První výročí přenesení ostatků archimandrity Andreje Kolomackého a svátek Stětí sv. Jana Křtitele na Strážném Vrchu – RUMBURK.

Sobotní a nedělní dny 10.–11.9. během doznívajícího léta. Počasí bylo již podzimní, občasné přeháňky. Strážný vrch ukazuje, že jeho celoroční obývání není jenom idylická představa o životě, jak vezdejším, tak duchovním.

Otec Antonij, místní duchovní správce, připravil dvoudenní program, který důstojně připomněl, že právě před rokem byly vyzvednuty ostatky archimandrity Andreje Kolomackého z městského hřbitova, a uloženy s požehnáním vl. Michala ve zdejším chrámu Stětí sv. Jana Křtitele.

V 17 hodin začala panychida nad ostatky otce Andreje. Všechny služby Boží byly vedeny podle Lidového sborníku vladyky Gorazda. Zpěv zajistilo trio z PCO v Železném Brodě.

Dále navazoval Akathist ke sv. Ludmile a možnost přistoupit ke sv. zpovědi, následované modlitbami před spaním. Během těchto bohoslužeb se chrám pomalu zaplňoval lidmi.

Na závěr jsme uvítali možnost posilnit se v nově opravených prostorách pod chrámem, kde vzniklo zázemí pro potřeby místní farnosti i poutníků, malá kuchyň a sociální zařízení.

Druhý den v nedělní ráno v 8 hodin byly v chrámu přečteny ranní modlitby, modlitby ke svatému přijímání a dále 3. a 6. hodinka. Přibližně v 9:30 byl přivítán vladyka Michal, arcibiskup pražský a českých zemí.

Uvítání si vzali na starost věřící z Německé spolkové republiky, kteří jsou již dlouhodobě nedílnou součástí farnosti a upozorňují nás na fakt, že město Rumburk je městem hraničním a samotný chrám stojí necelé dva kilometry od státní hranice.

S vladykou sloužili svatou liturgii otec Antonij Drda, archimandrita Mitrofan ze zakarpatského monastýru v Rakošinu, otec Josef Brožek ze Železného Brodu, protodiákon Valerij, vladykův stálý doprovod, a několik mladých hypodiákonů. Zpěv jako vždy vedla mátuška Dorka Drdová. Společně s duchovenstvem bylo přítomno přibližně sedmdesát lidí.

V závěru bohoslužby promluvil vladyka i otec Antonij krátce o životě a oběti zesnulého otce Andreje. Vladyka promluvy shrnul a pozdravil přítomné i v německém jazyce. Po zapění věčné paměti vyzval vladyka k uctění ostatků otce Andreje slovy „všichni, kdo se modlíte za otce Andreje, i kdo jej prosíte o přímluvu“. Poté žehnal svatým olejem čela poutníků.

Následná postní trapeza byla připravena pod stanem, který zajistili němečtí věřící, a také v prostorách pod chrámem.

Všichni, kdo měli zájem, si mohli prohlédnout velkou zahradu, o kterou pečuje mátuška, a hospodářství, které leží na bedrech otce. To ocenil zvláště archimandrita Mitrofan, který se také stará ve své domovině o velké klášterní hospodářství, jehož centrem je chrám, jenž zbudoval, jako jeden z mnoha, otec Andrej Kolomacký. Okolo patnácté hodiny následovalo rozloučení s vladykou Michalem a postupný odjezd všech poutníků.

Mátušce Dorce a otci Antonijovi patří velký dík za přípravu oslavy, ale také za stálou starost a péči o dědictví otce Andreje, které je stále přítomno na celém Strážném vrchu. Věřte, že kříž, který nesl otec Andrej, proniká i do jejich srdce, a může jej okusit i každý, kdo toto místo navštíví a není duchovně slepý. Ale vždy máme na paměti, že kříž Kristův je tím, co předchází Vzkříšení se vší Jeho Slávou….

J.B.+N.B.