Teologický slovník. Ráj
Slovo ráj se do všech moderních slovanských jazyků dostalo z praslovanštiny a pochází podle všeho z avestštiny, v níž zní jako rā́у. Rájem se rozumí místo, v němž přebývali první lidé, Adam a Eva, než byli vyhnání pro svou neposlušnost Bohu, nebo také království nebeské – království slávy, které nastane po druhém Kristově příchodu. O ráji se také mluví jako o vnitřním stavu svatých lidí, který je výsledkem poznání Boha.
Podle převládajícího učení svatých otců, biblický ráj (paradeisos) měl jak fyzickou, tak duchovní povahu: nacházel se na zemi (pravděpodobně na Blízkém východě, nedaleko řek Tigris a Eufrat), ale zároveň první lidé byli ve stálém společenství s Bohem.
Jazyk Písma svatého a církevních hymnů nazývá rájem místo, kde přebývá Bůh. Tak třeba v prvním troparu předsvátku Kristova narození se rájem myslí lůno přesvaté Bohorodice. Ráj je také nazýván královstvím nebeským, životem budoucího věku, osmým dnem, novým nebem a nebeským Jeruzalémem.
Nejranější křesťanský popis ráje patří apoštolu Janovi: A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové“… „Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé… Ve vytržení ducha mě vyvedl na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha, zářící Boží slávou; jeho jas jako nejdražší drahokam a jako průzračný křišťál… Avšak chrám jsem v něm nespatřil: Jeho chrámem je Pán Bůh všemohoucí a Beránek. To město nepotřebuje ani slunce ani měsíc, aby mělo světlo: září nad ním sláva Boží a jeho světlem je Beránek. Národy budou žít v jeho světle; králové světa mu odevzdají svou slávu… A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života (Zjevení 21:1–6, 10–11, 22–24, 27).
Ve všech popisech ráje se zdůrazňuje, že pozemská slova mohou pouze v malé míře zobrazit nebeskou krásu, protože je „nevyjádřitelná“ a přesahuje lidské chápání. Hovoří se o „mnoha příbytcích“ v ráji (Jan 14:2), tedy o různých stupních blaženosti. „Některé Bůh poctí velkými poctami, jiné menšími,“ říká svatý Basil Veliký, „protože „hvězda od hvězdy se liší září“ (1. Korintským 15:41). A protože je u Otce „mnoho příbytků“, někteří lidé budou v ráji přebývat ve vyšším a jiní v nižším stavu – v závislosti na tom, jak blízko Bohu byl člověk v pozemském životě. Avšak pro každého jeho „příbytek“ bude nejvyšší blažeností, kterou si umí představit. Spravedliví zazáří jako slunce v království svého Otce (Matouš 13:43), a budou podobní Bohu (1. list Janův 3:2) a poznají ho (1. Korintským 13:12).
Sv. Simeon Nový teolog byl jednou tak osvícen Duchem Svatým, že zvolal: „Ó Pane! Snad na světě není nic nad tuto blaženost! A uslyšel odpověď: „To, co prožívají i svatí zde na zemi, v těle, ve srovnání s budoucí nebeskou blažeností je jako slunce nakreslené uhlem na papíře ve srovnání se sluncem zářícím na obloze!“
A sv. Serafim Sarovský říkal, že kdyby člověk věděl, jak strašné je peklo a jak sladký je ráj, byl by ochoten snášet i ta nejstrašnější mučení zde na zemi, aby se v budoucím životě ocitl v ráji.
Ráj není ani tak místem, jako spíše stavem duše. Jako je peklo utrpením způsobeným neschopností milovat a neúčastí na Božském světle, tak je ráj blažeností duše, způsobenou přemírou lásky a světla, na které se plně podílí ten, kdo je sjednocen s Kristem. Tomu neodporuje ten fakt, že ráj je popisován jako místo s různými „příbytky“; všechny popisy jsou pouze pokusy vyjádřit lidskou řečí to, co je nevyslovitelné.
Svatý Řehoř Nysský psal o ráji takto: „Protože v současné době trávíme život různými a rozmanitými způsoby, je mnoho věcí, na kterých se podílíme, například čas, vzduch, místo, jídlo, pití, oděv, slunce, lampa a mnoho dalšího, co slouží našim životním potřebám, ale nic z toho není Bůh. Očekávaná blaženost nic z toho nepotřebuje: tím vším bude pro nás přirozenost Boží, která se dává úměrně každé potřebě… Bůh pro spravedlivé bude místem i příbytkem, oděvem, jídlem a pitím, světlem, bohatstvím a královstvím… Ten, kdo je vším, je ve všech (Kol. 3:11).“
Po všeobecném vzkříšení Kristus naplní sebou každou lidskou duši a veškeré stvoření a nic nezůstane mimo Krista, ale vše bude proměněno. Toto je nikdy nekončící „nevečerní den“ Božího království, věčná radost, věčná liturgie s Bohem a v Bohu. Bude to konečné vítězství dobra nad zlem, světla nad temnotou, nebe nad peklem, Krista nad antikristem. Smrt bude přemožena. Kde je, smrti, tvůj osten? Peklo, kde je tvé vítězství?
Na jedné straně je Boží království stavem lidské přirozenosti obnovené Boží milostí, je to kralování Ježíše Krista v lidské mysli a srdci působením Ducha Svatého. Království Boží v tomto věku nepřichází zjevně, ale nachází se uvnitř člověka. Ježíš Kristus, když se ho farizeové otázali, kdy přijde Boží království, odpověděl jim: „Království Boží nepřichází tak, abyste to mohli vypozorovat; ani se nedá říci: ‚Hle, je tu‘ nebo ‚je tam‘! Vždyť království Boží je mezi vámi!“ (Lukáš 17:20–21)
Na druhé straně jsou peklo a ráj chápány jako konkrétní místa, například popis ráje v knize Zjevení nebo Kristova slova v 25. kapitole Matoušova evangelia: Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!‘
Někteří ze svatých otců mají také soukromý názor, že ráj a peklo nejsou nutně dvě různá místa, Bůh sám je rájem pro svaté a peklem pro hříšníky.
Svatí otcové o ráji
Sv. Basil Veliký:
Taková je země živých: není v ní noc, není spánek – obraz smrti, není jídlo ani pití – tyto pomůcky na posílení naší slabosti, nejsou nemoci a utrpení, nejsou léky, nejsou soudy, nejsou nákupy, nejsou žádná umění, nejsou peníze, jež jsou začátkem zla, záminkou k válkám, kořenem nepřátelství. Toto je země živých, kteří neumírají v hříchu, ale žijí pravý život v Kristu Ježíši.
Ctihodný Efrém Syrský:
…Není duševní a duchovní ráj místem věčného požitku? Neboť takový ráj nebude mít konce; v něm vše zůstává neotřesitelné. Tak se nová nebesa budou rozprostírat v neporušitelnosti a nová země bude rozpuštěna ve věčnosti a blaženosti.
Mezi obyvateli ráje nikdo není nahý, protože všichni jsou oděni slávou; nikdo se tam nepřikrývá listy a nevypadá zahanbeně; v našem Pánu našli pro sebe šat ztracený Adamem.
Ctihodný Izák Syrský:
Ráj je láska Boží, v níž je požitek z každé blaženosti…
