V chrámě

Ikona

Ikony jsou posvátné obrazy vtěleného Boha – Pána Ježíše Krista a také jeho přečisté Matky Marie a svatých. Ikony jsou okna do duchovního světa, kde je Bůh a světci. Když se díváme na ikony při modlitbě, pomáhají nám soustředit se a nerozptylovat se.

Svíce

Svíce napomáhá naší modlitbě v chrámu. Stojíme před ikonou Pána Ježíše, Bohorodice nebo svatého, ke kterému se chceme pomodlit. Zapalujeme svíčku, dáváme ji na svícen a modlíme se za někoho z našich blízkých, živých či zesnulých, prosíme Boha o pomoc a záštitu nebo mu děkujeme za všechno, co nám dává. A naše modlitba jakoby trvá, dokud hoří svíčka. Svíčky si kupujeme v chrámu, je to zároveň náš příspěvek na chrám.

Křižování

Křižujeme se třemi spojenými prsty (palcem, ukazováčkem a prostředníčkem), dva ostatní prsty přitlačujeme k dlani. Spojené tři prsty znázorňují naši víru v Boha Otce, Syna a Ducha Svatého jako jedinou a nerozdílnou Trojici, a dva prsty přitisknuté k dlani znamenají, že Syn Boží Ježíš Kristus je pravým Bohem a pravým člověkem, tj. že má dvě přirozenosti – božskou a lidskou.

Křižování je také druh modlitby, která ale není pronášena ústy, ale je znázorněna pohyby těla. Když se třemi prsty dotýkáme čela, prosíme Boha, aby posvětil náš rozum, abychom měli pouze dobré myšlenky. Když se dotýkáme břicha, prosíme, aby nás Bůh zachránil před hříchy spojenými s touto částí těla. Dále se dotýkáme pravého ramene a prosíme Boha, aby posvětil naše tělesné síly, abychom je využívali jenom pro konání dobrých skutků. Na závěr se dotýkáme levého ramene, aby Hospodin očistil naše srdce od zlých citů a naplnil ho city dobrými.

Křižovat se musíme bez spěchu, v klidu, s hlubokou úctou. Pokud to děláme ledabyle, bez úcty, to nám nejenom neprospěje, ale může i uškodit. Jak víme, démoni se velmi bojí zobrazení kříže, protože náš Pán Ježíš Kristus svou smrtí na kříži zničil jejich moc. Proto když máme strach, když nás démoni straší nebo pokouší, nejlepší zbraň proti nim je křižování.

Půst

Jsou dny a týdny v roce, kdy se křesťan postí. V tyto dny nejíme maso, mléko ani vejce a odmítáme některá další tělesná potěšení a zábavy, abychom věnovali více času modlitbě, studování základů naší víry a dobrým skutkům.

Na co potřebujeme půst? Zaprvé je to znamení naší lásky k Bohu. Když se postíme pro Boha, ukazujeme mu, že je pro nás důležitější než jakékoliv pozemské radosti. Zadruhé se postíme, abychom aspoň trochu napodobili Krista, jenž se postil čtyřicet dnů na poušti. Pravý křesťan se snaží chovat se tak, jak se choval Pán Ježíš a svatí. Zatřetí se postíme, protože půst posiluje naši duši a tělo, které se skrze půst stávají nezávislé na tělesných touhách.

Světci, kteří se hodně postili a modlili, byli tak silní, že nejenom odháněli démony od sebe, ale osvobozovali jiné lidi od démonské nadvlády. Když je tělo očištěno půstem, duše se snadno modlí. V postním období se duše učí soustřeďovat se na nebeské záležitosti. 

Podle své shovívavosti církev dovoluje nepostit se malým dětem, těžce nemocným a těm, kdo se ocitli ve složité situaci a nemají možnost sehnat postní pokrmy.

Jerej Vasyl Čerepko