Gruzínská královna Tamara (1166–1213)

Veliká gruzínská královna, jejíž památka se slaví 14. května, se jmenovala biblickým jménem Tamara.

Biblická Támar byla jednou ze čtyř žen zmíněných v rodokmenu Ježíše Krista. Starý zákon popisuje příběh Judovy snachy Támar, která dvakrát ovdověla, a nakonec porodila dvojčata svému tchánovi. Jméno se vykládá jako „Palma“ či „Hořkost“.

Když budoucí gruzínská světice nastoupila na trůn, řekla: „Jsem otcem sirotků a matkou vdov“. Toto prohlášení definovalo celou její vládu.

Královna pocházela ze šlechtického rodu Bagrationi, který je považován za jednu z nejstarších panovnických dynastií, jejíž potomci žijí dodnes. Existuje legenda, že praotcem této gruzínské rodiny byl sám biblický král David.

Otec Tamary král Jiří III. neměl syny, proto v roce 1178 učinil svou starší dceru spoluvládkyní a nástupkyní, aby tak zabránil dynastickým sporům a válkám o trůn, k nimž mohlo dojít po jeho smrti. V roce 1184, po smrti otce, Tamara byla znovu korunována v monastýru Gelati a začala vládnout. Žena se nechala titulovat jako král a v gruzínských spisech je popisována jako Král Tamar.

Autor Tamařina životopisu zanechal následující popis mladé královny: „Správně složené tělo, tmavé oči a růžové zbarvení bílých tváří; ostýchavý pohled, příjemná, veselá a bez jakéhokoli rozpustilosti uchu lahodící řeč, hovor bez jakékoli neřesti.

Královna zahájila svou vládu kádrovými změnami. Odstranila vládce a vojenské vůdce, kteří zneužívali moc, a na jejich místo jmenovala jiné. Osvobodila církev od daní a ulehčila život rolníků.

V roce 1185 gruzínský patriarcha doporučil královně vybrat si manžela. Za tímto účelem byl vysláno poselství do Ruska vzhledem k společné pravoslavné víře. Poslové se brzy vrátili s Jurijem Bogoljubským, synem ruského knížete Andreje Bogoljubského, „mladíkem udatným, majícím dokonalou postavu a příjemným na pohled“. Tamara se snažila přesvědčit své okolí, že svatba má být odložena, protože potřebuje čas poznat, jaký je to člověk. Ale dvořané trvali na svém. Obavy moudré královny byly bohužel oprávněné. Ukázalo se, že Jurij má problémy s alkoholem a dělá „spoustu nemorálních věcí“. Dva a půl roku Tamara snášela jeho hrubé zacházení a snažila se všemi možnými způsoby přivést manžela k rozumu. Všechno ale bylo marné. Musela se s ním rozejít, prolévajíc slzy, poslala ho do vyhnanství a darovala mu nevýslovné bohatství.

Vyhnanec Jurij se od roku 1187 usídlil v Konstantinopoli, ale se svým postavením bývalého manžela se nespokojil a s velkým řeckým vojskem vpadl do Gruzie, aby získal zpět ztracený trůn. Jurije podpořila opozice, ale nakonec povstání bylo potlačeno. Jurije znovu poslali do vyhnanství a jeho stoupenci byli potrestáni.

Královna se neplánovala vdát podruhé, kvůli dědici si to však rozmyslela, ale nového manžela si tentokrát vybrala sama. Tím se stal její přítel z dětství – osetský kníže David, jenž byl také příslušníkem dynastie Bagrationi. Toto manželství se ukázalo jako šťastné a zanedlouho se Tamaře a Davidovi narodil budoucí vládce Gruzie Jiří IV.

Za vlády svaté Tamary země dosáhla svého politického, kulturního, ekonomického vrcholu. Královna byla spravedlivá soudkyně. Její pracovitost, moudrost, křesťanský soucit předurčily „zlatou éru“ Gruzie. Na jejím dvoře se shromáždila skupina slavných spisovatelů, kteří rozvíjeli a zdokonalovali gruzínský jazyk.

Tamara věnovala velkou pozornost ustanovení jednotných liturgických pravidel a církevního kánonu. Vyzvala všechny teologicky vzdělané lidi, odborníky na Boží zákon, biskupy a kněze, aby se zúčastnili sněmu ve městě Kartli, na němž byla přítomna i samotná královna.

Tamara byla jednou z nejmírumilovnějších a nejlidumilnějších vládkyň v dějinách Gruzie. Za 31 let její vlády nebyl nikdo ani zbičován. Nicméně královna dovedně bránila svou zemi před nepřátelskými útoky, válčila s muslimy a rozšířila hranice svého státu.

Roku 1204, poté, co evropská vojska čtvrté křížové výpravy dobyla Konstantinopol, královna Tamara pomáhala Řekům založit jeden z nástupnických řeckých států na černomořském pobřeží – Trapezuntské císařství. Obyvatelstvo tohoto státního útvaru bylo velice rozmanité, kromě Řeků uprchlých z Konstantinopole zde žili Gruzínci, Arméni, Italové. Prvním trapezuntským císařem se stal Alexios I. z dynastie Komnenovců, vnuk svrženého a popraveného byzantského císaře Andronika I. Jeho matkou byla Rusudan – mladší sestra Tamary.

Před svou smrtí stihla královna Tamara vyřídit všechny důležité státní a církevní záležitosti. Skolila ji neznámá nemoc. Lékaři si s tím nevěděli rady. Celá země se modlila za svou královnu, ale 18. ledna roku 1213 svatá Tamara pokojně zemřela.

O přesném místě jejího pohřbu se mezi historiky a archeology stále vedou debaty. Kvůli tomu, že hrob královny nikdy nebyl nalezen, existuje lidová pověra, že Tamara nezemřela, ale „spí ve zlaté kolébce; až jí dosáhne hlas zarmouceného lidu, probudí se a bude znovu vládnout“.

Gruzínská pravoslavná církev královnu Tamaru svatořečila, její památka se slaví 1./14. května a v Neděli žen myronosic.