{"id":2830,"date":"2024-06-19T18:01:44","date_gmt":"2024-06-19T17:01:44","guid":{"rendered":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/?p=2830"},"modified":"2024-08-20T11:07:27","modified_gmt":"2024-08-20T10:07:27","slug":"platon-cesta-k-ideji","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/2024\/06\/19\/platon-cesta-k-ideji\/","title":{"rendered":"Platon. Cesta k\u00a0ideji\u00a0"},"content":{"rendered":"\n

Mnoz\u00ed pova\u017euj\u00ed Platona za \u00fast\u0159edn\u00ed postavu filozofie. Podle anglick\u00e9ho filozofa 20. stolet\u00ed Alfreda Whiteheada \u201ecel\u00e9 d\u011bjiny filozofie nejsou ni\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e koment\u00e1\u0159em k Platonov\u00fdm spis\u016fm\u201c. Platon polo\u017eil t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echny filozofick\u00e9 ot\u00e1zky a odpov\u011bd\u011bl na n\u011b tak moud\u0159e, \u017ee jeho odpov\u011bdi jsou aktu\u00e1ln\u00ed dodnes, a zvl\u00e1\u0161t\u011b pro k\u0159es\u0165any.<\/p>\n\n\n\n

Svat\u00fd Augustin psal o Platonovi ve sv\u00e9m d\u00edle O Bo\u017e\u00ed obci: \u201eNikdo se k n\u00e1m nep\u0159ibl\u00ed\u017eil v\u00edce ne\u017e filozofov\u00e9 jeho \u0161koly.\u201c \u0158eck\u00fd filozof u\u010dil, \u017ee ide\u00e1ln\u00ed byt\u00ed je vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e materi\u00e1ln\u00ed. Uk\u00e1zal, \u017ee pozn\u00e1n\u00ed rozumem je vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e pozn\u00e1n\u00ed citem \u2013 nepozn\u00e1v\u00e1me Boha citem, Boha nelze vid\u011bt.<\/p>\n\n\n\n

V oblasti mravn\u00ed Platon tak\u00e9 p\u0159ed\u010d\u00ed v\u0161echny filozofy a je bl\u00ed\u017e ke k\u0159es\u0165anstv\u00ed, proto\u017ee tvrdil, \u017ee \u0161t\u011bst\u00ed lze dos\u00e1hnout jedin\u011b ve sv\u011bt\u011b idej\u00ed, tj. v Bohu.<\/p>\n\n\n\n

\u010casto se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee Platon ovlivnil k\u0159es\u0165anskou teologii. Na jedn\u00e9 stran\u011b je to tak a mnoz\u00ed c\u00edrkevn\u00ed otcov\u00e9 ve sv\u00fdch d\u00edlech pou\u017e\u00edvali principy platonsk\u00e9 filozofie. Ale slavn\u00fd rusk\u00fd filozof kn\u011bz Pavel Florenskij napsal: \u201eNen\u00ed to k\u0159es\u0165anstv\u00ed, co platonizuje, ale Platon, jen\u017e christianizuje.\u201c Op\u00edrali se k\u0159es\u0165an\u0161t\u00ed otcov\u00e9 o Platona? Sp\u00ed\u0161 Platon ji\u017e 400 let p\u0159ed Kristem dosp\u011bl ke stejn\u00fdm z\u00e1v\u011br\u016fm, jak\u00e9 k\u0159es\u0165an\u00e9 p\u0159ijali z rukou samotn\u00e9ho vt\u011blen\u00e9ho Boha.<\/p>\n\n\n\n

Stejn\u00e9ho n\u00e1zoru se dr\u017eeli i dal\u0161\u00ed myslitel\u00e9. Bl\u00edzkost k\u0159es\u0165ansk\u00fdch a platonsk\u00fdch pozic byla o\u010dividn\u00e1 ji\u017e v prvn\u00edch stalet\u00edch k\u0159es\u0165ansk\u00e9 doby. Proto se objevila hypot\u00e9za, \u017ee Platon nemohl dos\u00e1hnout takov\u00fdch v\u00fd\u0161in s\u00e1m, vlastn\u00ed mysl\u00ed. Filozof hodn\u011b cestoval, hledal moudrost, byl mimo jin\u00e9 i v Egypt\u011b, kde se teoreticky mohl sezn\u00e1mit s prvn\u00ed knihou Moj\u017e\u00ed\u0161ovou \u2013 knihou Genesis \u2013 a p\u0159ehodnotit ji po sv\u00e9m. Platona dokonce naz\u00fdvali \u0159ecky mluv\u00edc\u00edm Moj\u017e\u00ed\u0161em. Augustin pozd\u011bji uk\u00e1zal, \u017ee tato hypot\u00e9za byla myln\u00e1, ale sv\u00e9ho \u010dasu byla velmi roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e1.<\/p>\n\n\n\n

Jako p\u0159\u00edklad lze uv\u00e9st svat\u00e9ho \u0158eho\u0159e z Nyssy a svat\u00e9ho Maxima Vyznava\u010de, Klementa Alexandrijsk\u00e9ho a \u00d3rigena, v jeho\u017e u\u010den\u00ed bylo mnoho pochybn\u00e9ho, \u200b\u200bale i mnoho spr\u00e1vn\u00e9ho a pou\u010dn\u00e9ho. A pr\u00e1v\u011b prost\u0159ednictv\u00edm \u00d3rigenova d\u00edla se s Platonov\u00fdmi my\u0161lenkami sezn\u00e1mili kappado\u010dt\u00ed otcov\u00e9 a vysoce si v\u00e1\u017eili Platonovy filozofie, i kdy\u017e n\u011bkter\u00e9 aspekty jeho u\u010den\u00ed opr\u00e1vn\u011bn\u011b kritizovali.<\/p>\n\n\n\n

Pro\u010d je na sv\u011bt\u011b tolik zla?<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Platon\u016fv filozofick\u00fd v\u00fdvoj lze sledovat v kontextu dramatu, kter\u00e9 se odehr\u00e1lo v jeho ml\u00e1d\u00ed. Ve v\u011bku 20 let se stal Sokratov\u00fdm \u017e\u00e1kem. Byl ze sv\u00e9ho u\u010ditele nad\u0161en a studoval u n\u011bj osm let. Sokrates byl nakonec obvin\u011bn z rouh\u00e1n\u00ed a odsouzen k smrti. Pro mlad\u00e9ho mu\u017ee to bylo osobn\u00ed trag\u00e9di\u00ed: potkal ide\u00e1ln\u00edho u\u010ditele, vzor absolutn\u00ed mravnosti, kter\u00fd ale byl z ni\u010deho nic nespravedliv\u011b popraven. Pro\u010d? Za co? Pro\u010d je na sv\u011bt\u011b tolik zla a nespravedlnosti? Tato ot\u00e1zka tr\u00e1pila Platona cel\u00fd \u017eivot. <\/p>\n\n\n

\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

Z toho vyvst\u00e1v\u00e1 dal\u0161\u00ed probl\u00e9m. Jak zajistit, aby lid\u00e9 podobn\u00ed Sokratovi nebyli popravov\u00e1ni, ale naopak respektov\u00e1ni, a stali se z nich v\u016fdcov\u00e9 lidu? Takov\u00ed lid\u00e9 by mohli vybudovat spravedliv\u00fd st\u00e1t. Jsou to dva z\u00e1kladn\u00ed probl\u00e9my platonsk\u00e9 filozofie: pro\u010d je na sv\u011bt\u011b zlo a jak zajistit, aby zlo nebylo?<\/p>\n\n\n\n

P\u00edsmo \u0161kod\u00ed<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Sokrates \u0159\u00edkal, \u017ee p\u00edsmo je nej\u0161kodliv\u011bj\u0161\u00ed vyn\u00e1lez, proto\u017ee kdy\u017e \u010dlov\u011bk zap\u00ed\u0161e svou my\u0161lenku, je ji\u017e p\u0159ipraven na ni zapomenout. A pravdu lze poznat pouze tehdy, kdy\u017e spoj\u00edte v\u0161echny pojmy dohromady. Pokud n\u011bjak\u00fd pojem ze sv\u00e9 mysli vypust\u00edte, p\u0159estane existovat obecn\u00fd syst\u00e9m pojm\u016f, pravda je tak roztr\u017een\u00e1, pravda ji\u017e nen\u00ed. Proto pravdu lze pozn\u00e1vat, jen dokud \u010dlov\u011bk m\u00e1 v\u0161e ve sv\u00e9 mysli. To je samoz\u0159ejm\u011b nemo\u017en\u00e9, ale… ne pro Sokrata.<\/p>\n\n\n\n

Platon tak stoj\u00ed p\u0159ed dilematem: \u201ePokud zap\u00ed\u0161u Sokratovy \u00favahy, zrad\u00edm sv\u00e9ho u\u010ditele; pokud nezap\u00ed\u0161u, stejn\u011b ho zrad\u00edm, proto\u017ee se o Sokratovi nikdo nedozv\u00ed, \u010dasem na n\u011bj zapomenou.\u201c Nebo se m\u016f\u017ee st\u00e1t n\u011bco hor\u0161\u00edho: nap\u00ed\u0161e o n\u011bm n\u011bkdo z jeho nep\u0159\u00e1tel. Tak \u0159eck\u00fd komediograf Aristofan\u00e9s skute\u010dn\u011b napsal komedii \u201eOblaka\u201c, v n\u00ed\u017e zesm\u011b\u0161nil Sokrata, prezentoval ho v podob\u011b \u0161kodliv\u00e9ho excentrika diskutuj\u00edc\u00edho o tom, co lid\u00e9 nepot\u0159ebuj\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Velik\u00fd Platon vy\u0159e\u0161il dilema vynalezen\u00edm geni\u00e1ln\u00edho \u017e\u00e1nru dialogu. Pomoc\u00ed n\u011bj n\u00e1s zve do kruhu Sokratov\u00fdch \u017e\u00e1k\u016f. P\u0159i \u010dten\u00ed Platonov\u00fdch dialog\u016f se zd\u00e1, \u017ee jsme sv\u011bdci t\u011bchto rozhovor\u016f a vn\u00edm\u00e1me Sokratovu my\u0161lenku \u017eiv\u011b, v dynamice.<\/p>\n\n\n\n

Mnoz\u00ed filozofov\u00e9 pak budou napodobovat Platona. Svat\u00fd Augustin ve sv\u00fdch ran\u00fdch spisech, Petrarca a dal\u0161\u00ed filozofov\u00e9 z obdob\u00ed renesance, Galilei, Berkeley, Schelling pou\u017e\u00edvali \u017e\u00e1nr dialog\u016f. Ale nikdo v tom nevynikl tak jako Platon. Pro\u010d? Proto\u017ee pouze v jeho dialoz\u00edch je p\u0159\u00edtomn\u00e1 \u017eiv\u00e1 my\u0161lenka skute\u010dn\u00e9ho, \u200b\u200bhistorick\u00e9ho Sokrata. S\u00e1m Sokrates u\u010d\u00ed \u010dten\u00e1\u0159e Platonov\u00fdch spis\u016f myslet.<\/p>\n\n\n\n

Platonovy Dialogy maj\u00ed jednu zvl\u00e1\u0161tnost: v\u0161echny jsou nedokon\u010den\u00e9. Ne v tom smyslu, \u017ee je Platon nedopsal, ale v tom, \u017ee v nich ned\u00e1v\u00e1 definitivn\u00ed odpov\u011b\u010f. Naopak klade ot\u00e1zku.<\/p>\n\n\n\n

\u00dasty Sokrata Platon navrhuje: \u201ePopov\u00eddejme si o tom, co je spravedlnost,\u201c jindy se pt\u00e1: \u201eCo je to kr\u00e1sa?\u201c nebo: \u201eCo je to v\u011bd\u011bn\u00ed?\u201c, \u201eCo je odvaha?\u201c \u010cten\u00e1\u0159 se t\u011b\u0161\u00ed na odpov\u011b\u010f, ale dialog kon\u010d\u00ed t\u00edm, \u017ee jeho \u00fa\u010dastn\u00edci se domluv\u00ed, \u017ee budou pokra\u010dovat jindy… Platon spolu se Sokratem a jeho p\u0159\u00e1teli n\u00e1s zvou do sv\u011bta my\u0161len\u00ed, ukazuj\u00ed n\u00e1m sm\u011br, zp\u016fsob, jak myslet, jak hledat odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zku, ale ka\u017ed\u00fd kr\u00e1\u010d\u00ed touto cestou s\u00e1m. V Dialoz\u00edch se d\u00e1v\u00e1 metoda pozn\u00e1n\u00ed, kter\u00e1 vyb\u00edz\u00ed k my\u0161len\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Ale i P\u00e1n Je\u017e\u00ed\u0161 Kristus n\u00e1s vyz\u00fdv\u00e1 k zamy\u0161len\u00ed. D\u00e1v\u00e1 n\u00e1m pouze ty nejpodstatn\u011bj\u0161\u00ed odpov\u011bdi nutn\u00e9 ke sp\u00e1se, ale nem\u00e1me \u017e\u00e1dn\u00e9 pokyny o v\u00fdzv\u00e1ch ka\u017ed\u00e9 doby. Mus\u00edme se rozhodnout sami.<\/p>\n\n\n\n

Geometrie jako argument<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Platon zalo\u017eil \u0161kolu zvanou Akademie, nach\u00e1zela se v h\u00e1ji zasv\u011bcen\u00e9m \u0159eck\u00e9mu hrdinovi Akad\u00e9movi. Jej\u00edm mottem bylo: \u201eBez znalosti geometrie sem nikdo nevstupuj.\u201c A byl to striktn\u00ed po\u017eadavek, uchaze\u010d m\u011bl slo\u017eit p\u0159ij\u00edmac\u00ed zkou\u0161ku z geometrie. D\u016fvody byly dva: za prv\u00e9, matematika nejl\u00e9pe vyvrac\u00ed sofistiku, a za druh\u00e9, matematika u\u010d\u00ed myslet, dokazovat a odhalovat pravdu. Platon si jasn\u011b uv\u011bdomoval to, o \u010dem mluvil Sokrates: hlavn\u00edmi nep\u0159\u00e1teli pravdy jsou sofist\u00e9. Sofist\u00e9 u\u010d\u00ed, \u017ee ka\u017ed\u00fd m\u00e1 svou pravdu, \u201e\u010dlov\u011bk je m\u00edrou v\u0161ech v\u011bc\u00ed\u201c, neexistuje \u017e\u00e1dn\u00e1 objektivn\u00ed pravda, kter\u00e1 by nez\u00e1visela na \u010dlov\u011bku. Ale Sokrates u\u010dil, \u017ee pravda je jen jedna \u2013 objektivn\u00ed, nez\u00e1visl\u00e1, bo\u017esk\u00e1. Ale jak to vysv\u011btlit lidem?<\/p>\n\n\n

\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

Sokrates pou\u017e\u00edval svou slavnou metodu besedy. P\u0159edstavte si debatu mezi Sokratem a sofistou. Kdyby byl sofista d\u016fsledn\u00fd, \u0159ekl by: \u201eK \u010demu je ta polemika? Mysl\u00ed\u0161 si toto a j\u00e1 si mysl\u00edm toto. A poj\u010fme ka\u017ed\u00fd svou cestou.\u201c Ale Sokrates kladen\u00edm ot\u00e1zek v\u017edy donutil sofistu, aby polemizoval, h\u00e1jil sv\u016fj n\u00e1zor a vlastn\u011b p\u0159iznal, \u017ee pravda je jen jedna. Tato metoda v\u0161ak m\u011bla zna\u010dnou nev\u00fdhodu: ne ka\u017ed\u00fd mohl dosp\u011bt ke spr\u00e1vn\u00e9mu z\u00e1v\u011bru s\u00e1m a n\u011bkte\u0159\u00ed, jak si pamatujeme, jako posledn\u00ed argument mohli pou\u017e\u00edt p\u011bsti.<\/p>\n\n\n\n

Proto Platon, jen\u017e byl pragmati\u010dt\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e Sokrates, nach\u00e1z\u00ed jin\u00fd, p\u0159esv\u011bd\u010div\u011bj\u0161\u00ed argument: matematiku, nebo p\u0159esn\u011bji geometrii. Geometrie m\u016f\u017ee jasn\u011b dok\u00e1zat, \u017ee sou\u010det \u00fahl\u016f v troj\u00faheln\u00edku je 180 stup\u0148\u016f, a u\u017e je to jedno, co se komu zd\u00e1. N\u011bkomu se m\u016f\u017ee zd\u00e1t, \u017ee sou\u010det je 170 stup\u0148\u016f nebo 200, ale nemohou to dok\u00e1zat. Platon sv\u00fdm po\u017eadavkem dosahuje dvou c\u00edl\u016f: p\u0159ij\u00edm\u00e1 do Akademie matematiky, kte\u0159\u00ed ji\u017e v\u011bd\u00ed, \u017ee existuje objektivn\u00ed pravda, aspo\u0148 v oblasti matematiky, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee sofist\u00e9 se m\u00fdl\u00ed; a krom\u011b toho matematici v\u011bd\u00ed, jak pravdu dok\u00e1zat. V t\u00e9to v\u011bd\u011b je hled\u00e1n\u00ed pravdy snaz\u0161\u00ed ne\u017e ve filozofii, kde nejsou v\u00fdkresy, nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e1 vizu\u00e1ln\u00ed opora. Ale kdy\u017e se nau\u010d\u00edte geometrii, m\u016f\u017eete se nau\u010dit uva\u017eovat i v oblasti \u010dist\u00e9ho my\u0161len\u00ed. Proto je matematika o\u010dkov\u00e1n\u00edm proti sofistice, je to um\u011bn\u00ed jasn\u00e9ho logick\u00e9ho my\u0161len\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Proto velk\u00fd filozof 20. stolet\u00ed Edmund Husserl \u0159ekl, \u017ee Platon byl prvn\u00edm v\u011bdeck\u00fdm filozofem, kter\u00fd tvrdil, \u017ee pravdu je t\u0159eba hledat pomoc\u00ed p\u0159\u00edsn\u00e9, v\u011bdeck\u00e9, racion\u00e1ln\u00ed metody.<\/p>\n\n\n\n

M\u011bn\u00ed se v\u0161echno krom\u011b\u2026<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Platon odhaluje existenci sv\u011bta idej\u00ed, p\u0159em\u00fd\u0161leje o pozn\u00e1n\u00ed sv\u011bta. Tomu je v\u011bnov\u00e1n jeden z jeho dialog\u016f nazvan\u00fd Theait\u00e9tos<\/em>. Theait\u00e9tos je jm\u00e9no Sokratova mlad\u00e9ho spole\u010dn\u00edka (je z\u0159ejm\u00e9, \u017ee zde ji\u017e Sokrates vystupuje jako liter\u00e1rn\u00ed postava, jeho jm\u00e9nem mluv\u00ed s\u00e1m Platon). Sokrates vyz\u00fdv\u00e1 Theait\u00e9ta, aby se zamyslel nad ot\u00e1zkou: co je v\u011bd\u011bn\u00ed? Theait\u00e9tos d\u00e1v\u00e1 jasnou odpov\u011b\u010f: v\u011bd\u011bn\u00ed je smyslov\u00e9 vn\u00edm\u00e1n\u00ed. S t\u00edm souhlas\u00ed snad ka\u017ed\u00fd: pokud n\u011bco vid\u00ed, v\u00ed o tom. A pokud nic nevid\u00ed, t\u0159eba v temn\u00e9 m\u00edstnosti, pak nev\u00ed, co v t\u00e9 m\u00edstnosti je. V\u011bd\u011bn\u00ed je z\u0159ejm\u011b smyslov\u00e9 vn\u00edm\u00e1n\u00ed. Zd\u00e1 se, \u017ee Sokrates, tedy Platon, s t\u00edm souhlas\u00ed, ale pak \u0159\u00edk\u00e1: \u201eJe to mnohem slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed\u201c a uv\u00e1d\u00ed mnoho r\u016fzn\u00fdch argument\u016f, kter\u00e9 ukazuj\u00ed, \u017ee pozn\u00e1n\u00ed se neomezuje pouze na smyslov\u00e9 vn\u00edm\u00e1n\u00ed. Nebudeme se jimi zab\u00fdvat podrobn\u011b, pouze vyjmenujeme ten nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, kter\u00fd se spo\u010d\u00edv\u00e1 v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed posloupnosti \u00favah.<\/p>\n\n\n\n

Platon, stejn\u011b jako H\u00e9rakleitos, tvrd\u00ed, \u017ee v hmotn\u00e9m sv\u011bt\u011b se v\u0161e m\u011bn\u00ed. M\u011bn\u00ed se sv\u011bt kolem \u010dlov\u011bka, m\u011bn\u00ed se i s\u00e1m \u010dlov\u011bk, v ka\u017ed\u00e9m dal\u0161\u00edm okam\u017eiku bude sv\u011bt jin\u00fd. Ale poka\u017ed\u00e9 vid\u00edme p\u0159ed sebou stejn\u00e9 lidi, i kdy\u017e se neust\u00e1le m\u011bn\u00ed. Po vn\u011bj\u0161\u00ed stran\u011b se ka\u017ed\u00fd \u010dasem zm\u011bn\u00ed, ale podstata, n\u011bjak\u00fd nem\u011bnn\u00fd z\u00e1klad, kter\u00fd pozn\u00e1v\u00e1me nejen smysly, ale i rozumem, je nem\u011bnn\u00e1. Rozum nepozn\u00e1v\u00e1 vn\u011bj\u0161\u00ed hmotnou slupku, ale pr\u00e1v\u011b podstatu v\u011bci, kter\u00e1 je nem\u011bnn\u00e1.<\/p>\n\n\n\n

Jin\u00fdmi slovy, Platonovu logiku lze vyj\u00e1d\u0159it jednoduch\u00fdm sylogismem: jestli\u017ee je v\u011bd\u011bn\u00ed z\u00edsk\u00e1v\u00e1no pouze prost\u0159ednictv\u00edm vjem\u016f, kter\u00e9 se zab\u00fdvaj\u00ed smyslov\u00fdm hmotn\u00fdm sv\u011btem, a tento hmotn\u00fd sv\u011bt se neust\u00e1le m\u011bn\u00ed a m\u011bn\u00ed se i \u010dlov\u011bk pozn\u00e1vaj\u00edc\u00ed tento hmotn\u00fd sv\u011bt, neexistuje \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u011b\u010dn\u00e9, nem\u011bnn\u00e9 v\u011bd\u011bn\u00ed. Ale v\u011b\u010dn\u00e9 a nem\u011bnn\u00e9 v\u011bd\u011bn\u00ed existuje. V\u00edme o tom aspo\u0148 d\u00edky matematice: sou\u010det \u00fahl\u016f v troj\u00faheln\u00edku je v\u017edy 180 stup\u0148\u016f. Pokud existuje n\u011bjak\u00e9 v\u011b\u010dn\u00e9 a nem\u011bnn\u00e9 v\u011bd\u011bn\u00ed, pak mus\u00ed existovat i jeho p\u0159edm\u011bt, to znamen\u00e1, \u017ee mus\u00ed existovat n\u011bjak\u00fd v\u011b\u010dn\u00fd a nem\u011bnn\u00fd sv\u011bt, jemu\u017e Platon \u0159\u00edk\u00e1 \u201esv\u011bt idej\u00ed\u201c. Existuj\u00ed prom\u011bnliv\u00e9 p\u0159edm\u011bty, kter\u00e9 vid\u00edme o\u010dima, ale existuj\u00ed i jejich ideje, podstaty, kter\u00e9 pozn\u00e1v\u00e1me rozumem.<\/p>\n\n\n\n

Jednoho dne na Platonovu lekci p\u0159i\u0161el Diogen\u00e9s ze Sin\u00f3p\u00e9. Platon v tu chv\u00edli vysv\u011btloval sv\u00e9 u\u010den\u00ed o idej\u00edch na p\u0159\u00edkladu stolu a poh\u00e1ru. Krom\u011b stolu a poh\u00e1ru podle Platona existuje idea stolu a poh\u00e1ru, jak\u00e1 si stolovost a poh\u00e1rovost. Diogen\u00e9s nam\u00edtl: \u201eJ\u00e1, Platone, st\u016fl a poh\u00e1r vid\u00edm, ale stolovost a poh\u00e1rovost naprosto ne.\u201c Platon odpov\u011bd\u011bl: \u201eTo se rozum\u00ed, m\u00e1\u0161 toti\u017e o\u010di, jimi\u017e je mo\u017eno vid\u011bt poh\u00e1r a st\u016fl, nem\u00e1\u0161 v\u0161ak rozum, j\u00edm\u017e se z\u0159\u00ed stolovost a poh\u00e1rovost.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Hmota vn\u00e1\u0161\u00ed do sv\u011bta nedokonalost<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Platon pou\u017e\u00edv\u00e1 term\u00edn idea<\/em>, n\u011bkdy eidos<\/em>. Od toho jsou odvozena slova idealismus<\/em>, ide\u00e1ln\u00ed<\/em>. Lid\u00e9 jsou r\u016fzn\u00ed: n\u011bkte\u0159\u00ed jsou chyt\u0159ej\u0161\u00ed, jin\u00ed v\u0161ak hloup\u011bj\u0161\u00ed, n\u011bkte\u0159\u00ed jsou kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed, zdrav\u011bj\u0161\u00ed atd., ale jsme p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, \u017ee \u010dlov\u011bk mus\u00ed b\u00fdt chytr\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd, laskav\u00fd, zdrav\u00fd. Nemoc je nedostatek zdrav\u00ed, hloupost je nedostatek inteligence. A existuje ur\u010dit\u00fd ide\u00e1l. Idea je v\u017edy ide\u00e1l a hmota vn\u00e1\u0161\u00ed do t\u00e9to ide\u00e1ln\u00ed podstaty nedokonalost.<\/p>\n\n\n

\n
\"\"<\/figure>\n<\/div>\n\n\n

Platon, aby jasn\u011bji vysv\u011btlil, co je sv\u011bt idej\u00ed, vypr\u00e1v\u00ed takov\u00fd m\u00fdtus. P\u0159edstavme si jeskyni a lidi, kte\u0159\u00ed jsou v n\u00ed uv\u011bzn\u011bni. Jsou spout\u00e1ni tak, \u017ee se nemohou h\u00fdbat a jsou nucen\u00ed hled\u011bt pouze na st\u011bnu p\u0159ed sebou. Je zde i v\u00fdchod z jeskyn\u011b, o kter\u00e9m v\u011bzni nev\u011bd\u00ed, a venku je skute\u010dn\u00fd sv\u011bt. Ne\u0161\u0165astn\u00edci vid\u00ed na st\u011bn\u011b jeskyn\u011b jen st\u00edny skute\u010dn\u00fdch p\u0159edm\u011bt\u016f. Pokud se rod\u00ed, \u017eij\u00ed a um\u00edraj\u00ed v jeskyni, tyto st\u00edny se pro n\u011b budou jevit jako skute\u010dn\u00e9 a jedin\u00e9 existuj\u00edc\u00ed v\u011bci.<\/p>\n\n\n\n

Ale p\u0159edstavme si, \u017ee n\u011bkdo vejde do jeskyn\u011b, osvobod\u00ed jednoho z v\u011bz\u0148\u016f a vyvede ho ven. Tento v\u011bze\u0148 se bude zpo\u010d\u00e1tku c\u00edtit bolest, jeho kon\u010detiny se nebudou moci h\u00fdbat, sv\u011btlo ho zpo\u010d\u00e1tku oslep\u00ed. Bude se cht\u00edt vr\u00e1tit do jeskyn\u011b. Pak si ale jeho o\u010di zvyknou, a b\u00fdval\u00fd v\u011bze\u0148 nejd\u0159\u00edve uvid\u00ed obrysy p\u0159edm\u011bt\u016f, kter\u00e9 vrhaly st\u00edny na st\u011bnu. Pot\u00e9 uvid\u00ed i dal\u0161\u00ed detaily, a\u017e si nakonec v\u0161imne samotn\u00e9ho slunce, kter\u00e9 tyto objekty osv\u011btluje. A co se stane s t\u00edmto v\u011bzn\u011bm, pokud se znovu vr\u00e1t\u00ed do jeskyn\u011b? Op\u011bt uvid\u00ed \u0159et\u011bzy a st\u00edny. T\u011bm, kte\u0159\u00ed jsou v jeskyni, za\u010dne vypr\u00e1v\u011bt, \u017ee to nejsou opravdov\u00e9 p\u0159edm\u011bty, ale pouh\u00e9 st\u00edny. A jak na to zareaguj\u00ed obyvatel\u00e9 jeskyn\u011b? Budou se mu sm\u00e1t, myslet si, \u017ee se zbl\u00e1znil, a pokud vytrv\u00e1, mohou ho zml\u00e1tit, nebo dokonce zab\u00edt. V tom je z\u0159ejm\u00e1 nar\u00e1\u017eka na Sokrat\u016fv osud.<\/p>\n\n\n\n

Platon tak prok\u00e1zal, \u017ee krom\u011b materi\u00e1ln\u00edho existuje sv\u011bt ide\u00e1ln\u00ed, objektivn\u00ed, nehmotn\u00fd. Neb\u00fdt tohoto sv\u011bta, nebylo by \u017e\u00e1dn\u00e9 v\u011bd\u011bn\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00e1 pravda. Ale pravda existuje. To znamen\u00e1, \u017ee existuje i sv\u011bt v\u011b\u010dn\u00e9 pravdy, ten sv\u011bt je nehmotn\u00fd, proto\u017ee v hmotn\u00e9m se v\u0161e m\u011bn\u00ed. Hmota vn\u00e1\u0161\u00ed do sv\u011bta nedokonalost.<\/p>\n\n\n\n

Co jsou t\u0159eba hodinky? Je to stroj, kter\u00fd ukazuje \u010das. Av\u0161ak ka\u017ed\u00e9 hodinky maj\u00ed spoustu nedostatk\u016f. N\u011bkter\u00e9 jsou p\u0159\u00edli\u0161 mal\u00e9, jin\u00e9 p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9, n\u011bkter\u00e9 se zpo\u017e\u010fuj\u00ed, jin\u00e9 se p\u0159edch\u00e1z\u00ed apod. Ale v\u0161echny ukazuj\u00ed \u010das, tedy jejich podstata neboli idea je stejn\u00e1. Ide\u00e1l je mo\u017en\u00fd pouze v nehmotn\u00e9m sv\u011bt\u011b a hmota jej deformuje. Zde Platon klade ot\u00e1zku: pro\u010d je ve sv\u011bt\u011b zlo? Ale o tom si popov\u00edd\u00e1me p\u0159\u00ed\u0161t\u011b.<\/p>\n\n\n\n

Viktor Lega<\/p>\n\n\n\n

Pokra\u010dov\u00e1n\u00ed zde:<\/p>\n\n\n\n

\n
Platon. Sv\u011bt zla a sv\u011bt dobra<\/a><\/blockquote>