Záhadná biblická proroctví. Kniha Daniela

Bible je plná proroctví o osudech konkrétních lidí, jednotlivých národů a celého světa. Některé biblické knihy se přímo nazývají prorocké. Mezi ně patří i kniha Daniela. V tomto článku se budeme věnovat Danielovu vidění ohnivé řeky a Věkovitého.

Daniel byl jedním z největších proroků izraelského národa. Kolem roku 597 př. n. l. byl spolu s dalšími ušlechtilými obyvateli Jeruzaléma odveden do babylonského zajetí na rozkaz  krále Nebukadnesara, jenž dobyl Judsko. V Babylonu mladý muž získal značnou autoritu jako vykladač snů a různých tajemných událostí. Zde mu Bůh zjevil některá tajemství spojená s nadcházejícím příchodem Spasitele.

Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec – plameny ohně, jeho kola – hořící oheň. Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitisíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy… Viděl jsem v nočním vidění, hle, s nebeskými oblaky přicházel jakoby Syn člověka; došel až k Věkovitému, přivedli ho k němu. A byla mu dána vladařská moc, sláva a království, aby ho uctívali všichni lidé různých národností a jazyků. Jeho vladařská moc je moc věčná, která nepomine, a jeho království nebude zničeno (Daniel 7:9 – 10, 13 – 14).

V 7. kapitole prorok popisuje svůj sen, ve kterém vidí čtyři šelmy představující čtyři říše. Odhaluje se tady myšlenka postupné změny čtyř pozemských monarchií a nastolení věčného Božího království po božském soudu nad nimi. Používání obrazů zvířat pro popis říší odpovídá jak biblické starozákonní symbolice, která často pod rouškou zvířat zobrazuje vévody, knížata, nejvyšší vládce národů (Izajáš 34: 6-8; Ezechiel 39:18), tak mimobiblické. Tak Avesta – sbírka perských posvátných textů – popisuje ducha-ochránce Perské říše jako berana se špičatými rohy. Zvířata vycházejí z moře, což je symbolem toho, že tyto říše povstávají z hlubin pohanského světa.

Svatý Cyril Alexandrijský o slovech proroka Daniela píše: „Viděl otce, jenž se mu zjevil jako stařec s šedivými vlasy v oblečení bílém jako sníh.“ A ten, který je jakoby Syn člověka, je nepochybně Syn Boží, náš Pán Ježíš Kristus. „Když se Jednorozený zjevil v podobném obrazu jako my, Otec otevřel knihy, přestal soudit ty, kdo se provinili hříchem, a nakonec dovolil lidem statečným, aby byli zahrnuti do nebeských knih a uchováni v paměti Boží.“

Obraz ohnivé řeky nebo ohnivého jezera (jako v knize Zjevení Jana Teologa) je často používán biblickými autory k označení místa mučení, kam se dostávají nekajícní hříšníci. Jiný výklad tohoto obrazu nabízí profesor Petrohradské duchovní akademie Alexander Lopuchin. Podle něj je oheň symbolem svatosti samotného Boha (proto například má i ohnivý trůn) a ohnivá řeka symbolizuje posvěcení celého stvoření Bohem.

Je zřejmé, že prorok Daniel v tomto proroctví hovoří o posledním soudu, proto se zmiňují knihy, do nichž se zapisovala svědectví účastníků soudního jednání, a o božské moci, kterou Syn přijímá od Otce jako rovný jemu ve všem.

Slova o Věkovitém nás ale mohou přivést do rozpaků. Proč pravoslavná tradice zakazuje zobrazovat Boha Otce, jestliže ho prorok Daniel viděl a popsal? Proč církev nežehná ikony tzv. Novozákonní Trojice, na kterých se Otec zobrazuje jako stařec s šedivými vlasy, když Daniel jasně říká: „usedl Věkovitý“?

Za prvé, ne všichni svatí otcové jednomyslně vykládali tento obraz jako vidění Boha Otce. Například sv. Efrém Syrský věřil, že Daniel zde popisuje Božího Syna, a říká mu „Věkovitý“, aby zdůraznil jeho věčné zrození z Otce.

Zadruhé, prorok Daniel neříká, že viděl starého muže. Syna Božího nazývá „jakoby Syn člověka“, tzn., že viděl někoho, kdo se aspoň trochu podobal člověku. Zdůrazňuje to pravděpodobně proto, že Věkovitého popsat jako člověka nemohl. Prorok nespecifikuje, jak Otec vypadal, pouze poukazuje na bělost jeho oděvů (které lze považovat za obraz svatosti) a říká, že jeho vlasy byly jako „čistá vlna“ (symbol věčnosti). Jedná se spíše o symboly než o přesný popis. Svatý Jan Zlatoústý říká: „Nerozuměj tomu jako něčemu tělesnému a nemysli si, že nekonečný Bůh se vměstnal na trůn. Jak se může jmenovat „Věkovitý“ ten, který byl před všemi věky? Jak mohl mít oblečení Nekonečný a Netělesný? Jak to, že byl oblečen do lidského oděvu a oheň ten oděv nezničil? Proč se jeho vlasy v ohni nespálily?“

A za třetí, nepřestávají být aktuální slova apoštola Jana: Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náručí Otcově, nám o něm řekl (Jan 1:18). Vize Boha v lidské podobě nás vždy odkazuje na vtěleného Božího Syna, proto i Kristus říká: Kdo vidí mne, vidí Otce (Jan 14: 9).

Proč je toto proroctví důležité? Zde se poprvé v Bibli objevuje obraz Syna člověka a jasně se mluví o budoucím vtělení Boha. Kromě toho se jedná o jeden z prvních pokusů vyjádřit to, že Bůh je více než jedna osoba, že se v Bohu setkáváme s několika hypostazemi. Později se tato myšlenka vysloví v nejdůležitějším dogmatu křesťanské církve: Bůh je jeden ve třech hypostazích: Otec, Syn a Duch Svatý.

Velmi podobné obrazy najdeme v knize, která uzavírá Nový zákon a celou Bibli – Zjevení svatého apoštola Jana. Pána Ježíše Krista autor této knihy popisuje jako Syna člověka, oděného řízou až na zem, jenž má na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje (Zjevení 1,13–15). Nepřipomíná to obraz Věkovitého z knihy proroka Daniela? V těchto dvou knihách, které od sebe oddělují staletí, je hodně dalších podobností, protože obě hovoří o posledních časech a osudu světa.