Výklad biblických veršů
Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života.
Euthymius Zigabenus:
Ježíš Kristus s moudrým úmyslem neřekl „Kdo věří ve mne“, aby se nezdál ješitným, ale řekl „kdo věří tomu, který mě poslal“, aby se zdálo, že mluví jménem toho, který ho poslal, a tak, kdyby uvěřili těmto slovům, uvěřili by i v toho, který ho poslal. [Ten, kdo uvěří], nepodléhá soudu, nebude potrestán, protože ten, kdo věří jeho slovům, dodržuje je, a ten, kdo jeho slova nedodržuje, nevěří jim. Musíme se bát i my, kteří nezachováváme přikázání Boží, naše místo bude mezi nevěřícími. „Přešel ze smrti do života“… Smrtí nemyslí smrt tady, ale tam, tedy trest, stejně jako životem je myšlena blaženost tam. Ten, kdo přešel od nevěry k víře, přešel také od trestu nevěřících k blaženosti věřících.
Sv. Makarios Egyptský (Beseda 52):
A jako Pán vzal své tělo, vystoupil na nebe a sednul si po pravici Velikého na výsostech, tak nyní i věřící a duše hodné Boha přecházejí do jeho Království, protože se rodí shůry jeho Duchem, jak říká Pán: „Kdo věří tomu, který mě poslal, přešel ze smrti do života.“ Neboť ti, kteří skutečně věří, zatímco jsou ještě na zemi, slouží Pánu v nebesích. A on, sedě na trůnu své velikosti, sestupuje dolů, spočívá na duších svatých jakoby na trůnech. Neboť oni jsou údy a jeho Tělo je celá církev svatých; a on je hlavou této církve. Stejně jako jedna duše přebývá v celém těle a všechny údy těla se jí řídí, tak i všichni svatí žijí v Duchu Božském a jsou jím řízeni. A každý člen žije v hypostázi Ducha a v Duši Boží.
Amen, amen, pravím vám, přichází hodina, ano, už je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a kteří uslyší, budou žít.
Sv. Cyril Alexandrijský (Výklad Janova evangelia):
Dříve řekl, že věřící přejdou ze smrti do života (Jan 5:24), nyní se představuje jako ten, kdo splní toto zaslíbení a vykoná celé dílo. Zároveň tajně naznačuje Židům, že ačkoli síla projevená na ochrnutém je obdivuhodná, Syn vykoná ještě podivuhodnější skutky, a nejen zažene slabost nemoci z lidských těl, ale odvrátí samotnou smrt i skličující porušitelnost. Bylo to vyjádřeno dříve slovy: „Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete“ (Jan 5:20). Tyto „větší skutky“ jsou vzkříšením mrtvých. Zároveň však poukazuje i na něco, co by mohlo posluchače vyděsit, neboť jasně říká, že mrtví vstanou a stvoření podlehne soudu, … aby stanulo před ním a zodpovídalo za vše. Tím by zpomalili ve své drzosti ho pronásledovat a ochotněji by přijímali jeho učení a vysvětlení.
Výkladová Bible A.P. Lopuchina:
O jakých mrtvých zde mluví Kristus? Nemůžeme zde mít na mysli duchovně mrtvé. Zvláště slavnostní tón, který zde zaznívá (Kristus dvakrát opakuje: Amen, amen), nás nutí očekávat náznak něčeho nového, neobvyklého, a nikoli opakování myšlenky duchovního vzkříšení. Vzkříšení z mrtvých slyšením Kristova volání má v tomto kontextu význam důkazu mimořádné moci, kterou Kristu dal Otec. Může však duchovní vzkříšení jako událost vnitřního života člověka mít význam takového důkazu? Lze tedy s největší pravděpodobností předpokládat, že Kristus, když řekl, že vzkříšení mrtvých přichází, a dokonce již přišlo, měl na mysli ta zázračná vzkříšení mrtvých, která chtěl brzy uskutečnit. Jedním z nich bylo vzkříšení Lazara (Jan 11) a další podobné zázraky (Mat 9:18-26, Mat 11:5; Luk 7:11-17). Co se týče výrazu: „uslyší“, na nějž se odvolávají někteří vykladači, aby prokázali svou myšlenku, že Kristus zde myslel duchovně mrtvé, kteří mohou „slyšet“, tento výraz pouze ukazuje, že ti mrtví, jež chce Kristus povolat k životu, pokorně uslyší jeho volání. Svatý Jan Zlatoústý vidí ve zde zmíněném vzkříšení mrtvých počátek toho vzkříšení, které nastane před Posledním soudem.
Neboť jako Otec má život sám v sobě, tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.
Sv. Jan Zlatoústý (Výklad Janova evangelia):
Vidíš, jaká rovnost se zde odhaluje, jen s tím rozdílem, že jeden je Otec a druhý je Syn? Pouze slovo „dal“ vyjadřuje rozdíl, ale ve všem ostatním se ukazuje rovnost a jednota. Z toho je zřejmé, že [Syn] vše dělá se stejnou autoritou a mocí, jako Otec, a svou moc nemá od nikoho jiného. Má v sobě život stejně jako Otec.
A dal mu moc konat soud, poněvadž je Syn člověka.
Sv. Jan Zlatoústý (Výklad Janova evangelia):
Proč se tak často dotýká těchto témat, tj. soudu, života a vzkříšení? Protože to může ovlivnit i toho nejnesmlouvavějšího posluchače. Kdo je přesvědčen, že bude vzkříšen, a pak bude zodpovídat za své hříchy, i když neviděl žádné jiné znamení, už jen tímto přesvědčením se obrátí a pokusí se usmířit svého Soudce, „neboť on je Syn člověka, nedivte se tomu“ (Jan 5:27–28). Pavel ze Samosaty tuto pasáž čte jinak: „Dal mu moc konat soud, protože je Syn člověka.“ Ale takové čtení nemá žádnou návaznost. Nedostal moc konat soud, protože je člověk. Co by pak bránilo všem lidem být soudci? Ale je soudcem, protože je Synem nepopsatelné bytosti. Proto by se mělo číst takto: „Protože je Syn člověka, nedivte se tomu.“
Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.
Sv. Jan z Damašku (O pravé víře):
Pán ve svatých evangeliích mluvil zcela jasně o vzkříšení těl. Říká, že ti, kdo jsou v hrobech, uslyší hlas Syna Božího a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení. Nikdo rozumně uvažující neřekne, že v hrobech se nachází duše.
Sv. Jan Zlatoústý (Výklad Janova evangelia):
Jeho slova by se posluchačům mohla zdát rozporuplná, protože ho uctívali jako obyčejného člověka, ale jeho slova byla vyšší než lidská, dokonce vyšší než andělská a mohla být charakteristická pouze pro Boha samotného. Aby se vyhnuli takovému zmatku, dodává: „Nedivte se, že je Syn člověka, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou: ti, kdo činili dobré, vstanou k životu a ti, kdož činili zlé, k odsouzení“ (Jan 5:28–29) … Mluví o něčem takovém, co je vlastní Bohu, a směruje posluchače k závěru, že On je jak Bůh, tak Syn Boží. Kdyby to často opakoval, posluchače by to unavilo, ale tím, že totéž dokazoval zázračnými skutky, dělal své učení méně nenáviděným.
Sám od sebe nemohu dělat nic; jak mi Bůh přikazuje, tak soudím, a můj soud je spravedlivý, neboť nehledám vůli svou, ale vůli toho, který mě poslal.
Výkladová Bible A.P. Lopuchina:
Protože Kristus uznává, že je závislý ve své pozemské činnosti na Otci, znamená to, že soud, který bude konat, bude naprosto spravedlivý. Soudí podle toho, co slyší od Otce, s nímž je v neustálém spojení. V tomto soudu pouze naplňuje vůli Otce. Ačkoli Kristus bude působit jako Soudce světa až na konci časů (Jan 5:22, 27, 29), mluví o svém soudu jako o události přítomného času, protože v určitém ohledu (srov. Jan 5:25) jeho činnost jako soudce se již nyní projevuje v jeho postoji k Židům (srov. Jan 3:19; Jan 7:18, 26).
Čtěte také:
