![\"\"](\"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/03\/1.png\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\nV 9. stolet\u00ed velk\u00e1 \u010d\u00e1st Moravan\u016f, \u010cech\u016f a Slov\u00e1k\u016f opou\u0161t\u011bla tradi\u010dn\u00ed pohansk\u00e1 n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed a p\u0159ij\u00edmala v\u00edru v Krista. Mision\u00e1\u0159i p\u0159ich\u00e1zeli na slovansk\u00e9 \u00fazem\u00ed p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b z V\u00fdchodofransk\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e a konali bohoslu\u017eby v latin\u011b, kter\u00e1 byla m\u00edstn\u00edmu lidu nesrozumiteln\u00e1 a jen m\u00e1lo srozumiteln\u00e1 i samotn\u00fdm germ\u00e1nsky mluv\u00edc\u00edm kn\u011b\u017e\u00edm. U\u017e za vl\u00e1dy Karla Velik\u00e9ho bylo ve w\u00fcrzbursk\u00e9 diec\u00e9zi \u2013 jej\u00ed\u017e z\u00e1padn\u00ed \u010d\u00e1st byla ob\u00fdv\u00e1na Slovany \u2013 postaveno 14 nov\u00fdch kostel\u016f pro ty, kte\u0159\u00ed u\u017e byli pok\u0159t\u011bni, i pro ty, kter\u00e9 k\u0159est teprve \u010dekal. Ludv\u00edk N\u011bmec, je\u0161t\u011b jako kr\u00e1l Bavorska, zahrnul v roce 829 Moravu do diec\u00e9ze se s\u00eddlem v Pasov\u011b. V roce 831 pak pasovsk\u00fd biskup Reginhar pok\u0159til kn\u00ed\u017eete Mojm\u00edra, \u010d\u00edm\u017e za\u010dalo hromadn\u00e9 k\u0159t\u011bn\u00ed Moravan\u016f kn\u011b\u017e\u00edmi, kte\u0159\u00ed p\u0159i\u0161li p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b z Bavorska.<\/p>\n\n\n\n
\u201eVtahuj\u00edc slovansk\u00e1 \u00fazem\u00ed do sv\u00e9 c\u00edrkevn\u00ed organizace, n\u011bmeck\u00e9 duchovenstvo z\u00e1rove\u0148 tyto zem\u011b vtahovalo i do politick\u00e9 z\u00e1vislosti na N\u011bmecku a jeho panovn\u00edc\u00edch\u2026 Nap\u0159\u00edklad p\u0159i nedostate\u010dn\u00e9m placen\u00ed c\u00edrkevn\u00ed dan\u011b se n\u011bmeck\u00e9 duchovenstvo neost\u00fdchalo hledat spravedlnost u sv\u00fdch n\u011bmeck\u00fdch, a nikoli slovansk\u00fdch, p\u00e1n\u016f.\u201c[1]<\/a><\/p>\n\n\n\n V roce 846 p\u0159ipojil kn\u00ed\u017ee Mojm\u00edr k sv\u00e9mu panstv\u00ed \u010cechy. Reakce v\u00fdchodofransk\u00e9ho kr\u00e1le Ludv\u00edka N\u011bmce na tento krok na sebe nenechala dlouho \u010dekat. Jeho vojska podnikla ta\u017een\u00ed do nitra Moravy. Mojm\u00edr byl sesazen a na jeho m\u00edsto byl z v\u016fle kr\u00e1le dosazen jeho synovec Rostislav. O dal\u0161\u00edm osudu kn\u00ed\u017eete Mojm\u00edra se v pramenech nic neuv\u00e1d\u00ed. Nad\u011bje Ludv\u00edka, \u017ee nov\u00fd moravsk\u00fd kn\u00ed\u017ee mu bude loaj\u00e1ln\u00edm vazalem, v\u0161ak z\u016fstala nenapln\u011bna. Rostislav se postaral o vybudov\u00e1n\u00ed opevn\u011bn\u00ed ve sv\u00e9 zemi a p\u0159ipravoval se na ozbrojenou obranu proti vp\u00e1d\u016fm ze Z\u00e1padu. Zalo\u017eil dob\u0159e opevn\u011bn\u00e9 hlavn\u00ed m\u011bsto Velk\u00e9 Moravy \u2013 Velehrad, jeho\u017e p\u0159esn\u00e1 poloha z\u016fst\u00e1v\u00e1 dosud nezn\u00e1m\u00e1. Pravd\u011bpodobn\u011b se mohlo nach\u00e1zet v m\u00edstech dne\u0161n\u00edch obc\u00ed Velehrad nebo Mikul\u010dice, pobl\u00ed\u017e hranice dne\u0161n\u00ed \u010cesk\u00e9 republiky se Slovenskem a Ma\u010farskem.<\/p>\n\n\n\n Kn\u00ed\u017ee Rostislav uzav\u0159el spojeneck\u00e9 smlouvy s \u0159\u00ed\u0161\u00ed \u0158\u00edman\u016f (Byzanc\u00ed) a Bulharskem a p\u0159eru\u0161il vazalsk\u00e9 pouto k \u0159\u00ed\u0161i Frank\u016f. V roce 855 vpadla na Moravu vojska V\u00fdchodofransk\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e, aby p\u0159inutila Rostislava k uzn\u00e1n\u00ed vazalsk\u00e9 z\u00e1vislosti. Podniknut byl ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00fd pokus o dobyt\u00ed pevnosti D\u011bv\u00edn v p\u0159edm\u011bst\u00ed dne\u0161n\u00ed Bratislavy. Moravan\u00e9 \u00fatok odrazili a p\u0159i proti\u00fatoku vpadli do Bavorska, kde zpusto\u0161ili pohrani\u010dn\u00ed m\u011bsta a vesnice.<\/p>\n\n\n\n Vzhledem k vypuknut\u00ed rodinn\u00fdch rozbroj\u016f v panovnick\u00e9m dom\u011b v\u00fdchodofransk\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e uzav\u0159el Rostislav v roce 858 spojenectv\u00ed s Karlomanem, kter\u00fd vystoupil proti sv\u00e9mu otci Ludv\u00edkovi, a \u201evyu\u017eil slu\u017eeb Karlomana k tomu, aby zni\u010dil d\u011bdi\u010dn\u00e9ho nep\u0159\u00edtele dynastie Pribinu\u201c[2]<\/a>, jen\u017e padl v boji s Rostislavov\u00fdm vojskem dne 21. b\u0159ezna 860.<\/p>\n\n\n\n Kn\u00ed\u017ee Rostislav nespokojen\u00fd s progerm\u00e1nskou orientac\u00ed p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00edho duchovenstva, vyslal posly do \u0158\u00edma, aby pape\u017ee Mikul\u00e1\u0161e po\u017e\u00e1dali o vysl\u00e1n\u00ed u\u010ditel\u016f, kte\u0159\u00ed by mohli p\u0159ipravit k vysv\u011bcen\u00ed zbo\u017en\u00e9 k\u0159es\u0165any ze slovansky mluv\u00edc\u00edch Moravan\u016f, Slov\u00e1k\u016f a \u010cech\u016f. Pape\u017e mu v\u0161ak odm\u00edtl vyhov\u011bt, nebo\u0165 se dr\u017eel nauky o tzv. trojjazy\u010dnosti, kter\u00e1 ve skute\u010dnosti slou\u017eila jako z\u00e1minka pro monopol latiny v liturgii. Pape\u017e se ob\u00e1val, \u017ee slovansky mluv\u00edc\u00ed kn\u011b\u017e\u00ed za\u010dnou slou\u017eit bohoslu\u017eby ve slovansk\u00e9m jazyce, nebo \u2013 co\u017e bylo pova\u017eov\u00e1no za je\u0161t\u011b nebezpe\u010dn\u011bj\u0161\u00ed \u2013 zavedou v kostelech byzantsk\u00fd ob\u0159ad.<\/p>\n\n\n\n Po odm\u00edtnut\u00ed ze strany pape\u017ee poslal svat\u00fd Rostislav v roce 863 poselstvo do Nov\u00e9ho \u0158\u00edma (Konstantinopole) a po\u017e\u00e1dal c\u00edsa\u0159e Michala III., aby na Moravu vyslal mision\u00e1\u0159e, kte\u0159\u00ed by ovl\u00e1dali slovansk\u00fd jazyk. V Konstantinopoli bylo jeho prosb\u011b vyhov\u011bno. Lep\u0161\u00ed kandid\u00e1ty pro tuto misii ne\u017e brat\u0159i Konstantin (v mni\u0161stv\u00ed Cyril) a Metod\u011bj nebyli, a tak se svat\u00ed brat\u0159i vydali na Moravu, kde vytvo\u0159en\u00edm slovansk\u00e9ho p\u00edsma p\u0159isp\u011bli z\u00e1sadn\u00edm zp\u016fsobem k duchovn\u00edmu osv\u00edcen\u00ed slovansk\u00e9ho sv\u011bta.<\/p>\n\n\n\n Apo\u0161tol\u016fm rovn\u00ed brat\u0159i dorazili na Moravu na ja\u0159e roku 863. Pr\u00e1v\u011b tam svat\u00fd Konstantin ihned po p\u0159\u00edjezdu za\u010dal pracovat na vytvo\u0159en\u00ed abecedy pro tehdy je\u0161t\u011b nep\u00edsemn\u00fd slovansk\u00fd jazyk, aby mohl p\u0159elo\u017eit posv\u00e1tn\u00e9 a liturgick\u00e9 knihy a k\u00e1zat evangelium Moravan\u016fm a dal\u0161\u00edm slovansk\u00fdm n\u00e1rod\u016fm v jazyce, kter\u00e9mu by rozum\u011bli. Je pravd\u011bpodobn\u00e9, \u017ee p\u0159\u00edpravn\u00e9 lingvistick\u00e9 a grafick\u00e9 pr\u00e1ce ud\u011blal u\u017e d\u0159\u00edve.<\/p>\n\n\n\n V modern\u00ed v\u011bd\u011b u\u017e nen\u00ed p\u0159edm\u011btem sporu ot\u00e1zka, kter\u00e1 ze dvou zn\u00e1m\u00fdch slovansk\u00fdch abeced pojmenovan\u00fdch podle prvn\u00edch dvou p\u00edsmen (\u201eaz\u201c a \u201ebuky\u201c) \u201eazbuka\u201c \u2013 hlaholice, nebo cyrilice \u2013 vznikla jako prvn\u00ed a byla vytvo\u0159ena samotn\u00fdm Cyrilem. Dnes je obecn\u011b uzn\u00e1v\u00e1no, \u017ee navzdory n\u00e1zvu \u201ecyrilice\u201c prvn\u00ed byla hlaholice. D\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed pokusy o vytvo\u0159en\u00ed slovansk\u00e9ho p\u00edsma, zalo\u017een\u00e9 na \u0159eck\u00e9 nebo latinsk\u00e9 abeced\u011b, selhaly, proto\u017ee ob\u011b tyto klasick\u00e9 abecedy postr\u00e1daly znaky pro mnoho slovansk\u00fdch fon\u00e9m\u016f, zejm\u00e9na sykavek. Svat\u00fd Cyril, znalec jazyk\u016f s vysoce rozvinutou a jemnou jazykovou intuic\u00ed, dosp\u011bl k z\u00e1v\u011bru, \u017ee adekv\u00e1tn\u00ed prost\u0159edek pro z\u00e1pis slovansk\u00e9 \u0159e\u010di mus\u00ed b\u00fdt abeceda s podstatn\u011b v\u011bt\u0161\u00edm po\u010dtem p\u00edsmen, ne\u017e maj\u00ed \u0159eck\u00e9, latinsk\u00e9, hebrejsk\u00e9, arabsk\u00e9 nebo aramejsk\u00e9 syst\u00e9my p\u00edsma.<\/p>\n\n\n\n Rusk\u00fd filolog F. F. Fortunatov se domn\u00edval, \u017ee vzorem pro podobu hlaholsk\u00fdch p\u00edsmen mohla b\u00fdt koptsk\u00e1 abeceda[3]<\/a>. V literatu\u0159e na toto t\u00e9ma se objevuj\u00ed i zm\u00ednky o jin\u00fdch mo\u017en\u00fdch grafick\u00fdch vzorech: hebrejsk\u00e9m, aramejsk\u00e9m nebo starogruz\u00ednsk\u00e9m p\u00edsmu, jeho\u017e p\u016fvod sah\u00e1 a\u017e k arm\u00e9nsk\u00e9 abeced\u011b vytvo\u0159en\u00e9 Mesropem Ma\u0161tocem, ale v\u0161echny tyto teorie z\u016fst\u00e1vaj\u00ed hypotetick\u00e9. V spekulativn\u00ed literatu\u0159e existuje p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee Konstantin vytvo\u0159il hlaholici na z\u00e1klad\u011b u\u017e d\u0159\u00edve existuj\u00edc\u00edho slovansk\u00e9ho p\u00edsma, kter\u00fdm m\u011bly b\u00fdt \u00fadajn\u011b zaps\u00e1ny posv\u00e1tn\u00e9 pohansk\u00e9 texty. Ty v\u0161ak nikdy nebyly prokazateln\u011b dolo\u017eeny, pokud nepo\u010d\u00edt\u00e1me podvrhy jako tzv. Velesova kniha<\/em>.<\/p>\n\n\n Z\u00e1kladem jazykov\u00e9 podoby p\u0159eklad\u016f, kter\u00e9 vytvo\u0159ili svat\u00ed Cyril a Metod\u011bj, se stal dialekt makedonsk\u00fdch Bulhar\u016f, konkr\u00e9tn\u011b n\u00e1\u0159e\u010d\u00ed, kter\u00fdm hovo\u0159ily slovansk\u00e9 kmeny ob\u00fdvaj\u00edc\u00ed okol\u00ed rodn\u00e9ho m\u011bsta svat\u00fdch brat\u0159\u00ed, Solun\u011b: Sagudat\u00e9, Rynchinov\u00e9, Draguvit\u00e9 a Smoljani. Slovansk\u00e9 p\u00edsmo, kter\u00e9 vzniklo na Morav\u011b, v\u0161ak do sebe z\u00e1rove\u0148 vst\u0159ebalo m\u00edstn\u00ed moravsk\u00e9, stejn\u011b jako \u010desk\u00e9, slovensk\u00e9, lu\u017eick\u00e9 a dal\u0161\u00ed z\u00e1padoslovansk\u00e9 dialektismy. Sv\u00e9 p\u0159eklady apo\u0161tol\u016fm rovn\u00ed brat\u0159i v\u011bnovali v\u0161em Slovan\u016fm, kte\u0159\u00ed, jak se domn\u00edv\u00e1 mnoho slavist\u016f, v 9. a 10. stolet\u00ed hovo\u0159ili v podstat\u011b jedn\u00edm jazykem. Jednotliv\u00e9 slovansk\u00e9 jazyky, jak je zn\u00e1me dnes, se podle nich vyvinuly z n\u00e1\u0159e\u010d\u00ed, dialekt\u016f a mluv, kter\u00e9 se v dob\u011b vzniku slovansk\u00e9ho p\u00edsma sice odli\u0161ovaly, ale ne natolik, aby z\u00e1sadn\u011b br\u00e1nily vz\u00e1jemn\u00e9 jazykov\u00e9 komunikaci.<\/p>\n\n\n\n Slovn\u00ed z\u00e1soba tehdej\u0161\u00edch slovansk\u00fdch n\u00e1\u0159e\u010d\u00ed v\u0161ak neobsahovala v\u0161echny pojmy a v\u00fdrazy, kter\u00e9 se nach\u00e1zej\u00ed v textech Star\u00e9ho a Nov\u00e9ho z\u00e1kona \u010di v bohoslu\u017eebn\u00fdch knih\u00e1ch. Proto p\u0159ekladatel\u00e9 hojn\u011b vyp\u016fj\u010dovali z \u0159e\u010dtiny, ale tak\u00e9 z hebrej\u0161tiny, syr\u0161tiny a latiny, \u010d\u00edm\u017e slovansk\u00fd slovn\u00edk mimo\u0159\u00e1dn\u011b obohatili. Z\u00e1rove\u0148 dali nov\u011b vznikl\u00e9mu liter\u00e1rn\u00edmu jazyku gramatickou strukturu \u2013 p\u0159edev\u0161\u00edm v oblasti syntaxe \u2013 kter\u00e1 byla bli\u017e\u0161\u00ed \u0159e\u010dtin\u011b ne\u017e samotn\u00fdm slovansk\u00fdm n\u00e1\u0159e\u010d\u00edm, z nich\u017e vych\u00e1zeli. Neprovedli v\u0161ak tak hlubokou helenizaci slovansk\u00e9ho jazyka, jak\u00e1 nastala p\u0159i jeho pozd\u011bj\u0161\u00edm \u201ele\u0161t\u011bn\u00ed\u201c. Pr\u00e1v\u011b proto dne\u0161n\u00ed lingvistika rozli\u0161uje mezi staroslov\u011bn\u0161tinou \u2013 jazykem p\u0159eklad\u016f samotn\u00fdch svat\u00fdch brat\u0159\u00ed a jejich \u017e\u00e1k\u016f \u2013 a c\u00edrkevn\u00ed slovan\u0161tinou, jazykem p\u00edsemn\u00fdch pam\u00e1tek od 11. stolet\u00ed a d\u00e1le.<\/p>\n\n\n\n P\u0159ekladatelsk\u00e1 \u010dinnost svat\u00fdch brat\u0159\u00ed vyvolala ostr\u00fd odpor u moravsk\u00e9ho kl\u00e9ru, kter\u00fd se skl\u00e1dal p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b z duchovn\u00edch poch\u00e1zej\u00edc\u00edch z Bavorska, horliv\u00fdch zast\u00e1nc\u016f nechvaln\u011b proslul\u00e9ho trojjazy\u010dn\u00e9ho bludu. Tento n\u00e1zev vytvo\u0159il svat\u00fd Cyril, tehdy je\u0161t\u011b jako Konstantin. Vl\u00e1dnouc\u00ed vrstvy N\u011bmecka i n\u011bmeck\u00e9 duchovenstvo nez\u016fstaly k d\u011bn\u00ed v Morav\u011b lhostejn\u00e9 \u2013 situace toti\u017e ohro\u017eovala jejich snahy o podman\u011bn\u00ed Slovan\u016f ve st\u0159edn\u00ed a v\u00fdchodn\u00ed Evrop\u011b. V roce 864 vojska Ludv\u00edka N\u011bmce op\u011bt vpadla na Moravu a po dosa\u017een\u00fdch \u00fasp\u011b\u0161\u00edch p\u0159im\u011bla Rostislava, aby povolil n\u00e1vrat n\u011bmeck\u00fdch kn\u011b\u017e\u00ed do sv\u00e9 zem\u011b. N\u00e1sleduj\u00edc\u00edho roku v\u0161ak Rostislav ciz\u00ed dikt\u00e1t odm\u00edtl a svat\u00ed brat\u0159i pokra\u010dovali ve sv\u00e9m apo\u0161tolsk\u00e9m d\u00edle, krok za krokem zav\u00e1d\u011bli bohoslu\u017ebu ve slovansk\u00e9m jazyce.<\/p>\n\n\n Pro \u00fasp\u011bch k\u0159es\u0165ansk\u00e9 osv\u011bty Slovan\u016f Velk\u00e9 Moravy bylo zapot\u0159eb\u00ed, aby toto d\u00edlo z\u00edskalo podporu c\u00edrkevn\u00ed hierarchie. A tak, aby z\u00edskali biskupy z \u0159ad sv\u00fdch \u017e\u00e1k\u016f, kter\u00e9 p\u0159ipravili pro past\u00fd\u0159skou slu\u017ebu, svat\u00ed brat\u0159i se roku 866 vypravili z Moravy, v tom je podpo\u0159il i kn\u00ed\u017ee Rostislav. Nejd\u0159\u00edv dorazili do Kocelova panonsk\u00e9ho kn\u00ed\u017eectv\u00ed, le\u017e\u00edc\u00edho na b\u0159ez\u00edch Blatensk\u00e9ho jezera. Kocel se s\u00e1m nau\u010dil p\u00edsmu, kter\u00e9 svat\u00ed brat\u0159i vytvo\u0159ili, a sv\u011b\u0159il jim do u\u010den\u00ed pades\u00e1t mu\u017e\u016f, kte\u0159\u00ed sv\u00e9 u\u010ditele pravd\u011bpodobn\u011b doprov\u00e1zeli i na jejich dal\u0161\u00ed cest\u011b.<\/p>\n\n\n\n Od \u00famyslu vr\u00e1tit se do Konstantinopole, aby tam, v hlavn\u00edm m\u011bst\u011b \u0159\u00ed\u0161e, byli pro moravskou c\u00edrkev vysv\u011bceni nov\u00ed biskupov\u00e9 slovansk\u00e9ho p\u016fvodu a jazyka, mohly svat\u00e9 bratry odradit zpr\u00e1vy o sesazen\u00ed jejich ochr\u00e1nce, patriarchy Fotia. Zam\u00ed\u0159ili tedy do It\u00e1lie a na konci roku 866 se stavili v Ben\u00e1tk\u00e1ch, kde mohli doufat, \u017ee patriarcha z Grada vysv\u011bt\u00ed na biskupy p\u0159ipraven\u00e9 kandid\u00e1ty z Moravy. Na svolan\u00e9m zased\u00e1n\u00ed synodu se v\u0161ak latin\u0161t\u00ed biskupov\u00e9 vyslovili proti slovansk\u00e9 liturgii a uk\u00e1zali se b\u00fdt stejn\u011b \u00fazkoprs\u00fdmi stoupenci \u201etrojjazy\u010dn\u00e9 hereze\u201c jako bavor\u0161t\u00ed prel\u00e1ti. Konstantin odpov\u011bd\u011bl na vznesen\u00e1 obvin\u011bn\u00ed \u0159e\u010d\u00ed, kter\u00e1 se zachovala v jeho \u017divot\u011b. Podstata jeho argument\u016f byla n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed: jestli\u017ee jsou v\u0161echny n\u00e1rody hodny chv\u00e1lit Boha, pak jsou hodny i toho, aby m\u011bly vlastn\u00ed p\u00edsmo a obracely se k Bohu ve sv\u00e9m rodn\u00e9m jazyce.<\/p>\n\n\n\n Z Ben\u00e1tek pape\u017e Mikul\u00e1\u0161, do jeho\u017e jurisdikce spadala moravsk\u00e1 c\u00edrkev, povolal svat\u00e9 bratry do \u0158\u00edma. Ale ne\u017e dorazili, pape\u017e 13. listopadu roku 867 zem\u0159el. Hosty z Moravy slavnostn\u011b p\u0159ijal pape\u017e Hadri\u00e1n II. K tomu p\u0159isp\u011bla skute\u010dnost, \u017ee p\u0159ivezli jako dar V\u011b\u010dn\u00e9mu m\u011bstu \u010d\u00e1st ostatk\u016f svat\u00e9ho mu\u010dedn\u00edka Klimenta, t\u0159et\u00edho biskupa \u0159\u00edmsk\u00e9ho, kter\u00e9 p\u0159edt\u00edm nalezli v okol\u00ed Cherson\u00e9su. K nemal\u00e9mu z\u00e1rmutku horliv\u00fdch zast\u00e1nc\u016f \u201etrojjazy\u010dn\u00e9 hereze\u201c p\u0159ijal pape\u017e Hadri\u00e1n p\u0159eklad posv\u00e1tn\u00fdch a liturgick\u00fdch knih s pochopen\u00edm i se souhlasem. Slovansk\u00e9 knihy polo\u017eil na olt\u00e1\u0159 chr\u00e1mu Santa Maria Maggiore a pot\u00e9 byla v bazilice apo\u0161tola Petra ve Vatik\u00e1nu slou\u017eena liturgie ve slovansk\u00e9m jazyce. Slovansky byla slou\u017eena liturgie tak\u00e9 v bazilice sv. apo\u0161tola Pavla za hradbami (San Paolo fuori le Mura).<\/p>\n\n\n Na Hadri\u00e1n\u016fv pokyn biskupov\u00e9 Formosus z Porta (pozd\u011bj\u0161\u00ed pape\u017e) a Gauderich z Velletri vysv\u011btili na kn\u011bze t\u0159i \u017e\u00e1ky svat\u00fdch brat\u0159\u00ed, je\u0161t\u011b dva z nich byli vysv\u011bceni na hypodi\u00e1kony. Pot\u00e9 v\u0161ak do\u0161lo k ne\u0161t\u011bst\u00ed. Konstantin onemocn\u011bl a jeho nemoc se uk\u00e1zala b\u00fdt smrtelnou. Na po\u010d\u00e1tku \u00fanora u\u017e nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 nad\u011bje na uzdraven\u00ed a Konstantin p\u0159ijal mni\u0161stv\u00ed s nov\u00fdm jm\u00e9nem Cyril, pod n\u00edm\u017e vstoupil do c\u00edrkevn\u00edho kalend\u00e1\u0159e i do d\u011bjin.<\/p>\n\n\n\n Ze \u017divota svat\u00e9ho Metod\u011bje je zn\u00e1mo posledn\u00ed slovo jeho mlad\u0161\u00edho bratra: \u201eHle, brat\u0159e, my dva jsme byli sousp\u0159e\u017e\u00ed a t\u00e1hli jsme jednu br\u00e1zdu, a j\u00e1 jsem skon\u010dil sv\u016fj den a pad\u00e1m na l\u00ed\u0161e. Ty pak velmi miluje\u0161 horu, ale kv\u016fli ho\u0159e neopou\u0161t\u011bj sv\u00e9 u\u010den\u00ed. Nebo\u0165 \u010d\u00edmpak m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt sp\u00ed\u0161e spasen?\u201c[4]<\/a><\/p>\n\n\n\n T\u011bmito slovy vyz\u00fdval bratra, aby se z l\u00e1sky k mni\u0161sk\u00e9mu \u00fastran\u00ed na Mal\u00e9m Olympu nenechal jejich apo\u0161tolsk\u00e9 d\u00edlo \u2013 osv\u011btu slovansk\u00fdch n\u00e1rod\u016f v duchu evangelia. Dne 14. \u00fanora 869 apo\u0161tol\u016fm rovn\u00fd Cyril ode\u0161el k P\u00e1nu. Poh\u0159ben byl v \u0159\u00edmsk\u00e9 bazilice svat\u00e9ho mu\u010dedn\u00edka Klimenta.<\/p>\n\n\n\n Po smrti svat\u00e9ho Cyrila, nejpozd\u011bji roku 870, bylo v pape\u017esk\u00e9 kurii rozhodnuto o z\u0159\u00edzen\u00ed samostatn\u00e9 arcidiec\u00e9ze na Morav\u011b a v Panonii. Napomohlo tomu i nap\u011bt\u00ed ve vztaz\u00edch mezi pape\u017eskou kuri\u00ed a biskupy pasovsk\u00fdmi, do jejich\u017e jurisdikce spadala Morava, a salcbursk\u00fdmi, jim\u017e podl\u00e9hala c\u00edrkev v Panonii. Svat\u00fd Metod\u011bj byl vysv\u011bcen na biskupa a pape\u017eem ustanoven spr\u00e1vcem nov\u011b z\u0159\u00edzen\u00e9 arcidiec\u00e9ze.<\/p>\n\n\n\n Roku 870 dorazil svat\u00fd Metod\u011bj se sv\u00fdmi \u017e\u00e1ky do Panonie a byl srde\u010dn\u011b p\u0159ijat blatensk\u00fdm kn\u00ed\u017eetem Kocelem, kter\u00fd horliv\u011b podporoval nov\u00e9ho biskupa v d\u00edle poslovan\u0161t\u011bn\u00ed m\u00edstn\u00ed c\u00edrkve. N\u011bme\u010dt\u00ed \u00fa\u0159edn\u00edci na to reagovali intrikami: podn\u00edtili Rostislavova synovce Svatopluka k v\u00e1lce proti str\u00fdci, aby jej zbavil vl\u00e1dy nad Velkou Moravou. Provokace se zda\u0159ila \u2013 roku 870 Svatopluk z\u00e1ke\u0159n\u011b p\u0159epadl Rostislava, zajal jej a vydal inici\u00e1tor\u016fm cel\u00e9 akce. V N\u011bmecku byl svat\u00fd Rostislav obvin\u011bn z velezrady, oslepen a uv\u011bzn\u011bn v kl\u00e1\u0161tern\u00edm \u017eal\u00e1\u0159i, kde brzy pot\u00e9 zem\u0159el; p\u0159esn\u00e9 datum jeho smrti v\u0161ak z\u016fst\u00e1v\u00e1 nezn\u00e1m\u00e9.<\/p>\n\n\n\n Svatoplukova nad\u011bje, \u017ee mu v\u00fdchodofransk\u00fd kr\u00e1l sv\u011b\u0159\u00ed vl\u00e1du nad celou Velkou Moravou, se nenaplnila. Z\u016fstala mu pouze ta \u010d\u00e1st, kterou spravoval ji\u017e d\u0159\u00edve. Nehodlal se v\u0161ak s podvodem sm\u00ed\u0159it a chystal odpor proti n\u011bmeck\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti v zemi. Podez\u0159el\u00fd ze zrady byl v\u0161ak na p\u0159\u00edkaz Karlomana Bavorsk\u00e9ho, syna Ludv\u00edka N\u011bmce, zat\u010den a odveden do N\u011bmecka. Spr\u00e1vou z\u00e1padn\u00ed Moravy byli roku 871 pov\u011b\u0159eni markrabata Vil\u00e9m a Engil\u0161alk, zat\u00edmco vl\u00e1du nad v\u00fdchodn\u00ed Moravou sv\u011b\u0159il Karloman Slavom\u00edrovi z rodu Mojm\u00edrovc\u016f, jen\u017e byl z\u00e1rove\u0148 kn\u011bzem a kdysi i bl\u00edzk\u00fdm \u017e\u00e1kem apo\u0161tol\u016fm rovn\u00e9ho Metod\u011bje. Ani on se v\u0161ak necht\u011bl pod\u0159\u00eddit N\u011bmc\u016fm a postavil se do \u010dela lidov\u00e9ho povst\u00e1n\u00ed proti jejich nadvl\u00e1d\u011b. N\u011bmeck\u00e9 vojsko vyslan\u00e9 k potla\u010den\u00ed povst\u00e1n\u00ed bylo pora\u017eeno a z Moravy vyhn\u00e1no. \u201eFuldsk\u00e9 an\u00e1ly\u201c z roku 871 zaznamen\u00e1vaj\u00ed: \u201eZwentibald (Svatopluk), synovec Rastiza (Rostislava), byl obvin\u011bn z poru\u0161en\u00ed v\u011brnosti Karlomanovi a uv\u011bzn\u011bn. Morav\u0161t\u00ed Slovan\u00e9, domn\u00edvaj\u00edce se, \u017ee jejich v\u00e9voda je mrtev, ustanovili si kn\u00ed\u017eetem jist\u00e9ho kn\u011bze a p\u0159\u00edbuzn\u00e9ho v\u00e9vody\u2026 Ten\u2026 vyt\u00e1hl proti Engil\u0161alkovi a Vil\u00e9movi, Karlomanov\u00fdm velitel\u016fm, a vyhnal je z m\u011bst, kter\u00e1 obsadili.\u201c<\/p>\n\n\n\n N\u011bme\u010dt\u00ed vl\u00e1dci pak s\u00e1hli k osv\u011bd\u010den\u00e9 metod\u011b politick\u00fdch manipulac\u00ed \u2013 stav\u011bt proti sob\u011b slovansk\u00e1 kn\u00ed\u017eata, podobn\u011b jako to \u010dinili vl\u00e1dci \u0158\u00edma a Byzance s barbary. Svatopluk byl propu\u0161t\u011bn z v\u011bzen\u00ed a znovu ustanoven moravsk\u00fdm kn\u00ed\u017eetem. Tentokr\u00e1t se v\u0161ak n\u011bme\u010dt\u00ed vl\u00e1dci p\u0159epo\u010d\u00edtali. Uv\u011b\u0159ili Svatoplukov\u00fdm uji\u0161t\u011bn\u00edm a sv\u011b\u0159ili mu n\u011bmeck\u00e9 vojsko, s n\u00edm\u017e vyt\u00e1hl na Moravu. Jakmile v\u0161ak vojsko vstoupilo na moravsk\u00e9 \u00fazem\u00ed, Slavom\u00edr uznal Svatopluka za pr\u00e1voplatn\u00e9ho kn\u00ed\u017eete. Svatopluk opustil N\u011bmce, spojil se s povstalci a pod jeho velen\u00edm utrp\u011bli N\u011bmci zdrcuj\u00edc\u00ed por\u00e1\u017eku. V bitv\u011b padly tis\u00edce N\u011bmc\u016f, mezi nimi i markrabata Vil\u00e9m a Engil\u0161alk. Svatopluk tak upevnil svou moc nad Moravou. Roku 872 se franck\u00fd kr\u00e1l je\u0161t\u011b jednou pokusil Moravu podrobit silou, av\u0161ak Svatopluk ve spojenectv\u00ed s \u010cechy a polabsk\u00fdmi Slovany nep\u0159\u00edtele znovu porazil.<\/p>\n\n\n\n Intriky bavorsk\u00e9ho duchovenstva na Morav\u011b a v Panonii proti arcibiskupu Metod\u011bjovi v\u0161ak vedly k jeho zat\u010den\u00ed a na z\u00e1klad\u011b rozsudku bavorsk\u00fdch biskup\u016f k uv\u011bzn\u011bn\u00ed v kl\u00e1\u0161te\u0159e Reichenau. Po v\u00edce ne\u017e dvou letech se nov\u00fd pape\u017e Jan VIII., kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bl o jeho strastipln\u00e9m osudu, rozhodl zas\u00e1hnout. Ve sv\u00fdch bul\u00e1ch adresovan\u00fdch v\u00fdchodofransk\u00e9mu kr\u00e1li Ludv\u00edkovi po\u017eadoval okam\u017eit\u00e9 propu\u0161t\u011bn\u00ed Metod\u011bje. Po osvobozen\u00ed ho okam\u017eit\u011b vr\u00e1til na jeho stolec a biskup\u016fm, kte\u0159\u00ed nevinn\u00e9ho odsoudili, na dva a p\u016fl roku \u2013 na dobu, kterou svat\u00fd Metod\u011bj str\u00e1vil v \u017eal\u00e1\u0159i \u2013 zak\u00e1zal vykon\u00e1vat slu\u017ebu. Po propu\u0161t\u011bn\u00ed roku 874 se Metod\u011bj vr\u00e1til do Panonie a po smrti kn\u00ed\u017eete Kocela ode\u0161el do moravsk\u00e9ho hlavn\u00edho m\u011bsta Velehradu, kde znovu vl\u00e1dl Svatopluk, jen\u017e vyhnal N\u011bmce ze sv\u00e9 zem\u011b.<\/p>\n\n\n\n Svat\u00fd Metod\u011bj, jeho \u017e\u00e1ci i j\u00edm vysv\u011bcen\u00ed kn\u011b\u017e\u00ed na Morav\u011b a v Panonii slou\u017eili bohoslu\u017eby ve slovansk\u00e9m jazyce. Roku 874 biskup pok\u0159til \u010desk\u00e9ho kn\u00ed\u017eete Bo\u0159ivoje a jeho man\u017eelku svatou Ludmilu. Otev\u00edrala se tak perspektiva za\u010dlen\u011bn\u00ed \u010cech do slovansk\u00e9 arcidiec\u00e9ze le\u017e\u00edc\u00ed ve st\u0159edu Evropy.<\/p>\n\n\n\n V t\u00e9m\u017ee roce 874 se ve Forchheimu konala jedn\u00e1n\u00ed mezi vyslanci kr\u00e1le v\u00fdchodn\u00edch Frank\u016f Ludv\u00edka a kn\u00ed\u017eete Velk\u00e9 Moravy Svatopluka a byla tam podeps\u00e1na m\u00edrov\u00e1 smlouva, podle n\u00ed\u017e Svatopluk uzn\u00e1val svrchovanost kr\u00e1le a souhlasil s placen\u00edm ka\u017edoro\u010dn\u00edho tributu, byla mu v\u0161ak p\u0159izn\u00e1na samospr\u00e1va v r\u00e1mci cel\u00e9 Velk\u00e9 Moravy. Uzav\u0159en\u00fd m\u00edr Svatoplukovi uvolnil ruce k p\u0159ipojov\u00e1n\u00ed slovansk\u00fdch \u00fazem\u00ed ve st\u0159edn\u00ed Evrop\u011b k jeho st\u00e1tu. Pod\u0159\u00eddil si Blatensk\u00e9 kn\u00ed\u017eectv\u00ed a tak\u00e9 zem\u011b le\u017e\u00edc\u00ed v horn\u00edm povod\u00ed Visly.<\/p>\n\n\n\n Roku 882 Svatopluk pomohl kr\u00e1li Karlu III. Tlust\u00e9mu, jen\u017e zd\u011bdil tr\u016fn po sv\u00e9m otci Ludv\u00edkovi II. N\u011bmci a v \u0158\u00edm\u011b z\u00edskal od pape\u017ee c\u00edsa\u0159sk\u00fd titul, upevnit svou moc v boji proti jin\u00e9mu Karlovci, Arnulfu Korutansk\u00e9mu, kter\u00fd se Karla sna\u017eil svrhnout. V pr\u016fb\u011bhu t\u00e9to v\u00e1lky Svatopluk vyhnal z jejich \u00fazem\u00ed syny markrabat Vil\u00e9ma a Engil\u0161alka, kte\u0159\u00ed d\u0159\u00edve padli v boji proti n\u011bmu. Zbaveni sv\u00e9ho majetku se postavili na stranu Arnulfa, jen\u017e proti Svatoplukovi po\u0161tval Bulhary ovl\u00e1daj\u00edc\u00ed \u010d\u00e1st Panonie. Moravan\u00e9 v\u0161ak nad Bulhary zv\u00edt\u011bzili a Svatopluk za\u010dlenil do sv\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e jejich b\u00fdval\u00e1 \u00fazem\u00ed ve v\u00fdchodn\u00ed Panonii \u2013 v povod\u00ed Tisy. V 80. letech 9. stolet\u00ed se k Svatoplukovi \u201edobrovoln\u011b p\u0159ipojily nebo j\u00edm byly podrobeny slovansk\u00e9 kmeny \u017eij\u00edc\u00ed pod\u00e9l \u0159ek Labe a Odry i v Karpatech\u2026 Tak vznikal rozs\u00e1hl\u00fd svaz z\u00e1padn\u00edch Slovan\u016f pod veden\u00edm moravsk\u00e9ho kn\u00ed\u017eete\u201c[5]<\/a>. Za jeho vl\u00e1dy se sou\u010d\u00e1st\u00ed Velk\u00e9 Moravy stala tak\u00e9 \u00fazem\u00ed v\u00fdchodoslovansk\u00e9ho kmene b\u00edl\u00fdch Chorvat\u016f v Hali\u010di a Karpatsk\u00e9 Rusi.<\/p>\n\n\n\n V roce 880 byla v Nit\u0159e z\u0159\u00edzena diec\u00e9ze. V chr\u00e1mech Velk\u00e9 Moravy se bohoslu\u017eby konaly jak ve slovansk\u00e9m, tak v latinsk\u00e9m jazyce. Nejvy\u0161\u0161\u00ed jurisdikce byla p\u0159itom uzn\u00e1v\u00e1na \u0159\u00edmsk\u00e9mu biskupovi, nikoli patriarchovi Nov\u00e9ho \u0158\u00edma. Po smrti svat\u00e9ho Metod\u011bje v roce 885 op\u011bt na Morav\u011b zes\u00edlil vliv n\u011bmeck\u00e9ho duchovenstva, kter\u00e9 usilovalo o vytla\u010den\u00ed slovansk\u00e9ho jazyka z c\u00edrkevn\u00ed praxe. Intriky zast\u00e1nc\u016f proslul\u00e9 trojjazy\u010dn\u00e9 hereze vedly roku 886 k vyhn\u00e1n\u00ed \u017e\u00e1k\u016f svat\u00fdch brat\u0159\u00ed Cyrila a Metod\u011bje ze zem\u011b. Svatopluk je nedok\u00e1zal nebo necht\u011bl ochr\u00e1nit a obh\u00e1jit pr\u00e1vo sv\u00e9ho lidu pou\u017e\u00edvat rodn\u00fd jazyk p\u0159i bohoslu\u017eb\u011b.<\/p>\n\n\n\n Roku 890 se Arnulf, kter\u00fd Karlu Tlust\u00e9mu od\u0148al korunu v\u00fdchodofransk\u00e9ho kr\u00e1le, setkal se sv\u00fdm n\u011bkdej\u0161\u00edm protivn\u00edkem Svatoplukem Moravsk\u00fdm a uzav\u0159el s n\u00edm spojenectv\u00ed. Na opl\u00e1tku za Svatoplukem p\u0159isl\u00edbenou pomoc p\u0159i obran\u011b tr\u016fnu proti dal\u0161\u00edm Karlovc\u016fm mu ud\u011blil svrchovanou vl\u00e1du nad \u010cechami a \u00fazem\u00edm lu\u017eick\u00fdch Srb\u016f. Sask\u00fd letopisec k tomu uv\u00e1d\u00ed: \u201eKr\u00e1l Arnulf postoupil Zwentibaldovi Moravsk\u00e9mu\u2026 \u010desk\u00e9 kn\u00ed\u017eectv\u00ed. Nebo\u0165 byl jeho p\u0159\u00edtelem je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se stal kr\u00e1lem…\u201c[6]<\/a><\/p>\n\n\n\n Arnulf rovn\u011b\u017e ud\u011blil Svatoplukovi kn\u00ed\u017eectv\u00ed Kocelovo, kter\u00e9 Kocel zd\u011bdil po sv\u00e9m otci Pribinovi a kter\u00e9 po jeho smrti p\u0159e\u0161lo do n\u011bmeck\u00fdch rukou. V 80. letech 9. stolet\u00ed byl Svatopluk v r\u016fzn\u00fdch latinsk\u00fdch listin\u00e1ch, v\u010detn\u011b pape\u017esk\u00fdch, ozna\u010dov\u00e1n titulem kr\u00e1le (rex), \u010d\u00edm\u017e byl postaven na rove\u0148 kr\u00e1li v\u00fdchodn\u00edch Frank\u016f.<\/p>\n\n\n\n Kn\u00ed\u017ee Velk\u00e9 Moravy Svatopluk zem\u0159el v roce 894. P\u0159ed smrt\u00ed p\u0159ijal rozhodnut\u00ed, kter\u00e9 bylo tradi\u010dn\u00ed u slovansk\u00fdch i mnoha jin\u00fdch n\u00e1rod\u016f, av\u0161ak pro osudy st\u00e1t\u016f zhoubn\u00e9. Rozd\u011blil svou dr\u017eavu mezi sv\u00e9 d\u011bdice: Velkou Moravu odk\u00e1zal star\u0161\u00edmu synu Mojm\u00edrovi II., zat\u00edmco mlad\u0161\u00ed Svatopluk II. zd\u011bdil nitransk\u00e9 kn\u00ed\u017eectv\u00ed na jihoz\u00e1pad\u011b dne\u0161n\u00edho Slovenska.<\/p>\n\n\n Rok po otcov\u011b smrti se Svatopluk II., podn\u011bcov\u00e1n a podporov\u00e1n kr\u00e1lem a c\u00edsa\u0159em Arnulfem, vzbou\u0159il proti sv\u00e9mu bratru a dom\u00e1hal se nov\u00e9ho rozd\u011blen\u00ed otcova d\u011bdictv\u00ed. Okrajov\u00e1 \u00fazem\u00ed, vyu\u017e\u00edvaj\u00edc\u00ed bratrovra\u017eedn\u00e9 v\u00e1lky, se za\u010dala od Velk\u00e9 Moravy odtrh\u00e1vat. St\u00e1t se za\u010dal rozpadat. Kn\u00ed\u017eata Spytihn\u011bv a Vratislav, synov\u00e9 Bo\u0159ivoje, p\u0159i\u0161li roku 895 do \u0158ezna ke kr\u00e1li Arnulfovi a uznali n\u011bmeckou svrchovanost nad \u010cechami. Od Moravy se odd\u011blily i ty kmeny, kter\u00e9 se d\u0159\u00edve Svatoplukovi dobrovoln\u011b podrobily. Tak zkrachoval pokus o vytvo\u0159en\u00ed slovansk\u00e9ho st\u00e1tu ve st\u0159edu Evropy, jen\u017e mohl zastavit n\u011bmeck\u00fd \u201eDrang nach Osten\u201c, odsuzuj\u00edc\u00ed z\u00e1padn\u00ed Slovany k tis\u00edcilet\u00e9mu p\u0159e\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed na okraji n\u011bmeck\u00e9ho sv\u011bta.<\/p>\n\n\n\n V pr\u016fb\u011bhu moravsk\u00e9 ob\u010dansk\u00e9 v\u00e1lky se v\u00edce da\u0159ilo star\u0161\u00edmu bratrovi Mojm\u00edrovi. Poda\u0159ilo se mu z\u00edskat na svou stranu pape\u017ee, kter\u00e9ho roku 898 po\u017e\u00e1dal, aby na Moravu vyslal kn\u011bze z It\u00e1lie a jin\u00fdch zem\u00ed a omezil tak nadvl\u00e1du bavorsk\u00e9ho duchovenstva. Pape\u017e jeho \u017e\u00e1dosti vyhov\u011bl, av\u0161ak Bavo\u0159i vyslali na Moravu vojsko, aby sv\u00e9 duchovn\u00ed ochr\u00e1nili. Mojm\u00edrovi II. se v\u0161ak poda\u0159ilo je odrazit. Dokonce zajal bratra, ale Bavo\u0159i jej Mojm\u00edrovi vytrhli z rukou a odvezli s sebou, aby se jeho jm\u00e9nem \u2013 a nikoli bez vlastn\u00edho prosp\u011bchu \u2013 nad\u00e1le \u00fa\u010dastnili bratrovra\u017eedn\u00e9 v\u00e1lky, kter\u00e1 Moravu pusto\u0161ila.<\/p>\n\n\n\n Smrtelnou r\u00e1nu moravsk\u00e9 \u0159\u00ed\u0161i zasadili p\u0159ist\u011bhovalci z v\u00fdchodu \u2013 Ma\u010fa\u0159i. Na konci 9. stolet\u00ed p\u0159it\u00e1hli do podunajsk\u00fdch step\u00ed p\u0159edstavuj\u00edc\u00edch ide\u00e1ln\u00ed pastvu pro kon\u011b. Pr\u00e1v\u011b zde u\u017e d\u0159\u00edve kon\u010dily migra\u010dn\u00ed trasy asijsk\u00fdch ko\u010dovn\u00edk\u016f \u2013 Hun\u016f a Avar\u016f. Lep\u0161\u00ed m\u00edsto k usazen\u00ed u\u017e nehledali. Zpo\u010d\u00e1tku se Ma\u010fa\u0159i usadili na \u0159\u00eddce os\u00eddlen\u00fdch b\u0159ez\u00edch Tisy, av\u0161ak pozd\u011bji ovl\u00e1dli prav\u00fd b\u0159eh Dunaje, odkud podnikali loupe\u017en\u00e9 v\u00fdpravy nejen proti Morav\u011b, ale i proti kr\u00e1lovstv\u00ed v\u00fdchodn\u00edch Frank\u016f.<\/p>\n\n\n\n Ohro\u017een\u00ed sbl\u00ed\u017eilo b\u00fdval\u00e9 protivn\u00edky \u2013 Frankov\u00e9 jm\u00e9nem kr\u00e1le Ludv\u00edka D\u00edt\u011bte uzav\u0159eli spojenectv\u00ed s Mojm\u00edrem II., a ten se sm\u00ed\u0159il se sv\u00fdm bratrem Svatoplukem II., kter\u00fd se vr\u00e1til z Bavorska do vlasti. M\u00edrovou smlouvou byla ukon\u010dena i v\u00e1lka Moravy s \u010cechami, kter\u00e1 trvala od roku 895.<\/p>\n\n\n\n A\u017e do roku 907 Mojm\u00edr II. odol\u00e1val agresi Ma\u010far\u016f, ale v bitv\u011b u Bratislavy v roce 907 Moravan\u00e9 utrp\u011bli drtivou por\u00e1\u017eku. Sm\u00ed\u0159en\u00ed brat\u0159i Mojm\u00edr a Svatopluk bojovali bok po boku a oba v t\u00e9to bitv\u011b padli.<\/p>\n\n\n\n Moravsk\u00fd st\u00e1t definitivn\u011b zanikl a \u00fazem\u00ed obydlen\u00e1 Moravany a Slovany byla dobyta p\u0159ist\u011bhovalci z Uralu. Moravsk\u00e1 m\u011bsta podle archeologick\u00fdch n\u00e1lez\u016f byla zni\u010dena nebo opu\u0161t\u011bna kv\u016fli \u00fat\u011bku obyvatel. V\u00fdznamn\u00e1 \u010d\u00e1st m\u00edstn\u00edho obyvatelstva svou zemi \u00fapln\u011b opustila a uch\u00fdlila se do \u010cech, Slezska, Lu\u017eice, na Balk\u00e1n \u2013 do Chorvatska, Srbska a Bulharska \u2013 a tak\u00e9 na Rus, kde se usadila v zem\u00edch kmen\u016f K\u0159ivi\u010d\u016f a Poljan\u016f.<\/p>\n\n\n\n Mnoh\u00e9 artefakty z Kyjevsk\u00e9 oblasti vykazuj\u00ed zna\u010dnou podobnost s archeologick\u00fdmi n\u00e1lezy z Moravy a Slovenska. N\u00e1lezy ze st\u0159edn\u00edho toku Dn\u011bpru sv\u011bd\u010d\u00ed o migraci Slovan\u016f z Moravy.<\/p>\n\n\n\n \u201ePodle charakteru a detail\u016f poh\u0159ebn\u00edho ob\u0159adu maj\u00ed nejstar\u0161\u00ed poh\u0159ebi\u0161t\u011b v Kyjev\u011b a na st\u0159edn\u00edm toku Dn\u011bpru p\u0159\u00edm\u00e9 analogie s ran\u011b k\u0159es\u0165ansk\u00fdmi pam\u00e1tkami na \u00fazem\u00ed Velk\u00e9 Moravy.\u201c[7]<\/a><\/p>\n\n\n\n V bitv\u011b na b\u0159ehu \u0159eky Lech v roce 955 bojovali vedle voj\u00e1k\u016f n\u011bmeck\u00e9ho kr\u00e1le Oty Velik\u00e9ho i \u010ce\u0161i. Po v\u00edt\u011bzstv\u00ed nad Ma\u010fary n\u00e1sledovalo p\u0159ipojen\u00ed severn\u00ed \u010d\u00e1sti Moravy k \u010cech\u00e1m. Pozd\u011bji byla tato \u010d\u00e1st ztracena, ale roku 1038 se sever Moravy definitivn\u011b stal sou\u010d\u00e1st\u00ed \u010cesk\u00e9ho kr\u00e1lovstv\u00ed, a Moravan\u00e9 se postupn\u011b stali sou\u010d\u00e1st\u00ed \u010desk\u00e9ho etnika. Jejich krajani v Panonii byli asimilov\u00e1ni Ma\u010fary, do jejich\u017e jazyka vstoupila rozs\u00e1hl\u00e1 vrstva slovansk\u00e9 slovn\u00ed z\u00e1soby, zejm\u00e9na t\u00fdkaj\u00edc\u00ed se zem\u011bd\u011blstv\u00ed, kter\u00e9 bylo p\u016fvodn\u011b ciz\u00ed ko\u010dovn\u00fdm pastevc\u016fm Ma\u010far\u016fm.<\/p>\n\n\n\n Protojerej Vladislav Cipin<\/p>\n\n\n\n [1]<\/a> \u041b\u044e\u0431\u0430\u0432\u0441\u043a\u0438\u0439 \u041c. \u041a. \u0418\u0441\u0442\u043e\u0440\u0438\u044f \u0437\u0430\u043f\u0430\u0434\u043d\u044b\u0445 \u0441\u043b\u0430\u0432\u044f\u043d. \u041c., 2004. Str. 85.<\/p>\n\n\n\n [2]<\/a> Tamt\u00e9\u017e. Str. 46.<\/p>\n\n\n\n [3]<\/a> \u0424\u043e\u0440\u0442\u0443\u043d\u0430\u0442\u043e\u0432 \u0424.\u0424. \u041e \u043f\u0440\u043e\u0438\u0441\u0445\u043e\u0436\u0434\u0435\u043d\u0438\u0438 \u0433\u043b\u0430\u0433\u043e\u043b\u0438\u0446\u044b. \u0421\u041f\u0431., 1913.<\/p>\n\n\n\n [4]<\/a> Magnae Moraviae Fontes Historicae. (MMFH). T. 2. Brno, 1966\u20131977. S. 147.<\/p>\n\n\n\n [5]<\/a> \u041b\u044e\u0431\u0430\u0432\u0441\u043a\u0438\u0439 \u041c. \u041a. \u0418\u0441\u0442\u043e\u0440\u0438\u044f \u0437\u0430\u043f\u0430\u0434\u043d\u044b\u0445 \u0441\u043b\u0430\u0432\u044f\u043d. \u041c., 2004. \u0421. 46.<\/p>\n\n\n\n [6]<\/a> Sask\u00fd letopisec. Kronika. \u041c., 2012. S. 97.<\/p>\n\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/03\/3.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/03\/2_a.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/03\/1.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n![\"\"](\"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/wp-content\/uploads\/2026\/03\/2-1-1024x768.jpg\")
<\/figure>\n<\/div>\n\n\n
\n\n\n\n