Život po Pasše

Pascha je kulminací našeho života. Jako obyčejní lidé odpočítávají rok od 1. ledna do 31. prosince, tak křesťané žijí od Paschy do Paschy. Tento den je pro nás jakýmsi restartováním, novým začátkem, šancí napravit chyby a přepsat život načisto. Pasše předchází velký půst, který je napínáním všech sil a energií těla a duše. Každý, kdo se postil aspoň jednou v životě, ví, že poslední velkopostní týden je cílovou rovinkou, kterou běžíme už pouze Boží milostí, protože vlastní síly nám dávno došly. A konečně je to tady! Kristus vstal z mrtvých! Ale co dál? Začínáme znovu… hřešit, trápit se, páchat to, za co se budeme stydět? Pádům se bohužel nevyhneme, dokud žijeme v těle. Je to smutná, ale objektivní pravda.

Ale církev uspořádá náš život takovým způsobem, že máme možnost se neustále zdokonalovat. Po každém půstu se o něco málo zlepšujeme, aspoň bychom měli. Každá Pascha je dalším krokem po schodech nahoru. Ani po Pasše nás nečeká prázdnota. Církevní život nás udržuje na dosažené úrovni a motivuje k dalšímu pokroku. Vzpomeňme si na důležité povelikonoční mezníky, které nás čekají.

Světlý týden

Tato doba je v podstatě pokračováním Paschy, která jako ve starém Izraeli trvá týden. Je naplněn velikonoční radostí, jásotem, oslavami, světlem, proto se mu říká světlý týden. Do Tomášovy neděle se ruší veškerá potravinová omezení. Laici mohou jíst cokoliv, mnichům je dovoleno všechno kromě masa. Nicméně jedno omezení existuje, i když se netýká jídla. Během světlého týdne se nekonají svatby, aby nic nezaclonilo duchovní radost. Místo „Králi nebeský“ se v chrámech zpívá tropar „Vstal z mrtvých Kristus“, a kněží se oblékají do zlatého či červeného roucha. 

Neděle sv. apoštola Tomáše

Církev vzpomíná Kristova učedníka Tomáše, jenž se chtěl osobně přesvědčit, že Pán Ježíš skutečně vstal z mrtvých. Tomášovy pochybnosti se zakládaly na snaze získat pevný základ víry, proto ho církev opěvuje. Na liturgii se čte evangelní úryvek, kde se tato událost popisuje (Jan 20, 19–31).

Od Tomášovy neděle do Padesátnice nejsou přesná gastronomická omezení. Ve středu a pátek se dovoluje ryba. Bohoslužby se konají běžným způsobem. Znovu začíná čtení žalmů. Počet paschálních zpěvu výrazně klesá, ale některé se ještě zpívají. 

Radonice – vzpomínání zesnulých

Pravoslavní se dělí o paschální radost se svými zesnulými příbuznými právě na Radonice, navštěvují jejich hroby a modlí se. Tyto modlitby jsou naplněny nadějí na budoucí vzkříšení všech zesnulých.

Po liturgii se koná zvláštní panychida, na které se modlitby za zesnulé spojují s paschálními texty. Smrt se v nich ukazuje ne jako smutný konec, nýbrž jako přejití do věčnosti.

Neděle sv. žen myronosic

Třetí paschální neděle je věnována svatým ženám – učednicím Krista, které přišly k jeho hrobu v neděli po ukřižování s vonnými mastmi, aby omyly Ježíšovo tělo, ale nenalezly svého Pána v hrobě. Církev oslavuje statečné ženy, protože v době, kdy muži ze strachu před Židy nechali Ježíše, utekli a schovali se, tyto křehké bytosti překonaly strach a následovaly Krista. Za svou vroucí lásku byly odměněny tím, že se první dozvěděly o jeho zmrtvýchvstání. Tento svátek je také oslavou ženského sloužení v církvi, v rodině a ve společnosti.

Půlení Padesátnice – středa 4. týdne po Pasše

Slaví se 25. den po Velikonocích, tj. na půl cesty od Paschy do Padesátnice. V bohoslužebných textech zaznívají modlitby Padesátnice, rozvíjí se téma osvícení člověka božskou milostí. Je stanoveno malé svěcení vody.

Opuštění Paschy – středa 6. týdne po Pasše

Je to poslední den paschálního cyklu. Svátek se završuje čili opouští se, proto se tomu dni říká opuštění Paschy. V chrámech se naposledy zpívají paschální hymny a tropary. Do Padesátnice se modlitby začínají již ne troparem „Vstal z mrtvých Kristus“, ale ani ne modlitbou „Králi nebeský“, nýbrž trojsvatou písní – „Svatý Bože, svatý Silný, svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi“.

Nanebevstoupení Páně

V 40. den po svém zmrtvýchvstání Kristus vstoupil na nebe, tj. do nebeské slávy svého Otce. A je tady jedno malé, ale velmi důležité upozornění – Pán Ježíš vstoupil na nebe v těle, se svou lidskou přirozeností. Znamená to, že od tohoto okamžiku lidská přirozenost v Kristu a spolu s ní i celé stvoření má možnost se maximálně přiblížit Bohu. Úplně se toto sjednocení završí po Kristově druhém příchodu a posledním soudu.

Padesátnice

Do tohoto dne se neděle označovaly jako neděle po Pasše, ale od tohoto mezníku se jim bude říkat po Padesátnici. To poukazuje na důležitost Padesátnice v církevním ročním cyklu. Když Pán Ježíš říkal učedníkům, že je opouští, a viděl, že zármutek naplnil jejich srdce, vysvětlil: „Prospěje vám, abych odešel. Když neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li, pošlu ho k vám“ (Jan 16, 5–7). Příchod čili sestoupení Svatého Ducha na učedníky se uskutečnilo v 50. den po Pasše. Svatý Duch přinesl apoštolům veškeré duchovní dary, které potřebovali pro šíření evangelní zvěsti – schopnost rozlišení duchů, konání zázraků a uzdravení, prorokování, mluvení jazyky atd. 

Stejně jako po darování zákona Izraelcům na Sinaji vznikla starozákonní církev, v okamžik sestoupení Svatého Ducha na apoštoly začínají dějiny církve novozákonní – křesťanské. Tento svátek je oslavou svaté Trojice, učení o Trojici je základem křesťanské víry.  

Na svátek Padesátnice se chrámy štědře zdobí rostlinami jako symbolem duchovního života darovaného Svatým Duchem. Kněží se oblékají do zeleného roucha. Po liturgii se koná večerní, na které se poprvé zpívá hymnus Svatému Duchu „Králi nebeský“ a čtou se zvláštní trojiční modlitby, během kterých všichni přítomní v chrámu klečí.   

Neděle všech svatých – 1. neděle po Padesátnice

Církev vzpomíná a oslavuje všechny svaté. V podstatě je to svátek všech křesťanů, protože v tento den každý z nás slaví památku svého nebeského patrona. V chrámech se již nezpívají písně z Triody. V pondělí po svátku všech svatých začíná apoštolský půst. Opouštíme dlouhé sváteční období a vracíme se k běžnému církevnímu životu, abychom znovu vstoupili na cestu duchovního zápasu, namáhání a zdokonalování. Máme pro to všechno potřebné – podporu církve, působení Svatého Ducha a přítomnost vzkříšeného Pána Ježíše Krista, jenž na nás čeká ve svém nebeském království. Naše cesta zatím není u konce, ale věřme, že jednou dosáhneme vytouženého cíle.