Trojice Andreje Rubleva – nejzáhadnější zobrazení Boha v dějinách
Ikona Trojice slavného ruského ikonopisce Andreje Rubleva je celosvětově známé umělecké dílo. Dodnes se ale vedou spory o tom, co ve skutečnosti mistr pravoslavného ikonopisectví vytvořil – pouhou ilustraci k biblickému syžetu, nebo řešení tajemství samotného Boha, tři anděly, nebo Božskou Trojici.
Ikona byla napsána v první třetině 15. století. Poprvé se ale zmiňuje v usnesení tzv. Stohlavého sněmu konaného v Moskvě v roce 1551. Sněm tehdy uznal ikonu Rubleva za vzor, podle něhož by se měly psát veškeré další obrazy Svaté Trojice. Sám Andrej Rublev byl kanonizován Ruskou pravoslavnou církví až v roce 1988. Existují ale početná svědectví o tom, že jeho uctívání jako světce začalo o několik století dřív.
Nejsme schopní plně pochopit křesťanská dogmata, nemůžeme popsat Boží podstatu, víme jen málo o Svaté Trojici – je to největší tajemství. Ale Rublev nám svou ikonou toto tajemství trochu pootevřel. Každé gesto andělů, každý detail je důležitý a smysluplný. Ikona Trojice nám umožňuje stát před samotným Bohem, vidět neviditelné, i když to hlavní tajemství pořád uniká naší mysli.
V čem je novota ikony?
Syžet ikony v 15. století již nebyl nový. Ale Rublev se na rozdíl od svých předchůdců plně soustředil na tři anděly. Pohostinnost Abrahama – je druhý název této ikony. A ikonopisci upřímně zobrazovali scénu popsanou v knize Genesis do detailů.
Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi a řekl: „Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka. Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom. Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete svého služebníka.“ Odvětili: „Učiň, jak říkáš.“ Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: „Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby.“ Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil. Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem (Genesis 18:2–8).
Nám se zdá zřejmé, že Abrahama navštívil sám Bůh. Ale ve výkladu tohoto biblického úryvku není jednota ani mezi svatými otci, ani mezi ikonopisci. Někteří tvrdili, že se Abrahamovi zjevila Svatá Trojice. A ikonopisci pak zobrazovali tři anděly ve stejných šatech, což naznačovalo jejich jednotu a rovnost. Další teologové hovořili, že u háje Mamre se zjevil Bůh v doprovodu dvou andělů. A ikonopisci zobrazovali jednoho z nich v Kristově oblečení.
Andrej Rublev odstranil veškeré všední detaily – Sáru, sluhu, dobytče i samotného Abrahama, tj. vše, co zobrazovali jeho předchůdci, a uvedl nás do bezprostředního vnímání tajemství Trojice. Není to ale jakási ilustrace Boha. Na této ikoně, jako v teologickém traktátu se odhaluje to, čemu svatí otcové říkali trojjedinost – jeden Bůh ve třech hypostazích. Je zde zdůrazněn i liturgický aspekt. Siluety dvou andělů sedících po stranách tvoří kalich. A uprostřed prestolu je další kalich – symbol eucharistie, Kristovy oběti.
Záhadné okénko
Na ikoně je zajímavý detail. Na prestolu, kolem něhož sedí andělé, je jakýsi obdélníček či malé okénko. Co je to zač? Zdá se, že je to největší hádanka, kterou nám Rublev ve svém díle zanechal. O ikoně bylo napsáno neuvěřitelné množství knih, ale bohužel neexistuje jediná interpretace tohoto okénka. Jeden z badatelů nabízí takový výklad: V každém chrámovém prestolu jsou uloženy ostatky svatých. Na dané ikoně je pomocí kalicha stojícího na prestolu symbolicky zobrazena Kristova oběť. Ale není zde žádná lidská odpověď na tuto oběť. A jaká by měla být odpověď? Skutky apoštolů, mučedníků, mnichů, spravedlivých, tj. skutky všech svatých. Toto okénko je tedy otázkou: „Jak ty odpovíš na oběť Kristovy lásky?“ Tento výklad samozřejmě je jen předpokladem, ale Andrej Rublev by takto myslet mohl.
Kdo je kdo mezi anděly?
Další otázka je spojena s rolí jednotlivých andělů. Za každým z nich je vidět určitý symbol. Za prostředním andělem je strom, je to strom života, který podle Písma svatého Bůh vysadil v ráji. Za andělem vlevo je budova jako symbol božského plánu a zároveň obraz církve. Za andělem vpravo, jenž bývá obvykle spojován s Duchem Svatým, je hora. Symbolizuje výstup do duchovního světa.
Na ikonách takové symboly jako neživou přírodu (hory), živou přírodu (stromy) a architekturu potkáme často. Ale na ikoně Trojice jsou přímo spojeny s každým andělem. Andrei Rublev tímto způsobem zjevně chtěl odhalit vztah andělů a vlastnosti každého z nich. Interpretace symbolů ale není tak jednoduchá, jak se mohlo zdát.
Někteří badatelé předpokládají, že uprostřed je Kristus, po jeho pravici je Otec a po levici Duch Svatý. Jiní ale tvrdí, že Otec je uprostřed, ale protože ho nelze vidět bezprostředně (Boha nikdy nikdo neviděl – Jan 1:18), je zobrazen v Kristově oblečení (Kdo vidí mne, vidí Otce – Jan 14:9).
Výkladů je víc. Ale role andělů nejsou až tak podstatné. Stohlavý sněm v roce 1551 schválil Rublevovu ikonu jako kanonickou s tím, že není zobrazením Božských osob, nýbrž obrazem Božské trojjedinosti. Právě proto sněm zakázal nadepisovat anděly a tím znemožnil identifikaci každého z nich. Ze stejného důvodu bylo zakázáno zobrazovat tzv. křížovou svatozář, která zjevně poukazuje na Krista.
Je zajímavé, že ikona má druhý název – Předvěčná rada. Tento název odhaluje další význam obrazu. Jedná se o tajuplné jednání mezi osobami Svaté Trojice o spasení lidstva – Bůh Otec posílá s jeho dobrovolným souhlasem Boha Syna do světa pro spásu lidí. Ikona má hodně teologických vrstev, je spíše teologickou knihou než pouhým obrazem.
Barvy ráje
Ale i umělecký aspekt této ikony je neuvěřitelně důležitý. To, že se Trojice řadí mezi největší mistrovská díla světového umění, není náhoda. Na začátku 20. století restaurátoři vynalezli způsob, jak odstranit fermež ze starých ikon. V roce 1904 očistili malý fragment oblečení jednoho z andělů a spatřili úžasnou, pronikavě modrou barvu Rubleva. Nadšení milovníci umění se vrhli na ikonu. Mniši se báli, že by mohli starodávný obraz poškodit, schovali ho za sklem a zakázali restaurátorům další práci. Restaurování bylo dokončeno až v roce 1918, když už Lávra byla bohužel zavřena. Když ikonu úplně očistili, spatřili doslova rajské barvy: pronikavě modrou, zlatou a višňově červenou. Místy bylo vidět narůžovělý odstín a skrze oblečení prostupovala zeleň. To byly barvy ráje. Ikona nám prostřednictvím své umělecké dokonalosti odhaluje Eden.
A co je to ráj? Je to bytí Svaté Trojice, Boha. K čemu nás Hospodin vyzývá? Ne k duchovnímu pohodlí, ale k jednotě člověka a Boha. Andělé na ikoně sedí ze třech stran prestolu, ale čtvrtá je volná… Přitahuje nás. Je místo pro Abrahama, kterého tenkrát Trojice navštívila, ale i pro každého z nás. Ten, kdo se dívá na ikonu, stává se čtvrtým. Tato ikona dobře demonstruje známý ikonografický princip obrácené perspektivy. Pokud prodloužíme linie podnoží prestolu, sejdou se tam, kde stojí divák. A uvnitř samotné ikony se tyto linie rozcházejí a odhalují před našima očima věčnost.
Důkaz existence Boha
Otec Pavel Florenský ve své knize Ikonostas vyslovil zajímavou myšlenku, že Rublevova Trojice je přesvědčivým důkazem existence Boha. „Pokud je Rublevova Trojice, pak je i Bůh,“ napsal ruský teolog. Pro moderního člověka to zní divně, ale při pohledu na tuto ikonu tušíme, že je zjevením, které překračuje veškeré naše představy. Nic takového nelze vymyslet. To není fantazie. Za tímto obrazem se skrývá nějaká jiná realita – Božská realita.
Zdroj: www.foma.ru
Přeložila Naděžda Skvarnik
