Kde se nacházel Eden? Existovaly skutečně Sodoma a Gomora? – Biblické události z archeologického pohledu

Je pravda, že vědci našli Noemovu archu? Není potopa výmyslem? Je stavba Babylonské věže reálnou historickou událostí? Co se nacházelo v Arše úmluvy a kam zmizela? Zkusme odpovědět na tyto otázky z archeologického pohledu.   

Kde se nacházel Eden?

Archeologie a vůbec věda jako taková nemůže odpovědět na tuto otázku, protože nespadá do její kompetence. Věda se zabývá věcmi dostupnými smyslovému vnímání, které lze opakovat v experimentu. Co se týká Edenu, je to místo stvořené Bohem, spojující Nebeské království a hmotný svět. Pán tam přebýval v plnosti své milosti. Pokud jde o zeměpisné odkazy, můžeme se spolehnout pouze na to, co je řečeno v Písmu svatém (Genesis 2) – mluví se o čtyřech řekách tekoucích z Edenu. Jsou to Chidekel, tj. Tigris, Eufrat, Píšon a Gíchón. Když první dvě stále existují, pak o dalších dvou nevíme nic. Existuje předpoklad, že se jedná o řeky Kuru a Aragvu na Kavkaze.

Je jasné jenom to, že podle Bible se Eden nacházel v oblasti moderní Mezopotámie. Je však zásadně nemožné najít přesnou polohu ráje. Proč? Když byl ráj uzavřen před člověkem, nebyl uzavřen ve fyzickém smyslu, ale v duchovním. Cherubín s plamenným mečem střežil cestu k nebeskému království. Proto to místo v našem stvořeném světě, kde se Eden nacházel před pádem, ztratilo svůj vzhled, Pán tam již není přítomen jako tehdy, Eden se přestal lišit od jiných míst na Zemi. Mohli bychom teď třeba projít tím místem a nevšimli bychom si ničeho kromě pouště. Je zbytečné hledat nebe na zemi. Vstup do něj, jak je řečeno v evangeliu, se otevírá pouze skrze srdce člověka. Království Boží je mezi vámi (Lukáš 17:21).

Kde se nachází Adamův hrob?

V církevním prostředí rozšířené přesvědčení o tom, že hrob Adama se nachází pod Golgotou, není opodstatněné. Golgota je skála, v její hloubce žádné hroby nejsou. To, že teď v chrámu Božího hrobu je Adamova kaple, má spíše symbolický a teologický význam. Samotné jméno Adam je odvozeno od hebrejského adamá, což se překládá jako půda či země. Adam zemřel a země se vrátila do země, proměnila se znovu v prach a Pán svou krví z kříže toto místo umyl, očistil, oživil. Po vyhnání z ráje se Adam toulal po světě. Písmo neříká přesně, kde byl pohřben. Existují však dva předpoklady. Jeden odpovídá židovské tradici, druhý tradici křesťanské. Židovská tradice tvrdí, že Adamova hrobka se nachází v Hebronu, kde jsou pohřbeni Abraham, Izák a Jákob. Ale je to pozdní středověká legenda, založená na talmudských představách. Křesťanská tradice říká, že Adamův hrob se nachází nedaleko Jeruzaléma. Tato teorie má teologický základ. Jeruzalém hraje výjimečnou roli v dějinách spásy. V něm král David dostal přislíbení o narození z jeho rodu Mesiáše, Pán Ježíš Kristus v Jeruzalémě trpěl, vstal z mrtvých a vymazal tím Adamův hřích svou krví. Proto i vznikl názor, že Adam je pohřben někde poblíž tohoto města. A tento předpoklad je docela možný.

Co se týká senzací, které se pravidelně objevují v médiích, o tom, že byl údajně nalezen Adamův hrob, je třeba se k nim stavět velmi skepticky. Archeologové nejenže dosud Adamův hrob nenašli, ale ani jej nikdy nenajdou. Přesněji řečeno, v arzenálu archeologie neexistují metody, pomocí kterých by se dálo prokázat, že pohřbený v tom či onom hrobu je skutečně Adam. I kdyby tam byl odpovídající nápis, znamenalo by to jen to, že někdo kdysi (a zjevně ne v době Adama) takový nápis udělal. Archeologové by mohli takový nápis pouze datovat. Ale otázka jeho autenticity nespadá do kompetence vědy.

Je stavba Babylonské věže historickou událostí nebo alegorií?

Bohužel žádné pořádné vykopávky v té lokalitě nikdy nebyly provedeny. Za prvé se jedná o území současného Iráku, politická situace tam nepřeje klidnému podrobnému výzkumu. Zadruhé je to břeh Eufratu a jakékoliv vykopávky zde jsou znesnadněny spodní vodou.

Ale i kdyby Babylonská věž byla pouhou alegorií, je založena na skutečné kultuře národů Mezopotámie. Pro chrámovou architekturu těchto národů (Sumerů, Akkadců) byly typické tzv. zikkuraty – stupňovité věže. Archeologové je tady nalézají již od 19. století. Pozůstatky podobné věže byly nalezeny i v Babylonu, ale tato věž je datována 6. stoletím před naším letopočtem, tj. dobou krále Nebukadnesara, jenž zničil Jeruzalém v roce 586 před n. l. Ve stejné době podnikl aktivní přestavbu Babylonu. Bylo to období prudkého růstu říše a rozsáhlých stavebních prací. Věž postavená za Nebukadnesara byla obrovská – vysoká téměř 100 metrů, říkalo se jí Etemenanki, což znamená „chrám základů nebe a země“. Je však jasné, že nejde o věž, o níž vypráví kniha Genesis (11:4), ale o mnohem pozdější stavbu. Je dost možné, že „věž nebe a země“ byla postavena na místě staršího zikkuratu. Platí to pro většinu Nebukadnesarových stavení.

Obecně lze konstatovat, že obyvatelé Mezopotámie skutečně měli záměr postavit věž, „jejíž vrchol bude v nebi“. Možná myšlenka takové stavby je napadla krátce po potopě. Píše o tom třeba Jozef Flavius, jenž se zakládá na židovské tradici. Podle něj stavitelé měli záměr vyhnout se nové potopě. I kdyby vody opět stouply, nedosáhly by vrcholu věže. Mělo to být jakési útočiště před hněvem Hospodina. Bible tento pokus popisuje ironicky: lidé chtějí postavit věž, „jejíž vrchol bude v nebi“, ale Hospodin musí sestoupit, aby zhlédl jejich stavbu.

Je tedy docela možné, že Babylonská věž popsaná v knize Genesis je jedním z prvních pokusů o stavbu zikkuratů.

Potopa popsaná v Bibli opravdu byla?

Řecky slovo potopa zní jako κατακλυσμός (kataklysmos), což znamená očista světa, očista lidských hříchů. Je možné, že se čas potopy shoduje s koncem rozsáhlého zalednění. Na konci doby ledové skutečně mohlo dojít k značnému vzestupu vod. Potopa byla, svědčí o tom eposy mnoha národů. Jiná otázka je, zda potopa byla celosvětová. Existují fantastické představy, že voda pokryla celou planetu. Ale kam se toto množství vody pak podělo? Tyto představy jsou typické pro americké protestantské fundamentalisty. Říká to však více o lidské psychologii než o správné interpretaci Písma nebo vědy. Někteří například prohlašují americký Grand Canyon za stopu zanechanou klesající vodou po potopě. Ale to už je v rozporu se střízlivým pohledem na svět. Nelze všechny stopy zvětrávání či sedimentární horniny připsat následkům potopy.

V 19. století byla nalezena knihovna asyrského krále Aššurbanipala. Mezi texty byl i sumerský epos o Gilgamešovi, který obsahuje příběh o potopě a má s biblickým příběhem jisté paralely. Píše se v něm o potopě, kterou přežil člověk jménem Utnapištim a jeho rodina, zachránili se pomocí archy. Teologický význam tohoto příběhu je samozřejmě zcela odlišný. Podle pohanské verze Utnapishtima zachránil jeden z bohů, protože jinak by bohům nikdo neobětoval a bez obětí pohanští bohové nemohou existovat.

Ale vzpomínky na potopu kromě Sumerů měly i další starověké národy: Řekové, africké kmeny nebo národy Ameriky. To samozřejmě neznamená, že by potopa zasáhla Ameriku, prostě její obyvatelé byli potomky těch, kteří si potopu pamatovali.

Je pravda, že archeologové našli Noemovu archu?

Hledání Noemovy archy začalo ve 20. století v oblasti hory Ararat. Je jasné, proč pozornost badatelů přitahuje tato konkrétní hora. Je to velká osamělá sopka. Vydalo se tam několik amatérských expedic. Někteří dokonce popisovali stopy Noemova tábora. To je ale úroveň bulvárního tisku. Je třeba pochopit, že hebrejský text Písma nemluví konkrétně o hoře Ararat. Slovo, které je zde použito, popisuje poměrně velké území. Název starověkého arménského království Urartu je odvozen od stejného slova. To znamená, že to nemusela být hora Ararat, nýbrž území Zakavkazska, kterému se také říká Velká Arménie (včetně části současného Turecka). Zda tedy Noe přistál na hoře Ararat, je velká otázka.

Byly však i skutečně vědecké expedice. Tak španělský cestovatel Fernand Navarra podnikl několik expedic v 50. a 60. letech minulého století. Nedaleko vrcholu Araratu je velké ledovcové jezero a již dlouho se předpokládá, že by tam mohla Noemova archa přistát a zamrznout v ledu. Během své poslední expedice Navarra sestoupil do trhliny a našel několik kusů dřeva. Nález prozkoumali botanici, ukázalo se, že je to dub (rod Quercus). V Písmu svatém se říká, že archa byla vyrobena ze dřeva „gofer“ (tento název je v Bibli použit pouze jednou a nelze jej porovnat s konkrétním druhem dřeva). To, co našel Navarra, je poněkud záhadné. Byly tyto kusy dřeva skutečně součástí archy, nebo jsou pozůstatky nějaké starobylé budovy? Pouze jedna věc je jasná – dřevo tam přinesli lidé. Duby v nadmořské výšce pěti kilometrů nerostou, je to tam pro ně příliš chladné.

Stále však nelze prokázat, že se jedná o pozůstatky archy. Je třeba organizovat novou expedici, která by prozkoumala led tohoto jezera. Zatím to ale nejde hlavně z politických důvodů. Jedná se o problémovou oblast obývanou kurdskými rebely, a turecké úřady tam nechtějí vědce pustit.

Je zajímavé, že Arménská apoštolská církev uchovává relikvie, které se považují za zbytky Noemovy archy. Tyto dřevěné artefakty mohou být stejného původu jako nález Navarry. Ale zatím archeologie nemůže tento fakt prokázat ani vyvrátit.

Existovaly skutečně Sodoma a Gomora?

Zlom v zemské kůře je hranicí dvou kontinentálních desek, probíhají tam různé tektonické procesy. Pro tyto oblasti jsou typická jak zemětřesení, tak neočekávané výbuchy magmatu. Nemusejí tam být ani sopky, magma proudí z trhlin v zemi. Takový zlom se nachází přesně tam, kde byla města tzv. Pentapolisu, mezi něž patřily Sodoma a Gomora. Několik zničených měst bylo nalezeno částečně na pobřeží a částečně pod jižní mělkou zátokou Mrtvého moře. Připomíná to sopeční výbuch, byly nalezeny stopy popela, síry, která velmi často doprovází sopečné výbuchy. To vše nám umožňuje porozumět slovům z knihy Genesis: „Hospodin začal chrlit na Sodomu a Gomoru síru a oheň; od Hospodina z nebe to bylo“ (Gen 19:24).

Připomíná to zánik Pompejí v důsledku erupce Vesuvu. Sodoma a Gomora (přesněji Pentapolis, pět měst) skutečně existovaly a je to prokázáno. Nacházely se na jihu moderního Mrtvého moře. Katastrofické události popsané v Písmu svatém nejsou pro tuto oblast nemožné. To, co popisuje Genesis, odpovídá tomu, co tady vidí vědci. Podle geologů se tam nachází velmi dlouhý riftový zlom, podél kterého teče Jordán, ve stejné lokalitě je i Mrtvé moře. Toto riftové údolí začíná v Sýrii, pokračuje Rudým mořem a pak končí v Indickém oceánu.

Samozřejmě nemůžeme s naprostou jistotou říci, že toto město je přesně Sodoma, protože tam dosud nebyly nalezeny žádné nápisy. Ale zdá se, že je to ono. Navíc datování zániku těchto měst, provedené archeologickými metodami, je v souladu s dobou, kdy žil Abraham, tedy asi před 4000 lety.

Co se stalo s Archou úmluvy?

Babylon padl pod údery Peršanů (což je popsáno v knize proroka Daniela) a všechny jeho poklady, včetně toho, co bylo uloupeno v jeruzalémském chrámu, skončily v perské pokladnici. A s nimi zřejmě i Archa úmluvy. V každém případě její osud nám není znám. Jak vypadala a co v ní bylo, víme z textu Písma svatého (Exodus 25). Zpočátku se nacházela ve svatostánku a poté v chrámu postaveném králem Šalomounem v Jeruzalémě. Archa obsahovala nádobu s manou, rozkvetlou Áronovu hůl a dvě kamenné desky s textem Desatera. Nacházela se v chrámu do pádu Jeruzaléma v roce 586 př. n. l. Město bylo zpustošeno, všichni Izraelci byli zajati, chrámové poklady se staly kořistí dobyvatelů. Pravděpodobně se Archa nacházela mezi nimi. V novém chrámu, který postavil Zerubábel po návratu ze zajetí, už Archa nebyla a Velesvatyně zůstala prázdná.

Čas od času se objevují senzační zprávy o Arše úmluvy údajně nalezené v Etiopii. Tam kdysi skutečně byla židovská diaspora a existuje legenda, že Archa úmluvy byla zachráněna a odvezena do Etiopie. Nějaká archa tam je, ale je to jenom kopie pravé Archy úmluvy, která, jak prokázali vědci, pochází ze středověku.

Bude opravdová Archa někdy nalezena? Nevíme. Je to spíše duchovní otázka. Židé byli kdysi potrestáni zničením Jeruzaléma za své odpadnutí od Boha a modlářství. Archa slávy jim byla vzata a skutečnost, že se už nevrátila do chrámu, má velký teologický význam. Pravou Archou úmluvy, obsahující Boha, se stala přečistá Panna Marie. Starozákonní Archa byla pouze jejím předobrazem, předobrazem vtělení Boha Slova. V listu Židům apoštol Pavel vysvětluje teologický význam Archy. Stejně jako ostatní svatyně se stala pro Židy záminkou modlářství, neodolatelným pokušením. Doufali, že dokud je Archa s nimi (jako nějaký magický artefakt), Jeruzalém nikdy nebude dobyt. Ale Pán jim tuto falešnou naději vzal a Archu skryl.

Redakce