavítali do známého monastýru Ostroh. Cesta vedla přes město Kotor a podél pobřeží Kotorského zálivu. Odolat kráse místní přírody jsme nemohli a na krátký čas jsme museli zastavit nad zálivem a kochat se touto nádherou. I když jsme dorazili do monastýru pozdě v noci, čekala nás večeře, za což děkujeme bratřím monastýru. Jsou zde uloženy ostatky sv. Vasilije Ostrožského. Je to velice inspirující posvátné místo. Po ranní bohoslužbě a snídani jsme pokračovali ve svém putování Černou Horou a zamířili do starobylého města Cetinje, v tamním monastýru se nachází částečka životodárného Kříže, pravá ruka svatého Jana Křtitele a ostatky svatého Petra Cetinského. Je zde i sídlo metropolity Černé Hory. Po cestě jsme zavítali do ženského monastýru Ždrebaonik, kde jsme se poklonili ostatkům sv. Arsenije, druhého (po sv. Sávovi) srbského arcibiskupa.

Když jsme přijeli do cetinského monastýru, uvítal nás sám metropolita Ioanikij. Vladyka poslal pozdrav našemu arcibiskupu Michalovi a připomenul, že ho pozval na oslavu památky sv. Petra Cetinského, která je naplánována na 31. října. Na závěr nám požehnal a věnoval památní dárky. Vladykovi jsme darovali ikonu svaté mučednice Ludmily. V monastýru jsme se také podívali na výstavu církevních předmětů a knih. Poté nás bratři monastýru pohostili kávou, rakijí a sladkostmi.

Další cesta vedla do hlavního města Černé Hory – Podgorici, tam jsme navštívili ohromující krásný katedrální chrám. Fasáda symbolizuje duchovního růstu člověka. Základy chrámu jsou z obrovských netesaných kamenů. Čím výše, tím jsou kameny opracovanější. Na vrcholu jsou čisté a rovné. Kupoli zdobí obrovské zlaté kříže zářící na slunci. Takto podle stavitelů chrámu vypadá život člověka, jenž se rozhodne vydat na duchovní cestu za Kristem. Začátek cesty je hrubý a náročný, ale postupně se zlepšuje a usnadňuje. Když se člověk plně očistí od vášní, zazáří světlem Kristovým. Uvnitř je chrám zázračně nádherný. V kryptě je pohřben jeho zakladatel metropolita Amfilochij – veliký člověk, který nejen vybudoval katedrálu, ale i obnovil celou církev v Černé Hoře. Místní duchovní říkali, že když se stal arcibiskupem, bylo v celém státě 12 kněží, aktuálně je jich 120 a téměř 600 mnichů a mnišek. Současně v Černé Hoře existuje 70 monastýrů. Metropolita Amfilochij byl vynikající teolog, duchovní pastýř. Na jeho hrobě jsme sloužili panychidu. Nechtělo se nám odcházet z tohoto místa.

Po návratu do Čajnje jsme trávili čas u moře. V pátek ráno někteří z nás jeli na liturgii do monastýru Praskvica a po cestě jsme se zastavili na kávu u známého ostrůvku sv. Štefana a kochali jsme se nádherným výhledem na moře. Celý den jsme se připravovali na cestu domů na pláži.

V sobotu ráno jsme se vydali na zpáteční cestu. Napadlo nás podívat se do monastýru Morača, což byla chyba – na dálnici jsme strávili celý den. V horském monastýru jsme si trochu odpočinuli u studeného potoka se šálkem kávy, a nakonec jeli domů. Do Prahy jsme dorazili v neděli ráno a stihli jsme liturgii v katedrále sv. Cyrila a Metoděje.

Putování nebývá snadné, vrátili jsme se vyčerpaní dlouhou cestou a horkem. Ale děkovali jsme Pánu Bohu za tuto možnost navštívit posvátná místa, pomodlit se v nádherných chrámech u ostatků svatých. Kochali jsme se krásami přírody a poznali jsme trochu duchovního život Černé Hory.

Těšíme se na další putování!

Prot. Mgr. Vasyl Čerepko