Do nového roku se starými problémy: Pronásledování křesťanů pokračuje
Nový rok nepřinesl žádnou úlevu pronásledovaným křesťanům žijícím v Africe, Asii a na Blízkém východě. Mezinárodní nevládní křesťanská organizace Open Doors pomáhající křesťanům po celém světě na začátku ledna vydala svou roční zprávu „World Watch List“. Na jevišti jsou pořád stejní herci. V čele TOP 10 už 20 let stojí Severní Korea. Dalších osm míst patří muslimským zemím: Afganistán, Somálsko, Libye, Pákistán, Eritrea, Jemen, Írán, Nigerie. První desítku uzavírá Indie, kde roli pronásledovatelů křesťanů hrají hinduisté.
Loňský rok uzavřela děsivá zpráva z Nigerie, kde jen několik dní po Vánocích zločinci z tzv. Islámského státu popravili pět křesťanských mužů. V Iráku, kde jsou křesťané nadále zabíjeni a vystaveni fyzickému, psychickému, sexuálnímu a emocionálnímu zneužívání, děti na Štědrý večer prosili Ježíška, aby na světě už nebyli teroristé. Stovky severokorejských křesťanů strávilo Vánoce v koncentračních a tzv. převýchovných táborech. Čína se poprvé za deset let dostala do TOP 20 zemí nejhorších pro křesťany. Komunistická strana rozšířila v roce 2020 regulaci všech náboženství včetně vládou schválených církví. Osobám mladším 18 let je stále oficiálně zakázáno účastnit se veškerých náboženských aktivit. Turecko se posunulo z 36. na 25. místo kvůli růstu násilí vůči křesťanům. Turečtí křesťané tvrdí, že od roku 2016, kdy se uskutečnil puč proti prezidentu Erdoganovi, se islamismus a nacionalismus projevují mnohem otevřeněji, projevy nenávisti a akcí proti menšinám, jako jsou arménské a řecké pravoslavné komunity, se staly běžnou věcí.
Pákistán zůstává zemí nekontrolovaných divokých islamistů. Dvě křesťanské dívky, sestry Abida a Sadžida – 26 a 28 let, byly zavražděny v prosinci 2020 po opakovaném odmítnutí konvertovat k islámu. Dva jejich muslimští kolegové, Mumtaz Khan a Muhammad Naim, byli zadrženi pro podezření z vraždy. Obě sestry pracovaly v továrně na výrobu léků. 26. listopadu 2020 mladé ženy zmizely. Příbuzní řekli policii, že si dívky opakovaně stěžovaly na sexuální obtěžování v práci a jejich muslimští kolegové sestry neustále nutili, aby konvertovaly k islámu. V prosinci policie potvrdila, že dívky byly nalezeny mrtvé. Vrahové jim spoutali ruce a uškrtili je.
Rok 2020 přinesl další problém. Covid-19 se stal katalyzátorem represí vůči menšinovým křesťanům, kterým v zemích od Bangladéše, Indie a Pákistánu po Jemen a Súdán byla často odepřena pomoc. Některým bylo řečeno, že by „vás měla živit vaše církev nebo váš Bůh“, nebo dokonce „virus vytvořil a šíří Západ“. Islamistická skupina Al Shabaab v Somálsku prohlásila, že nová nemoc je šířena „křižáckými silami, které napadly naši zemi“. Někde, jako třeba na Srí Lance, byl koronavirus záminkou pro policejní kontroly křesťanských domovů, jejichž skutečným účelem bylo vyšetřování aktivních členů církví.
Snad jediná dobrá zpráva v roce 2020 dorazila ze Súdánu, kde nová vláda zrušila zákon o odpadlictví, jenž byl bičem pro konvertity. Najednou se 40 milionů Súdánců ocitlo v situaci, kdy mohou svobodně rozhodovat o svém náboženství. Ještě před několika lety svět sledoval, jak byla Meriam Ibrahim, těhotná súdánská křesťanka, odsouzena k trestu smrti oběšením za údajné konvertování ke křesťanství (ve skutečnosti byla křesťankou vždy). Po strašlivém čase stráveném ve vězení a obrovském mezinárodním tlaku byla propuštěna. V současném Súdánu by podobná situace nastat neměla. Nicméně tato země má i dnes 13. místo na seznamu World Watch List.
V prosinci 2020 proběhla mezinárodní online konference „O situaci křesťanů v Africe“. Podle metropolity Ilariona (Alfeeva), jenž se této konference zúčastnil, „se epicentrum pronásledování křesťanů přesunulo do Afriky, kde je za svou víru denně pronásledováno nejvíce našich bratrů a sester. Dnes je africké křesťanství nejrychleji rostoucím na světě. Teroristické útoky ovšem tuto tendenci mohou zvrátit.“
„Krvavé obrazy skutečné genocidy současných křesťanů v západní Africe, v Nigeru, Kamerunu, Čadu, Nigérii a dalších zemích jsou v radikálním nesouladu s obavami o lidská práva v řadě západních zemí,“ řekl další účastník konference, předseda synodálního oddělení pro vztahy církve a médií RPC Vladimír Legojda. „Některým ztěžuje pohodlí nedostatek eutanazie, zatímco jiní jsou nemilosrdně zabíjeni. Někdo si vymáhá právo na potrat, zatímco jiný nemůže zachránit životy svých dětí před teroristy a extremisty,“ konstatoval církevní úředník.
Dělá se něco, aby se situace napravila? Kriticky málo. Konají se konference, probíhají všelijaká jednání na úrovni vlád, státních úřadů, zveřejňují se různorodá prohlášení apod. Bohužel to nemá téměř žádný dopad na život lidí, kteří denně riskují život pro svou víru v Krista. Západní liberální síly prosazující ateistické a protikřesťanské hodnoty tak jdou ruku v ruce s teroristy, násilníky, šílenci islamistického a nacionalistického rázu.
Křížové výpravy konané v 11.–13. století byly naprosto zbytečné a život blízkovýchodních křesťanů tenkrát jen znesnadnily. Ale dnes, kdy naši bratři a sestry v Kristu skutečně potřebují pomoc, sytý a spokojený Západ sotva pohne prstem, aby pro ně udělal aspoň něco. Státy, vlády, nadnárodní korporace budují nový světový řád bez Boha. Křesťané jsou v tomto „překrásném novém světě“ nežádoucím elementem. Když bereme v úvahu tyto okolnosti, už se nezdá tak překvapivé to, proč bohatý a všemohoucí Západ je tak bezmocný vůči lokálním destruktivním zločineckým hnutím.
Ale proč uvažujeme jen o kolektivní zodpovědnosti? Jak jsme na tom my? Děláme něco pro ty pronásledované? Položíme si jednodušší otázku. Modlíme se vůbec za naše trpící spoluvěřící?…
Naděžda Skvarnik
Foto: www.opendoorsusa.org
