Oslátko v Bibli

Považujeme osla za hloupé a tvrdohlavé zvíře, přesto je docela populární biblickou postavou a Bible nám ukazuje úplně jiný obraz tohoto domácího pomocníka.

Pán Ježíš toto zvíře zvolil pro svůj slavnostní vjezd do Jeruzaléma a oslátko se tak dostalo do dějin spásy a stalo se vzorem pokory a poslušnosti. Tato událost je popsána všemi evangelisty.

Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“

Silné a vytrvalé zvíře

Osel a oslice se často zmiňují na stránkách Písma svatého. Byl u Židů brán jako příznak hojnosti majitele. Nejvíc byly ceněny oslice. „Jeho stáda čítala sedm tisíc ovcí, tři tisíce velbloudů, pět set spřežení skotu a pět set oslic,“ tak se popisuje majetek zámožného Joba (Job 1:3).

Osel je velice odolné zvíře. Marie a Josef museli zdolat přibližně 150 kilometrů od Nazaretu do Betléma, aby se zúčastnili sčítání lidu. Osel snadno nese své břemeno po úzkých horských cestách, aniž by ztratil rovnováhu. Denně ujde až 30–40 km. Skromná rodina obvykle měla jen jednoho oslíka, na cestách vezl matku s dětmi, zatímco otec šel vedle.

Osel má dobrý smysl pro orientaci. Snadno si zapamatuje cestu, a podruhé už nemusí být poháněn, dojde k cíli sám. Díky svým dlouhým uším slyší velmi dobře.

Je to hodné, nenáročné, bezpečné zvíře, které je zadobře s dětmi. Osli jsou zdravější a vytrvalejší než koně. Bez vody vydrží až tři dny. A chovat osle je levnější než chovat jorkširského teriéra.

Egypťané, stejně jako Izraelci, používali osly k přepravě zboží, orání, jízdě a otáčení mlýnských kamenů.  Jízda na oslíku je klidnější a bezpečnější. Snad proto si Pán Ježíš zvolil oslátko symbolizující pokoru a mír místo tradičního bílého koně, na němž do dobytých měst vjížděli pyšní pozemští vojevůdci.

Kniha Deuteronomium obsahuje zajímavý zákaz: Nebudeš orat s volem a oslem zapřaženými spolu (22:10). Pokud by byli vůl a osel zapřaženi spolu, pole vyoráno nebude. Tak odlišná zvířata co do velikosti a síly nemohou se pohybovat shodně, jen by si navzájem překážela. Osel je slabší než vůl a nemůže plnit stejnou práci jako mohutný vůl.

Přesto jsou pro těžkou práci osli vhodnější než koně. Jsou otužilejší, nenároční na krmivo, netrpí nakažlivými nemocemi běžnými pro koně. A navzdory tomu, že celý život těžce pracují, dožívají se docela pokročilého věku 30–40 let.

Mluvící oslice

V Bibli se zmiňují pouze dvě mluvicí zvířata – had, jenž pokoušel Adama a Evu v ráji, a Bileámova oslice, která spatřila anděla Hospodinova dříve než věštec Bileám.

Bileám ráno vstal, osedlal svou oslici a jel s moábskými velmoži. I vzplanul Bůh hněvem, že jede, a Hospodinův posel se mu postavil do cesty jako protivník. On pak jel na své oslici a byli s ním dva jeho mládenci. Oslice spatřila Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce, uhnula z cesty a šla polem. Bileám oslici bil, aby ji zase zavedl na cestu. Tu se postavil Hospodinův posel na pěšinu mezi vinicemi, kde byly zídky z obou stran. Oslice spatřila Hospodinova posla, přitiskla se ke zdi, přitiskla ke zdi i Bileámovu nohu a on ji znovu bil. Hospodinův posel opět přešel a postavil se v soutěsce, kde nebylo možno uhnout napravo ani nalevo. Oslice spatřila Hospodinova posla a klesla pod Bileámem. Bileám vzplanul hněvem a bil oslici holí. Tu otevřel Hospodin oslici ústa a ona řekla Bileámovi: „Co jsem ti udělala, že mě již potřetí biješ?“ Bileám oslici odpověděl: „Protože si ze mne děláš blázny! Mít v ruce meč, byl bych tě už zabil.“ Oslice Bileámovi odpověděla: „Což nejsem tvá oslice, na níž jezdíš odjakživa až do dneška? Udělala jsem ti někdy něco takového?“ Řekl: „Ne.“ I sňal Hospodin clonu z Bileámových očí a on spatřil Hospodinova posla, jak stojí v cestě s taseným mečem v ruce. Poklonil se a padl na tvář (Numeri 22:21–31).

Bílá oslice pro výjimečné lidi

V dějinách starého Izraele byla bílá oslice symbolem výjimečnosti jako zvíře patřící vůdcům, králům a prorokům. V době Soudců na bílých oslech jezdili počestní lidé. Ve starém Egyptě právo jezdit na tomto zvířeti bylo výsadou faraonů a nejvyšší šlechty. Důkazem jsou slova z knihy Soudců:

Mé srdce je s těmi, kdo třímají v Izraeli palcát, při dobrovolnících v lidu; dobrořečte Hospodinu! Vy, kteří jezdíte na bělavých oslicích, kdo sedáváte na kobercích, kdo se ubíráte cestou, rozvažujte! Vzdáleni hluku střelců, mezi napajedly, tam ať opěvují spravedlivé činy Hospodina, spravedlivé činy jeho vojevůdce v Izraeli, když lid Hospodinův sestoupil k branám (5:9–11).

Zároveň byl oslík považován za tak nezbytného pomocníka, že vzít osle u sirotka znamenalo okrást toho nejchudšího, a ještě více mu znesnadnit život. V knize Joba se popisují zlořády mezi lidmi a uvádí se i tento zločin:

Mocní posouvají mezníky, pasou uchvácené stádo, odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy, ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi (24:2–4).

Jezdečtí osli byli ve starověku používáni častěji než koně dokonce i mezi šlechtici a válečníky. Prorok Izajáš popisuje vojsko, které jede na třech druzích zvířat: Neboť Panovník mi praví toto: „Jdi, postav hlídku; ať oznámí, co uvidí. Uvidí-li vozbu, koňská spřežení, jízdu na oslech, jízdu na velbloudech, ať sleduje pozorně, velmi pozorně“ (21:6–7).

Oddanost osla svému majiteli je charakteristická pro toto zvíře. „Vůl zná svého hospodáře, osel jesle svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý,“ praví Hospodin v knize proroka Izajáše (1:3).

Tvrdošíjný oslík

Oslíci se považují za tvrdohlavá zvířata. Dá se to ale vysvětlit vědecky. Toto zvíře má vysoce vyvinutý pud sebezáchovy. Osli jsou skutečně extrémně tvrdohlaví co do jeho potlačení. Pokud je osel třeba unavený, nepohne se za žádnou cenu, dokud si neodpočine. Taková tvrdohlavost je způsobena tím, že dobře cítí hranici svých fyzických schopností a nikdy ji nepřekročí. Bez zjevné příčiny tedy tato zvířata nebudou tvrdohlavá, naopak při správném zacházení budou oddaně pracovat.

Oslátko je symbolem mírnosti, pokory, trpělivosti a někdy i chudoby. Jeho obraz je často používán pro kontrast s bohatstvím.

Zdroj: www.bible-facts.org