Proč se na ikonách Nanebevstoupení zobrazuje apoštol Pavel
Apoštol Pavel se na stránkách Nového zákona objevuje již po zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Pána Ježíše. Přesto na některých ikonách můžeme viděl snadno rozpoznatelnou postavu tohoto apoštola. Pokud se budeme řídit přísně historickou chronologií, může se zdát, že podobné ikony neodpovídají skutečnosti. V prvních létech existence křesťanské církve byl Pavel, jenž se v té době jmenoval Saul, pronásledovatelem křesťanů a samozřejmě nemohl být přítomen při nanebevstoupení a stát mezi nejbližšími učedníky Pána Ježíše Krista, skutečnými svědky tohoto zázraku.
Nicméně tradice zobrazování Pavla na ikonách Nanebevstoupení Páně má docela starý původ. Taková ikonografie je patrná například v Rabbúlově evangeliáři, známém též jako Rabbúlův kodex. Je to unikátní iluminovaný syrský rukopis ze 6. století, dnes uchovávaný ve Florencii.
Ikonografie zobrazující tuto událost přesahuje doslovnost, zjevuje více než jen historický fakt prostorového přemístění Mesiáše ze země do Otcova domu. Zobrazení apoštola Pavla mezi ostatními apoštoly zdůrazňuje nepochybnou pravdu, že nanebevstoupení nebylo soukromou událostí v životě Spasitele a jeho nejbližšího okolí, ale bylo důležité pro celou církev.
Apoštol Pavel se objevuje i na ikonách Seslání Svatého Ducha na apoštoly, což je z historického pohledu také neoprávněné. Ale protože Pavel je neoddělitelný od dějin křesťanské církve a seslání Ducha je nejdůležitější událostí pro církev, tento apoštol nemůže být vynechán z ikon zobrazujících tuto rozhodující událost.
Formálně apoštol Pavel nepatří mezi dvanáct apoštolů ani mezi sedmdesát. Přesto je spolu s apoštolem Petrem nazýván nejpřednějším apoštolem. Sám Pavel ve svých listech opakovaně zdůrazňuje své apoštolství. Jako příklad uvedeme 15. kapitolu 1. listu Korintským:
Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. (15:3–8)
Tady Pavel tvoří jakousi kontinuitu: Kristus vstal z mrtvých, ukázal se všem apoštolům a naposledy se ukázal i mně. Ale mezi tím, jak se ukázal všem apoštolům, a tím, jak ho spatřil Pavel, Ježíš Kristus vstoupil na nebe. Pavel tento detail vynechává jako nepatrný. V jeho pojetí čas a prostor nemají žádný význam. Tím Pavel předává štafetu dalším pokolením křesťanů: komukoliv a kdykoliv se zjeví Pán Ježíš, bude to pokračováním téhož Božského zjevení v nerozdílných nadále trvajících dějinách spásy.
Pokud chronologie v těchto dějinách nehraje významnou roli, nelze ani podceňovat zásluhy samotného Pavla, o čemž píše dále ve svém listu Korintským:
Vždyť já jsem nejmenší z apoštolů a nejsem ani hoden jména apoštol, protože jsem pronásledoval církev Boží. Milostí Boží jsem to, co jsem, a milost, kterou mi prokázal, nebyla nadarmo; více než oni všichni jsem se napracoval – nikoli já, nýbrž milost Boží, která byla se mnou. Ať už tedy já, nebo oni – tak zvěstujeme, a tak jste uvěřili (15:9–11).
Z toho všeho plyne, že apoštol Pavel má plné právo být zobrazován na ikonách věnovaných nejdůležitějším událostem v dějinách spásy. Kristus se mu zjevil a Svatý Duch na něj sestoupil. A vůbec není podstatné, že se to stalo později než u ostatních apoštolů. Pavel si jméno apoštola zaslouží.
Redakce