Díl 131. Prokletí Bét-elského oltáře

Vyprávěli jsme si, že po Šalomounově smrti se stal z Hospodinova rozhodnutí králem nad větší částí Izraele Šalomounův sluha Jarobeám. Jenom malá část říše – Jeruzalém, Judsko a území kmene Benjamín – zůstala pod vládou Šalomounova syna Rechabeáma. Rechabeám si přál odpadlou část říše dobýt zpět, opravdu vytáhl proti Jarobeámovi s velikým vojskem, ale do cesty mu vstoupil Boží muž Šemajáš a vyřídil králi Boží vzkaz, aby nebojoval proti svým bratřím, protože to rozdělení říše se stalo z Boží vůle. Rechabeám a jeho vojsko uposlechli a vrátili se domů, Jarobeámovi však zůstala v srdci obava: Jediný Hospodinův chrám, kam se chodí modlit a obětovat všichni Izraelci, se nachází v Jeruzalémě, kde vládne Rechabeám. Budou-li tam Jarobeámovi poddaní dále chodit obětovat, mohlo by se jejich srdce vrátit k Rechabeámovi a Davidově dynastii a Jarobeáma by opustili, sesadili a snad i zabili. A tak si vzpomněl na zlaté tele u Sinaje a dal udělat dva zlaté býčky. Jednoho dal umístit do Bét-elu na jihu své říše, nedaleko Jeruzaléma, a druhého na sever do Danu, ke každému dal vybudovat oltář a vše, co ke svatyni patří, a lidu řekl: „Dost jste se už nachodili do Jeruzaléma. Hle, zde v Danu a Bét-elu sídlí tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země.“ Ustanovil také nový svátek na patnáctý den osmého měsíce.

V ten den shromáždil lid v Bét-elu, aby zde sám vykonal oběť. Pohanští králové si často osvojovali pravomoci kněze. Tak jednat se rozhodl i Jarobeám. Přistoupil k bét-elskému oltáři a obětoval kadidlo. Tehdy přišel na to místo neznámý prorok z Judska a na Hospodinův rozkaz pronesl toto prokletí: „Oltáři, oltáři, toto praví Hospodin: ‚Hle, Davidovu domu se narodí syn jménem Jóšijáš. Ten bude na tobě obětovat kněze z neschválených posvátných návrší, kteří na tobě pálí kadidlo. Budou se na tobě na tvou hanbu spalovat i lidské kosti.‘ A jako věštecké znamení od Hospodina, že se tak opravdu stane, oltář se roztrhne a popel z obětí, který je na něm, se rozsype.“

Když uslyšel král Jarobeám slova muže Božího, která pronesl proti oltáři v Bét-elu, napřáhl od oltáře ruku, ukázal na judského proroka a poručil: „Chopte se ho!“ Ale ruka, kterou proti neznámému prorokovi vztáhl, strnula, takže ji nemohl připažit. Oltář se roztrhl a popel z oběti se z oltáře rozsypal, jak to muž Boží vyřkl na Hospodinův pokyn. Král, vyděšen, se jal muže Božího prosit: „Požádej Hospodina, svého Boha, o shovívavost a modli se za mne, abych mohl zase přitáhnout ruku k sobě.“ Muž Boží prosil Hospodina o shovívavost a král opravu ztuhlou ruku připažil, že byla jako dřív.

Králi se ulevilo. Pozval Božího muže k sobě domů. Řekl mu: „Posilníš se a dám ti dar.“ Prorok ale králi odvětil: „I kdybys mi dal polovinu svého domu, nepůjdu s tebou. Na tomto místě nebudu jíst chléb ani pít vodu. Hospodin mi to zakázal a řekl mi také, že se nesmím vracet cestou, kterou jsem sem přišel.“ Odešel pak z Bét-elu jinou cestou.

V Bét-elu bydlel jeden starý prorok. Jeho synové k němu toho dne přišli a vyprávěli mu všecko, co se stalo při bét-elských bohoslužbách, co vykonal muž Boží z Judska a co řekl králi. Jejich otec se jich zeptal, kudy Boží muž odešel, a oni mu to řekli. Nato si starý prorok dal osedlat osla a pustil se za Božím mužem. Zastihl ho, jak sedí pod posvátným stromem. Zeptal se ho: „Ty jsi ten muž Boží, který k nám přišel z Judska?“ Odpověděl: „Jsem.“ Nato mu řekl starý muž: „Zajdi ke mně domů a pojez se mnou chléb.“ Muž Boží však odmítl: „Nepůjdu s tebou. Nesmím se s tebou vrátit. Hospodin mi nařídil doslova: ‚Nebudeš tam jíst chléb ani pít vodu ani se nevrátíš po cestě, kterou jsi přišel.‘“  Starý bét-elský prorok mu však řekl: „Já jsem prorok jako ty. Na Hospodinův pokyn ke mně promluvil anděl a přikázal mi, abych tě přivedl k sobě domů, nakrmil tě a napojil.“ Tak judského proroka v dobrém úmyslu obelhal, ten se s ním vrátil a nechal se pohostit.

Když ještě seděli za stolem, stalo se k judskému prorokovi Boží slovo: „Protože jsi nedodržel Hospodinův příkaz, ale vrátil ses, jedl a pil v místě, kde ti to Hospodin zakázal, nedostane se tvé tělo do hrobu tvých otců.“ Tak se stalo, když dojedli a host se chystal domů, hostitel mu osedlal osla. Nedojel však daleko. Na cestě ho přepadl lev a usmrtil ho. Šli kolem jacísi lidé a viděli na cestě ležící mrtvolu člověka. Vedle stál osel a vedle lev. Nezdálo se, že by lev na mrtvole hodoval. Jen tam stál.

Když se o tom dověděl starý bét-elský prorok, dal si znovu osedlat oslíka a rozjel se na to místo, aby se přesvědčil, co se stalo. Našel tam Božího muže zadáveného, ale vedle stojí živý osel a živý lev, který se vůbec nemá k tomu, aby zadáveného Božího muže nebo oslíka sežral.

Bét-elský proto naložil mrtvolu Božího muže na osla a odvezl zpět k sobě. Uložil Božího muže do hrobu, který měl připravený pro sebe, a oplakával ho. Svým synům pak nařídil, aby až zemře, uložili jeho tělo vedle kostí toho judského proroka. Neboť jeho proroctví, které v Bét-elu pronesl, se určitě splní.

† Simeon, arcibiskup olomoucko-brněnský

Ptice 23. 5. 2017