{"id":2798,"date":"2024-05-18T13:39:21","date_gmt":"2024-05-18T12:39:21","guid":{"rendered":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/?p=2798"},"modified":"2024-06-18T13:39:33","modified_gmt":"2024-06-18T12:39:33","slug":"ostudne-obdobi-v-dejinach-papezstvi","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/2024\/05\/18\/ostudne-obdobi-v-dejinach-papezstvi\/","title":{"rendered":"Ostudn\u00e9 obdob\u00ed v\u00a0d\u011bjin\u00e1ch pape\u017estv\u00ed"},"content":{"rendered":"\n

10. stolet\u00ed bylo obdob\u00edm extr\u00e9mn\u00edho \u00fapadku a pon\u00ed\u017een\u00ed pape\u017estv\u00ed, kter\u00e9 v p\u0159edchoz\u00edch stalet\u00edch krok za krokem v\u0161emi dostupn\u00fdmi prost\u0159edky posilovalo svou moc a autoritu na k\u0159es\u0165ansk\u00e9m Z\u00e1pad\u011b, roz\u0161i\u0159ovalo sf\u00e9ru sv\u00e9ho vlivu na r\u016fzn\u00e9 aspekty \u017eivota st\u00e1t\u016f a n\u00e1rod\u016f, je\u017e byly pod jeho duchovn\u00edm patron\u00e1tem. Av\u0161ak degradace pape\u017estv\u00ed paradoxn\u011b zpomalila r\u016fst odcizen\u00ed mezi k\u0159es\u0165ansk\u00fdm Z\u00e1padem a V\u00fdchodem, mezi \u0158\u00edmem a Konstantinopol\u00ed. \u0158\u00edmsk\u00e1 c\u00edrkevn\u00ed spr\u00e1va v tom \u017ealostn\u00e9m stavu, v\u00a0n\u011bm\u017e p\u0159eb\u00fdvala po cel\u00e9 stolet\u00ed, si ji\u017e nemohla \u010dinit n\u00e1roky na univerz\u00e1ln\u00ed moc nad k\u0159es\u0165ansk\u00fdm sv\u011btem, a s poklesem ambic\u00ed bylo m\u00e9n\u011b d\u016fvod\u016f pro konflikty.<\/strong><\/p>\n\n\n\n

Krize pape\u017estv\u00ed pramenila ze dvou vz\u00e1jemn\u011b souvisej\u00edc\u00edch jev\u016f: radik\u00e1ln\u00edho n\u00e1r\u016fstu bohatstv\u00ed a mocensk\u00fdch pozic \u0159\u00edmsk\u00e9 aristokracie, kter\u00e1 si podrobila kurii a z pape\u017e\u016f ud\u011blala loutky, a \u00fapadku mor\u00e1lky duchovenstva a samotn\u00fdch pape\u017e\u016f, kter\u00fd byl zcela bezprecedentn\u00ed v d\u011bjin\u00e1ch z\u00e1padn\u00ed c\u00edrkve.<\/p>\n\n\n\n

Krize za\u010dala na konci 9. stolet\u00ed, kdy 6. \u0159\u00edjna 891 pape\u017ee \u0160t\u011bp\u00e1na V. vyst\u0159\u00eddal bezskrupul\u00f3zn\u00ed intrik\u00e1n Formosus poch\u00e1zej\u00edc\u00ed z \u0159\u00edmsk\u00e9ho patrici\u00e1tu. Vysv\u011bcen\u00fd na biskupa z Porta v roce 864, za pape\u017ee Mikul\u00e1\u0161e, byl pozd\u011bji exkomunikov\u00e1n za pokus sesadit pape\u017ee Jana VIII., jeho\u017e m\u00edsto se sna\u017eil obsadit. Pape\u017e Marinus zru\u0161il exkomunikaci a jeho n\u00e1stupce \u0160t\u011bp\u00e1n ho p\u0159ibl\u00ed\u017eil k sob\u011b. Ve vztaz\u00edch s konstantinopolsk\u00fdm patriarch\u00e1tem Formosus kr\u00e1\u010del cestou pape\u017ee Mikul\u00e1\u0161e a projevil extr\u00e9mn\u00ed nep\u0159\u00edze\u0148 v\u016f\u010di svat\u00e9mu Fotiovi, jen\u017e byl n\u00e1sledn\u011b sesazen ne bez vlivu a z\u00e1sahu pape\u017ee. Formosus trval na exkomunikaci biskup\u016f vysv\u011bcen\u00fdch patriarchou Fotiem, ale v Konstantinopoli tyto n\u00e1roky byly ignorov\u00e1ny. Formosus jako politik tou\u017e\u00edc\u00ed po moci zasahoval do konflikt\u016f mezi z\u00e1padn\u00edmi panovn\u00edky, do sporu mezi pa\u0159\u00ed\u017esk\u00fdm hrab\u011btem Odem a kr\u00e1lem z\u00e1padn\u00edch Frank\u016f Karlem Prost\u00fdm, do soupe\u0159en\u00ed mezi rodinami \u0159\u00edmsk\u00e9ho patrici\u00e1tu, korunoval c\u00edsa\u0159skou korunou Arnulfa Korutansk\u00e9ho, jen\u017e byl brzy po sv\u00e9m pov\u00fd\u0161en\u00ed paralyzov\u00e1n, opustil It\u00e1lii a ode\u0161el do N\u011bmecka. 4. dubna roku 896 Formosus zem\u0159el za podez\u0159el\u00fdch okolnost\u00ed.<\/p>\n\n\n

\n
\"\"
Pape\u017e Formosus<\/figcaption><\/figure>\n<\/div>\n\n\n

Na pape\u017esk\u00fd stolec byl t\u00e9m\u011b\u0159 n\u00e1siln\u011b, proti vlastn\u00ed v\u016fli, dosazen Bonif\u00e1c VI., jen\u017e dva t\u00fddny nato zem\u0159el. Lid vinil z jeho smrti nov\u00e9ho pape\u017ee \u0160t\u011bp\u00e1na VI., jen\u017e zu\u0159iv\u011b nen\u00e1vid\u011bl Formosa, proto\u017ee ten pat\u0159il jin\u00e9mu klanu \u0159\u00edmsk\u00e9 \u0161lechty.<\/p>\n\n\n\n

\u0160t\u011bp\u00e1n za\u010dal pomstou a ud\u011blal to, co se zapsalo do d\u011bjin \u0159\u00edmsk\u00e9 c\u00edrkve jako Synoda mrtv\u00fdch. Jak p\u00ed\u0161e n\u011bmeck\u00fd historik Ferdinand Gregorovius, \u201ebylo rozhodnuto podrobit Formosa slavnostn\u00edmu soudu, k\u00a0n\u011bmu\u017e se zem\u0159el\u00fd musel dostavit osobn\u011b. Stalo se tak v \u00fanoru nebo b\u0159eznu roku 897. Na shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed p\u0159i\u0161li kardin\u00e1lov\u00e9, biskupov\u00e9 a mnoho dal\u0161\u00edch hodnost\u00e1\u0159\u016f z \u0159ad kl\u00e9ru. Formosova mrtvola, vyjmut\u00e1 z hrobu, ve kter\u00e9m le\u017eela n\u011bkolik m\u011bs\u00edc\u016f, byla oble\u010dena do pape\u017esk\u00e9ho roucha a um\u00edst\u011bna na tr\u016fn v zasedac\u00ed s\u00edni. Pak pr\u00e1vn\u00edk pape\u017ee \u0160t\u011bp\u00e1na vstal a p\u0159e\u010detl obvin\u011bn\u00ed. Potom \u017eiv\u00fd pape\u017e, zachv\u00e1cen\u00fd vztekem, za\u010dal vysl\u00fdchat mrtv\u00e9ho: \u201ePro\u010d ses opov\u00e1\u017eil podlehnout sv\u00e9 cti\u017e\u00e1dosti a zmocnit se apo\u0161tolsk\u00e9ho stolce, kdy\u017e jsi p\u0159edt\u00edm byl pouh\u00fdm biskupem z Porta?\u201c Pot\u00e9 promluvil Formos\u016fv obr\u00e1nce, nakolik mu dovolil promluvit smrteln\u00fd strach. Na z\u00e1v\u011br byl zem\u0159el\u00fd odsouzen. \u00da\u010dastn\u00edci Synody podepsali dekret o sesazen\u00ed Formosa, prohl\u00e1sili ho za odlou\u010den\u00e9ho od c\u00edrkve a rozhodli, \u017ee sv\u011bcen\u00ed v\u0161ech osob vysv\u011bcen\u00fdch Formosem se mus\u00ed opakovat. Pot\u00e9 p\u0159\u00edtomn\u00ed svl\u00e9kli mrtvolu, usekli mu t\u0159i prsty prav\u00e9 ruky, jimi\u017e latin\u00edci \u017eehnaj\u00ed, vynesli mrtvolu ze s\u00e1lu, prot\u00e1hli ji ulicemi a za j\u00e1s\u00e1n\u00ed davu hodili t\u011blo do Tibery[1]<\/a>.\u201c<\/p>\n\n\n

\n
\"\"
Synoda mrtv\u00fdch<\/figcaption><\/figure>\n<\/div>\n\n\n

Infern\u00e1ln\u00ed p\u0159edstaven\u00ed v re\u017eii pape\u017ee \u0160t\u011bp\u00e1na vyvolalo v\u016f\u010di n\u011bmu zu\u0159ivou nen\u00e1vist ze strany politick\u00fdch odp\u016frc\u016f. Na podzim roku 897 byl \u0160t\u011bp\u00e1n sesazen, uvr\u017een do v\u011bzen\u00ed a tam u\u0161krcen. Na pape\u017esk\u00fd stolec byl dosazen jist\u00fd Roman, o n\u011bm\u017e nejsou t\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dn\u00e9 informace; po 4 m\u011bs\u00edc\u00edch pontifik\u00e1tu zem\u0159el.<\/p>\n\n\n\n

Po n\u011bm nastoupil Theodor II. Ten uspo\u0159\u00e1dal v bazilice apo\u0161tola Petra druh\u00fd slavnostn\u00ed poh\u0159eb ostatk\u016f Formosa nalezen\u00fdch ryb\u00e1\u0159i v \u0159ece. Formos\u016fv obdivovatel, analista Saxo, ve sv\u00e9 Kronice, z n\u00ed\u017e v\u00edme, co se d\u011blo na Synod\u011b mrtv\u00fdch, p\u00ed\u0161e, \u017ee kdy\u017e Formosovu mrtvolu \u201enalezli ryb\u00e1\u0159i a odnesli ji do kostela svat\u00e9ho Petra, obrazy svat\u00fdch se poklonily le\u017e\u00edc\u00edmu v rakvi a uctiv\u011b ho zdravily[2]<\/a>\u201c. S\u00e1m kronik\u00e1\u0159 to vid\u011bt nemohl, proto\u017ee psal sv\u00e9 d\u00edlo 250 let po Synod\u011b mrtv\u00fdch. Ale podle jeho slov o tom \u201esv\u011bd\u010d\u00ed spravedliv\u00ed \u0159\u00edm\u0161t\u00ed mu\u017ei[3]<\/a>\u201c.<\/p>\n\n\n\n

Theodor vr\u00e1til klerik\u016fm vysv\u011bcen\u00fdm Formosem a odlou\u010den\u00fdm na Synod\u011b mrtv\u00fdch jejich hodnosti. Odp\u016frci Formosa ze strany, jej\u00edm\u017e chr\u00e1n\u011bncem byl \u0160t\u011bp\u00e1n VI., vyhl\u00e1sili sesazen\u00ed Theodora a dosazen\u00ed na pape\u017esk\u00fd stolec Sergia, tento pokus v\u0161ak nebyl \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd. Sergius uprchl z \u0158\u00edma, ale brzy nato zem\u0159el Theodor II. Po\u010d\u00e1tkem roku 898 byl za pape\u017ee prohl\u00e1\u0161en Jan IX., jeho\u017e pontifik\u00e1t trval d\u00e9le ne\u017e u jeho p\u0159edch\u016fdce \u2013 a\u017e 2 roky.<\/p>\n\n\n\n

Po jeho smrti v roce 900 se na \u0159\u00edmsk\u00fd stolec dostal Benedikt IV., po t\u0159ech letech v\u0161ak zem\u0159el i on a v \u0158\u00edm\u011b pokra\u010dovalo st\u0159\u00edd\u00e1n\u00ed pape\u017e\u016f.<\/p>\n\n\n\n

\u201eV roce 903 byl za pape\u017ee zvolen far\u00e1\u0159 z vesnice s nevhodn\u00fdm n\u00e1zvem Priapi, jen\u017e p\u0159ijal jm\u00e9no Lev V. O m\u011bs\u00edc pozd\u011bji do\u0161lo k p\u0159evratu, p\u0159i kter\u00e9m jist\u00fd klerik Kry\u0161tof sesadil Lva, uvrhl jej do v\u011bzen\u00ed a stal se pape\u017eem. Tento Kry\u0161tof, kter\u00fd je katolickou c\u00edrkv\u00ed pova\u017eov\u00e1n za vzdoropape\u017ee, usp\u011bl v\u00edce ne\u017e Lev a u moci vydr\u017eel 4 m\u011bs\u00edce. Ov\u0161em i on po\u010d\u00e1tkem roku 904 byl svr\u017een \u0159\u00edmsk\u00fdm aristokratem \u2013 aktivn\u00edm \u00fa\u010dastn\u00edkem Synody mrtv\u00fdch, kter\u00fd p\u0159ijal jm\u00e9no Sergius III. (904\u2013911). Kry\u0161tof byl posl\u00e1n do v\u011bzen\u00ed, kde tr\u00e1vil \u010das se Lvem. O n\u011bco pozd\u011bji Sergius na\u0159\u00eddil oba u\u0161krtit[4]<\/a>.\u201c<\/p>\n\n\n

\n
\"\"
Sergius III.<\/figcaption><\/figure>\n<\/div>\n\n\n

Za pape\u017ee Sergia III. degradace pape\u017estv\u00ed vstupuje do stadia tzv. pornokracie (zp\u016fsob vl\u00e1dy, na n\u00ed\u017e maj\u00ed v\u00fdzna\u010dn\u00fd pod\u00edl milenky, prostitutky, konkub\u00edny). Jeho milenkou se kolem roku 905 stala 15let\u00e1 kr\u00e1ska Marozia, dcera sen\u00e1tora a konzula hrab\u011bte Theofylakta z Tuskula a jeho man\u017eelky Theodory, kter\u00e1 podle biskupa z Cremony Liutpranda byla \u201enestydatou nev\u011bstkou\u201c a \u201em\u011bla dv\u011b dcery, Marozii a Theodoru, kter\u00e9 se j\u00ed nejen ve v\u0161em podobaly, ale tak\u00e9 m\u011bly je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed sklony ke zh\u00fdralosti. Marozia porodila pape\u017ei Sergiovi… syna Jana\u201c[5]<\/a>, jen\u017e se pozd\u011bji stal pape\u017eem Janem XI.<\/p>\n\n\n\n

Sergius III. zem\u0159el v roce 911. Jeho n\u00e1stupcem byl Anastasius III., jeho\u017e pontifik\u00e1t trval 2 roky. Vyst\u0159\u00eddal ho syn lombardsk\u00e9ho v\u00e9vody Lando, kter\u00fd vl\u00e1dl pouh\u00fdch \u0161est m\u011bs\u00edc\u016f. Oba byli loutkami Marozie, ji\u017e podporoval \u0159\u00edmsk\u00fd patrici\u00e1t a jej\u00edch chr\u00e1n\u011bnci v kurii. V roce 909 se Marozia \u201eprovdala za dobrodruha jm\u00e9nem Alberich, kter\u00fd se stal mark\u00fdzem ze Spoleta, a porodila mu syna Albericha II. V t\u00e9 dob\u011b se pape\u017esk\u00e1 kurie… zcela dostala pod kontrolu m\u00edstn\u00ed aristokracie, jej\u00ed\u017e nejmocn\u011bj\u0161\u00ed p\u0159edstavitelkou byla Marozia; pape\u017estv\u00ed bylo v jej\u00edch rukou[6]<\/a>.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Ale jej\u00ed moc nebyla \u00fapln\u00e1. V roce 914 se proti jej\u00ed v\u016fli pape\u017eem stal milenec jej\u00ed matky Theodory, Jan X. Biskup Liutprand z Cremony podrobn\u011b popsal p\u0159\u00edb\u011bh jeho vzestupu a vrhl sv\u011btlo na exotick\u00e9 zvyky nejvy\u0161\u0161\u00edch italsk\u00fdch duchovn\u00edch:<\/p>\n\n\n\n

\u201eV t\u00e9 dob\u011b nejvy\u0161\u0161\u00edm pontifikem ctihodn\u00e9ho \u0159\u00edmsk\u00e9ho stolce byl Jan z Ravenny. Toto nejvy\u0161\u0161\u00ed duchovn\u00ed postaven\u00ed z\u00edskal bezbo\u017en\u011b po\u0161lapav jak lidsk\u00e9, tak bo\u017esk\u00e9 z\u00e1kony… Ravennsk\u00fdm arcibiskupem (arcibiskup Ravenny byl pova\u017eov\u00e1n za druh\u00e9ho po \u0159\u00edmsk\u00e9m pape\u017ei) byl Petr. Kv\u016fli slu\u017eebn\u00edm povinnostem velmi \u010dasto pos\u00edlal do \u0158\u00edma… zm\u00edn\u011bn\u00e9ho Jana, jen\u017e tehdy byl klerikem jeho c\u00edrkve. Theodora, nestydat\u00e1… nev\u011bstka… se nechala zl\u00e1kat kr\u00e1sou jeho tv\u00e1\u0159e a nejen\u017ee s n\u00edm cht\u011bla m\u00edt vztah, ale pozd\u011bji ho k tomu i p\u0159inutila. Zat\u00edmco byly p\u00e1ch\u00e1ny tyto nestoudnosti, zem\u0159el biskup bolo\u0148sk\u00e9 c\u00edrkve a na jeho m\u00edsto byl zvolen Jan. O n\u011bco pozd\u011bji, t\u011bsn\u011b p\u0159ed jeho vysv\u011bcen\u00edm, zem\u0159el zm\u00edn\u011bn\u00fd arcibiskup Ravenny; na popud Theodory byl Jan… okam\u017eit\u011b vysv\u011bcen na ravennsk\u00e9ho arcibiskupa. Kr\u00e1tce nato povol\u00e1n Bohem zem\u0159el pape\u017e, kter\u00fd ho v rozporu s k\u00e1nony vysv\u011btil. Tehdy zvr\u00e1cen\u00fd rozum Theodory, … kter\u00e1 se nemohla sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee ji jej\u00ed milenec kv\u016fli vzd\u00e1lenosti odd\u011bluj\u00edc\u00ed Ravennu od \u0158\u00edma nem\u016f\u017ee nav\u0161t\u011bvovat dost \u010dasto, p\u0159inutila Jana opustit arcibiskupstv\u00ed v Ravenn\u011b a st\u00e1t se nejvy\u0161\u0161\u00edm pontifikem v \u0158\u00edm\u011b[7]<\/a>.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Jan X. zast\u00e1val pape\u017eskou funkci d\u00e9le ne\u017e jeho p\u0159edch\u016fdci \u2013 od roku 914 do roku 928. Ale intrikami Marozie, \u201ekter\u00e1 zd\u011bdila bohatstv\u00ed, p\u0159\u00edvr\u017eence a moc sv\u00fdch ji\u017e zesnul\u00fdch rodi\u010d\u016f[8]<\/a>\u201c, byl nakonec svr\u017een. Jej\u00ed prvn\u00ed pokus ov\u0161em \u00fasp\u011b\u0161n\u00fd nebyl. Sna\u017eila se zlikvidovat pape\u017ee rukama sv\u00e9ho man\u017eela Albericha, ale ten byl zabit str\u00e1\u017eci pape\u017esk\u00e9ho pal\u00e1ce. Marozia si na\u0161la vlivn\u011bj\u0161\u00edho man\u017eela \u2013 tosk\u00e1nsk\u00e9ho mark\u00fdze Guida. Oporou pape\u017ee Jana v t\u00e9to konfrontaci byl jeho bratr Petr, kter\u00e9ho pov\u00fd\u0161il do hodnosti konzula, sv\u011b\u0159il mu spr\u00e1vu \u0158\u00edma a pod\u0159\u00eddil \u0159\u00edmskou pos\u00e1dku. Ale odd\u00edl Guida na popud Marozie dobyl pape\u017esk\u00fd Later\u00e1nsk\u00fd pal\u00e1c. Petr byl rozsek\u00e1n p\u0159ed o\u010dima sv\u00e9ho bratra a s\u00e1m pape\u017e byl zajat, uvr\u017een do v\u011bzen\u00ed na And\u011blsk\u00e9m hrad\u011b, p\u016fvodn\u00edm mauzoleu c\u00edsa\u0159e Hadri\u00e1na, a o rok pozd\u011bji zahynul. Podle n\u011bkter\u00fdch zdroj\u016f zem\u0159el hlady a podle jin\u00fdch byl udu\u0161en pol\u0161t\u00e1\u0159em.<\/p>\n\n\n\n

Marozia se tak nejen pomstila nen\u00e1vid\u011bn\u00e9mu milenci sv\u00e9 matky a sv\u00e9mu politick\u00e9mu nep\u0159\u00edteli, ale i vydl\u00e1\u017edila cestu k\u00a0pape\u017esk\u00e9mu stolci sv\u00e9mu 18let\u00e9mu synovi, potomkovi pape\u017ee Sergia. Ale prozat\u00edm se nov\u00fdm pape\u017eem stal chr\u00e1n\u011bnec Marozie Lev VI., jen\u017e po \u0161esti m\u011bs\u00edc\u00edch zem\u0159el. Vyst\u0159\u00eddal ho \u0160t\u011bp\u00e1n VII., ten vydr\u017eel ve funkci a\u017e do sv\u00e9 smrti na ja\u0159e roku 931.<\/p>\n\n\n

\n
\"\"
Marozia <\/figcaption><\/figure>\n<\/div>\n\n\n

V t\u00e9 dob\u011b syn Marozie a pape\u017ee Sergia III. dos\u00e1hl v\u011bku, kter\u00fd jeho matka pova\u017eovala za dostate\u010dn\u00fd pro obsazen\u00ed \u0159\u00edmsk\u00e9ho stolce. Stal se pape\u017eem se jm\u00e9nem Jan XI. Jeho nejv\u011bt\u0161\u00ed v\u00e1\u0161n\u00ed byla v duchu doby milostn\u00e1 dobrodru\u017estv\u00ed. \u0158\u00edmsk\u00e9 c\u00edrkvi a \u0158\u00edmu vl\u00e1dla jeho matka Marozia, kter\u00e1 se po smrti sv\u00e9ho druh\u00e9ho man\u017eela znovu vdala za italsk\u00e9ho kr\u00e1le Huga z Arles. Pape\u017e Jan XI. odd\u00e1val svou matku na And\u011blsk\u00e9m hrad\u011b. Hugo m\u011bl v pl\u00e1nu pomoc\u00ed sv\u00e9 nov\u00e9 man\u017eelky, kter\u00e1 vl\u00e1dla \u0158\u00edmu, z\u00edskat c\u00edsa\u0159skou korunu.<\/p>\n\n\n\n

Kr\u00e1l Hugo pot\u00e9, co se stal spoluvl\u00e1dcem \u0158\u00edma, jednal se svou obvyklou krutost\u00ed, co\u017e vyvolalo nespokojenost \u0159\u00edmsk\u00e9ho patrici\u00e1tu i prost\u00e9ho lidu. Kr\u00e1ska Marozia, je\u017e d\u0159\u00edve byla ve hlavn\u00edm m\u011bst\u011b obl\u00edben\u00e1, za\u010dala ztr\u00e1cet popularitu. V\u016fdcem nespokojenc\u016f byl pape\u017e\u016fv bratr, druh\u00fd syn Marozie Alberich, kter\u00fd zd\u011bdil otcovsk\u00fd titul markrab\u011bte ze Spoleta a nesn\u00e1\u0161el sv\u00e9ho nevlastn\u00edho bratra bastarda. Nen\u00e1vid\u011bl i nov\u00e9ho man\u017eela sv\u00e9 matky Huga.<\/p>\n\n\n\n

Na konci roku 932 se dav podn\u011bcovan\u00fd Alberichov\u00fdmi agenty zmocnil And\u011blsk\u00e9ho hradu, kde se v tu chv\u00edli nach\u00e1zela Marozia, jej\u00ed syn pape\u017e a jej\u00ed t\u0159et\u00ed man\u017eel Hugo. Posledn\u00edmu se poda\u0159ilo uprchnout, ale Marozia a jej\u00ed ne\u0161\u0165astn\u00fd syn byli zajati a uv\u011bzn\u011bni. O dal\u0161\u00edm \u017eivot\u011b Marozie nejsou \u017e\u00e1dn\u00e9 informace, pravd\u011bpodobn\u011b byla zavra\u017ed\u011bna bezprost\u0159edn\u011b nebo kr\u00e1tce po p\u0159evratu. Jan byl vr\u00e1cen do Later\u00e1nsk\u00e9ho pal\u00e1ce a na pape\u017esk\u00fd stolec, ale od t\u00e9 doby u\u017e nemohl ud\u011blat ani krok bez v\u016fle sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho bratra, jen\u017e ho neust\u00e1le poni\u017eoval. V roce 935, ve v\u011bku 25 let, pape\u017e zem\u0159el, mo\u017en\u00e1 jako ob\u011b\u0165 nekal\u00e9ho \u00famyslu.<\/p>\n\n\n\n

Alberich vl\u00e1dl dvacet let a \u201e\u00fasp\u011b\u0161n\u011b vzdoroval prost\u0159ednictv\u00edm r\u016fzn\u00fdch opat\u0159en\u00ed (v\u010detn\u011b diplomatick\u00e9ho s\u0148atku s Hugovou dcerou) Hugov\u00fdm opakovan\u00fdm pokus\u016fm o n\u00e1vrat k moci. \u00dasp\u011b\u0161n\u011b jmenoval p\u011bt pape\u017e\u016f[9]<\/a>\u201c: Lva VII., \u0160t\u011bp\u00e1na VIII., Marina II., Agapeta II. a Jana XII. Prvn\u00ed z nich byl zcela poslu\u0161n\u00fd v\u016fli sv\u00e9ho patrona, ale \u0160t\u011bp\u00e1n, jen\u017e zast\u00e1val pape\u017eskou funkci v letech 939 a\u017e 942, se po dvou letech poslu\u0161nosti pokusil jednat samostatn\u011b a vstoupil do konfliktu se v\u0161emocn\u00fdm Alberichem. Byl za to krut\u011b zbit a brzy nato zem\u0159el. \u0160t\u011bp\u00e1n\u016fv n\u00e1stupce Marinus II. se pod\u0159\u00eddil vl\u00e1dci a z\u016fstal ve funkci 4 roky. Pot\u00e9 n\u00e1sledoval docela dlouh\u00fd (od roku 946 do roku 955) pontifik\u00e1t dal\u0161\u00edho kapesn\u00edho pape\u017ee, otrocky poslu\u0161n\u00e9ho Agapeta II.<\/p>\n\n\n\n

Ale v l\u00e9t\u011b roku 955 40let\u00fd Alberich II. t\u011b\u017ece onemocn\u011bl. P\u0159ed svou smrt\u00ed svolal u ostatk\u016f apo\u0161tola Petra setk\u00e1n\u00ed \u0159\u00edmsk\u00fdch sen\u00e1tor\u016f, kardin\u00e1l\u016f a dal\u0161\u00edch sv\u011btsk\u00fdch i duchovn\u00edch hodnost\u00e1\u0159\u016f a \u017e\u00e1dal po nich, aby po smrti Agapeta zvol\u00ed za pape\u017ee Alberichova syna Oktavi\u00e1na, jeho\u017e matkou byla Alda z Arles, dcera italsk\u00e9ho kr\u00e1le Huga. Hodnost\u00e1\u0159i, shrom\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed u l\u016f\u017eka sv\u00e9ho um\u00edraj\u00edc\u00edho vl\u00e1dce, odp\u0159is\u00e1hli, \u017ee spln\u00ed jeho posledn\u00ed v\u016fli, a kdy\u017e Agapetus n\u00e1sleduj\u00edc\u00edho roku zem\u0159el, 18let\u00fd Oktavi\u00e1n, ze strany otce vnuk Marozie, a ze strany sv\u00e9 matky potomek Karla Velik\u00e9ho, byl zvolen pape\u017eem a p\u0159ijal jm\u00e9no Jan XII.<\/p>\n\n\n\n

Jeho pontifik\u00e1t, kter\u00fd trval 8 let, byl vhodn\u00fdm ukon\u010den\u00edm \u00e9ry pornokracie. Podle Edwarda Gibbona, kter\u00fd se zakl\u00e1d\u00e1 na sv\u011bdectv\u00ed sou\u010dasn\u00edk\u016f, \u201etento nejhor\u0161\u00ed z vnuk\u016f Marozie otev\u0159en\u011b vtahoval \u0159\u00edmsk\u00e9 matr\u00f3ny do cizolo\u017estv\u00ed… Later\u00e1nsk\u00fd pal\u00e1c se prom\u011bnil na \u0161kolu pro prostitutky… \u00danosy d\u00edvek a vdov pape\u017eem odvr\u00e1tily poutnice od n\u00e1v\u0161t\u011bvy hrobu svat\u00e9ho Petra, [ob\u00e1valy se], \u017ee je p\u0159i vykon\u00e1v\u00e1n\u00ed n\u00e1bo\u017eensk\u00fdch ob\u0159ad\u016f jeho n\u00e1stupce zn\u00e1siln\u00ed[10]<\/a>\u201c.<\/p>\n\n\n\n

Liutprand z Cremony ve sv\u00e9m spisu Historia Ottonis<\/em> uv\u00e1d\u00ed odpov\u011bdi \u0158\u00edman\u016f na ot\u00e1zky vyslanc\u016f c\u00edsa\u0159e Oty I., kte\u0159\u00ed vy\u0161et\u0159ovali \u010diny Jana XII.: \u201eVdovu po Rainerovi, jeho vlastn\u00edm vazalovi,\u2026 zajat\u00fd slepou v\u00e1\u0161n\u00ed ustanovil za vl\u00e1dkyni mnoha m\u011bst a obda\u0159il zlat\u00fdmi k\u0159\u00ed\u017ei a poh\u00e1ry z velesvatyn\u011b svat\u00e9ho Petra\u2026. Zmi\u0148me se tak\u00e9 o nep\u0159\u00edtomnosti \u017een jin\u00fdch n\u00e1rod\u016f ne\u017e \u0158\u00edman\u016f, proto\u017ee se boj\u00ed vykon\u00e1vat pou\u0165 k hrob\u016fm svat\u00fdch apo\u0161tol\u016f, kdy\u017e sly\u0161ely, \u017ee [pape\u017e] p\u0159ed n\u011bkolika dny zn\u00e1silnil n\u011bkter\u00e9 vdan\u00e9 d\u00e1my, vdovy a d\u00edvky[11]<\/a>.“<\/p>\n\n\n\n

Mezi pape\u017eovy dal\u0161\u00ed z\u00e1liby pat\u0159ila hra v kostky, v\u00edno a lov. Pono\u0159en do z\u00e1bav p\u0159ivedl Jan XII., nejen pape\u017e, ale i \u0159\u00edmsk\u00fd vl\u00e1dce, m\u011bstsk\u00e9 z\u00e1le\u017eitosti do zmaru; vliv pape\u017esk\u00e9 kurie na ud\u00e1losti prob\u00edhaj\u00edc\u00ed v It\u00e1lii p\u0159i\u0161el vnive\u010d. T\u00e9to situace vyu\u017eil Hug\u016fv synovec, markrab\u011b Berengar z Ivreje, jen\u017e dostal pod kontrolu zna\u010dnou \u010d\u00e1st It\u00e1lie, sna\u017eil se zmocnit se kr\u00e1lovsk\u00e9 a c\u00edsa\u0159sk\u00e9 koruny a, co\u017e bylo pro Jana zvl\u00e1\u0161t\u011b citliv\u00e9, podnikal drav\u00e9 vp\u00e1dy do pape\u017esk\u00e9 oblasti. Pape\u017e Jan XII. povolal na pomoc kr\u00e1le Otu, ten v \u010dele n\u011bmeck\u00e9 arm\u00e1dy p\u0159ekro\u010dil Alpy a vstoupil do Lombardie. Berengarova vojska odstoupila, Ota prohl\u00e1sil Berengara za sesazen\u00e9ho. Pot\u00e9 ode\u0161el do \u0158\u00edma, kde ho vnuk proslul\u00e9 Marozie Jan XII. korunoval c\u00edsa\u0159skou korunou. Stalo se to 2. \u00fanora roku 962.<\/p>\n\n\n\n

C\u00edsa\u0159 Ota Velik\u00fd byl informov\u00e1n o ne\u0159est\u00edch pape\u017ee a p\u0159ed odjezdem z \u0158\u00edma se ho sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby se vzdal sv\u00e9ho skand\u00e1ln\u00edho chov\u00e1n\u00ed, co\u017e jenom roz\u010d\u00edlilo vnuka v\u00e1\u0161niv\u00e9 Marozie. Jakmile c\u00edsa\u0159 opustil \u0158\u00edm, pape\u017e zah\u00e1jil jedn\u00e1n\u00ed s Berengarov\u00fdm synem Adalbertem a uzav\u0159el spojenectv\u00ed s jeho otcem proti Otovi. Kdy\u017e Otu informovali o Janov\u011b zrad\u011b, necht\u011bl v to uv\u011b\u0159it a poslal do \u0158\u00edma posly, aby v\u0161e prozkoumali. Vyslanci potvrdili informaci o jedn\u00e1n\u00ed mezi pape\u017eem a Adalbertem a z\u00e1rove\u0148 podali c\u00edsa\u0159i zpr\u00e1vu o skand\u00e1ln\u00edm \u017eivot\u011b pape\u017ee a o b\u00eddn\u00e9m stavu zch\u00e1tral\u00fdch \u0159\u00edmsk\u00fdch kostel\u016f. Ota reagoval na zpr\u00e1vu vyslanc\u016f p\u0159ekvapiv\u011b dobromysln\u011b.<\/p>\n\n\n\n

Podle Liutpranda \u201ekdy\u017e to c\u00edsa\u0159 od vyslanc\u016f sly\u0161el, \u0159ekl: \u201eJe to je\u0161t\u011b mlad\u00edk a snadno se naprav\u00ed podle p\u0159\u00edkladu dobr\u00fdch mu\u017e\u016f. Douf\u00e1m, \u017ee se snadno vyno\u0159\u00ed z t\u00e9to propasti zla prost\u0159ednictv\u00edm up\u0159\u00edmn\u00e9ho p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed a my spolu s prorokem \u0159ekneme: \u201eZm\u011bnila se pravice Nejvy\u0161\u0161\u00edho.\u201c A dodal: \u201eNejprve, jak to okolnosti vy\u017eaduj\u00ed, vy\u017ee\u0148me Berengara, kter\u00fd st\u00e1le vzdoruje na ho\u0159e Montefeltro, a pak se s otcovsk\u00fdm pou\u010den\u00edm obr\u00e1t\u00edme na pape\u017ee. I kdy\u017e ne z vlastn\u00ed v\u016fle, tak se alespo\u0148 ze strachu stane dokonal\u00fdm mu\u017eem. A je mo\u017en\u00e9, \u017ee kdy\u017e si na dobro zvykne p\u0159inucen\u00edm, bude se styd\u011bt se od n\u011bj odnau\u010dit[12]<\/a>.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Ale proto\u017ee Ota necht\u011bl ponechat nebezpe\u010dn\u00e9mu mlad\u00edkovi \u00faplnou svobodu, poslal do \u0158\u00edma dva vlivn\u00e9 biskupy s pravomoc\u00ed vy\u0161et\u0159ovat ud\u00e1losti v pape\u017esk\u00e9 kurii. Jedn\u00edm z\u00a0nich byl ji\u017e citovan\u00fd Liutprand z Cremony. Kdy\u017e vyslanci nav\u0161t\u00edvili pape\u017ee, \u201ebyli j\u00edm p\u0159ijati s takovou nep\u0159\u00edzn\u00ed, \u017ee jim okam\u017eit\u011b bylo jasn\u00e9, do jak\u00e9 m\u00edry nesn\u00e1\u0161\u00ed svat\u00e9ho c\u00edsa\u0159e[13]<\/a>\u201c. T\u011bsn\u011b p\u0159ed jejich n\u00e1vratem, se c\u00edsa\u0159 dozv\u011bd\u011bl, \u017ee Adalbert se nach\u00e1z\u00ed v \u0158\u00edm\u011b a dom\u00e1h\u00e1 se c\u00edsa\u0159sk\u00e9 koruny. V z\u00e1\u0159\u00ed roku 962 c\u00edsa\u0159sk\u00e9 vojsko za\u010dalo ta\u017een\u00ed proti \u0158\u00edmu. Kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eilo, pape\u017e uprchl do Tivoli a vzal s sebou poklady Later\u00e1nsk\u00e9ho pal\u00e1ce a katedr\u00e1ly.<\/p>\n\n\n

\n
\"\"
Jan XII.<\/figcaption><\/figure>\n<\/div>\n\n\n

Po vstupu do \u0158\u00edma c\u00edsa\u0159 svolal do katedr\u00e1ly sv. Petra koncil, kter\u00e9ho se z\u00fa\u010dastnilo na 100 biskup\u016f, \u0159\u00edmsk\u00fdch presbyter\u016f a j\u00e1hn\u016f, sv\u011btsk\u00fdch hodnost\u00e1\u0159\u016f a z\u00e1stupc\u016f m\u00edstn\u00ed \u0161lechty. Ota Velik\u00fd p\u0159i zah\u00e1jen\u00ed zased\u00e1n\u00ed koncilu vyj\u00e1d\u0159il l\u00edtost nad nep\u0159\u00edtomnost\u00ed pape\u017ee, kter\u00fd pozv\u00e1n\u00ed ignoroval. Pot\u00e9 se na n\u00e1vrh c\u00edsa\u0159e ujali slova sv\u011bdci zlo\u010din\u016f, z nich\u017e byl Jan obvi\u0148ov\u00e1n.<\/p>\n\n\n\n

\u201eKardin\u00e1l-kn\u011bz Petr… dosv\u011bd\u010dil, \u017ee vid\u011bl [pape\u017ee] celebrovat m\u0161i bez p\u0159ij\u00edm\u00e1n\u00ed. Jan, biskup z Narnie, a kardin\u00e1l-j\u00e1hen Jan sd\u011blili, \u017ee ho vid\u011bli vysv\u011btit j\u00e1hna ve st\u00e1ji a v nevhodnou dobu. Kardin\u00e1l-j\u00e1hen Benedikt spolu s dal\u0161\u00edmi j\u00e1hny a kn\u011b\u017e\u00edmi \u0159ekli, \u017ee [pape\u017e] sv\u011btil biskupy za \u00faplatek, a \u017ee jmenoval biskupem m\u011bsta Todi 10let\u00e9ho [chlapce]… \u0158\u00edkali tak\u00e9, \u017ee sv\u011bdky jeho zh\u00fdralosti osobn\u011b nebyli, ale s jistotou v\u011bd\u00ed, \u017ee [pape\u017e] m\u011bl vztah s vdovou po Rainerovi, konkub\u00ednou sv\u00e9ho otce Stefanou, vdovou Annou a jej\u00ed nete\u0159\u00ed, \u010d\u00edm\u017e ze svat\u00e9ho pal\u00e1ce ud\u011blal nev\u011bstinec a skr\u00fd\u0161i. \u0158\u00edkali, \u017ee se otev\u0159en\u011b v\u011bnoval lovu. Benedikta, sv\u00e9ho duchovn\u00edho otce, oslepil, na co\u017e ten brzy zem\u0159el; Jana, kardin\u00e1la-podj\u00e1hna, vykastroval, na co\u017e ten tak\u00e9 zem\u0159el; sv\u011bd\u010dili, \u017ee zakl\u00e1dal ohn\u011b, op\u00e1s\u00e1val se me\u010dem a nasazoval si p\u0159ilbu a dr\u00e1t\u011bnou ko\u0161ili. To, \u017ee pil v\u00edno z l\u00e1sky k \u010f\u00e1blu, hlasit\u011b tvrdili v\u0161ichni \u2013 duchovn\u00ed i laici. P\u0159i h\u0159e v kostky volal na pomoc Jupitera, Venu\u0161i a dal\u0161\u00ed d\u00e9mony. Sv\u011bd\u010dili, \u017ee neslou\u017e\u00ed matutinum a hodiny a nek\u0159i\u017euje se[14]<\/a>.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Soudcov\u00e9 vy\u017eadovali p\u0159\u00edtomnost obvin\u011bn\u00e9ho u soudu. C\u00edsa\u0159 se proto spolu s koncilem obr\u00e1til na uprchl\u00e9ho pape\u017ee: \u201eNejvy\u0161\u0161\u00edmu pontifikovi a ekumenick\u00e9mu pape\u017ei, panu Janovi, od Oty, z Bo\u017e\u00edho milosrdenstv\u00ed c\u00edsa\u0159e Augusta, jako\u017e i od arcibiskup\u016f a biskup\u016f z Ligurie, Tosk\u00e1nska, Saska a Frank; ve jm\u00e9nu P\u00e1n\u011b pos\u00edl\u00e1me pozdrav! Kdy\u017e jsme pro slu\u017ebu Bo\u017e\u00ed p\u0159i\u0161li do \u0158\u00edma, zeptali jsme se va\u0161ich syn\u016f, jmenovit\u011b \u0159\u00edmsk\u00fdch biskup\u016f, kardin\u00e1l\u016f a j\u00e1hn\u016f, a krom\u011b nich tak\u00e9 v\u0161ech prost\u00fdch lid\u00ed, na va\u0161i nep\u0159\u00edtomnost a na d\u016fvod, pro\u010d nechcete vid\u011bt n\u00e1s, obr\u00e1nce va\u0161\u00ed c\u00edrkve a v\u00e1s samotn\u00fdch. Sd\u011blili n\u00e1m o v\u00e1s takov\u00e9 neslu\u0161n\u00e9 v\u011bci, \u017ee bychom se byli propadli hanbou, kdyby tot\u00e9\u017e bylo \u0159e\u010deno o herc\u00edch. Aby to v\u0161e nebylo skryto p\u0159ed va\u0161\u00ed velikost\u00ed, uvedeme zde stru\u010dn\u011b n\u011bkter\u00e1 z t\u011bchto [obvin\u011bn\u00ed]… Jste obvin\u011bn… z vra\u017edy, zr\u00e1dnosti, svatokr\u00e1de\u017ee a krvesmilstva jak s vlastn\u00edmi p\u0159\u00edbuzn\u00fdmi, tak s dv\u011bma sestrami. Tak\u00e9 se \u0159\u00edk\u00e1, o \u010dem\u017e je d\u011bsiv\u00e9 u\u017e jen sly\u0161et, \u017ee jste pil v\u00edno z l\u00e1sky k \u010f\u00e1blovi a p\u0159i h\u0159e v kostky jste \u017e\u00e1dal o pomoc Jupitera, Venu\u0161i a dal\u0161\u00ed d\u00e9mony. Proto v\u00e1s nal\u00e9hav\u011b pros\u00edme, svat\u00fd ot\u010de, abyste p\u0159i\u0161el do \u0158\u00edma a o\u010distil se od toho v\u0161eho. Pokud se boj\u00edte n\u00e1sil\u00ed ze strany neuv\u00e1\u017een\u00e9ho davu, uji\u0161\u0165ujeme v\u00e1s pod p\u0159\u00edsahou, \u017ee se v\u00e1m nestane nic, \u200b krom\u011b toho, co [je p\u0159edeps\u00e1no] svat\u00fdmi k\u00e1nony. Odesl\u00e1no 6. listopadu[15]<\/a>\u201c.<\/p>\n\n\n\n

Jan XII. na c\u00edsa\u0159ovu v\u00fdzvu reagoval vyhr\u016f\u017ekou: \u201eJan biskup, slu\u017eebn\u00edk slu\u017eebn\u00edk\u016f Bo\u017e\u00edch, v\u0161em biskup\u016fm. Sly\u0161eli jsme, \u017ee chcete zvolit jin\u00e9ho pape\u017ee; Pokud to ud\u011bl\u00e1te, j\u00e1 v\u00e1s ve jm\u00e9nu v\u0161emohouc\u00edho Boha exkomunikuji, abyste nem\u011bli pr\u00e1vo ani sv\u011btit, ani slou\u017eit m\u0161i[16]<\/a>.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Navzdory vzdorn\u00e9 opov\u00e1\u017elivosti a drzosti t\u00e9to odpov\u011bdi se Ota sna\u017eil pape\u017ee naj\u00edt a dopravit do \u0158\u00edma, aby se vyhnul vyn\u00e1\u0161en\u00ed rozsudku v jeho nep\u0159\u00edtomnosti, ale tyto pokusy byly ne\u00fasp\u011b\u0161n\u00e9, Jan se skr\u00fdval na pol\u00edch a v les\u00edch a v\u00e1\u0161niv\u011b se tam odd\u00e1val jednomu ze sv\u00fdch kon\u00ed\u010dk\u016f \u2013 lovu.<\/p>\n\n\n\n

Teprve 3. prosince roku 963 se c\u00edsa\u0159, jeho\u017e trp\u011blivost pape\u017e sm\u011ble zkou\u0161el, pot\u0159et\u00ed obr\u00e1til na \u00fa\u010dastn\u00edky svolan\u00e9ho koncilu se st\u00ed\u017enost\u00ed a v\u00fdzvou, aby kone\u010dn\u011b vynesli rozsudek nad pape\u017eem, jen\u017e se skr\u00fdval p\u0159ed soudem.<\/p>\n\n\n\n

C\u00edsa\u0159 \u0159ekl: \u201e…A\u0165 je zn\u00e1mo v\u00e1m, arcibiskup\u016fm, biskup\u016fm, kn\u011b\u017e\u00edm, j\u00e1hn\u016fm a ostatn\u00edm duchovn\u00edm, jako\u017e i hrabat\u016fm, soudc\u016fm a ve\u0161ker\u00e9mu lidu, \u017ee tento pape\u017e Jan, utla\u010dov\u00e1n Berengarem a Adalbertem, kte\u0159\u00ed se vzbou\u0159ili proti n\u00e1m, poslal k n\u00e1m do Saska vyslance a prosil n\u00e1s pro l\u00e1sku k Bohu, abychom p\u0159ijeli do It\u00e1lie a osvobodili kostel svat\u00e9ho Petra a jeho samotn\u00e9ho z jejich rukou… Vytr\u017een m\u00fdm \u00fasil\u00edm z jejich rukou a znovu uveden do sv\u00e9 hodnosti, on zapomn\u011bl na p\u0159\u00edsahu i na v\u011brnost, kterou mi sl\u00edbil nad t\u011blem sv. Petra, a na\u0159\u00eddil tomuto Adalbertovi, aby p\u0159ijel do \u0158\u00edma, br\u00e1nil ho proti mn\u011b, zah\u00e1jil povst\u00e1n\u00ed a, jak vid\u011bli na\u0161i voj\u00e1ci, jako velitel si nasadil p\u0159ilbu a dr\u00e1t\u011bnou ko\u0161ili. A\u0165 posv\u00e1tn\u00fd synod prohl\u00e1s\u00ed, co si o t\u00e9to v\u011bci mysl\u00ed.\u201c<\/p>\n\n\n\n

Na to \u0159\u00edm\u0161t\u00ed vladykov\u00e9, ostatn\u00ed duchovn\u00ed a v\u0161echen lid odpov\u011bd\u011bli: \u201eNesl\u00fdchan\u00fd v\u0159ed je t\u0159eba vyp\u00e1lit nesl\u00fdchan\u00fdmi prost\u0159edky… \u017e\u00e1d\u00e1me velikost Va\u0161\u00ed moci, abyste ze svat\u00e9 \u0159\u00edmsk\u00e9 c\u00edrkve vyhnal tohoto netvora, jeho\u017e ne\u0159esti nemohou b\u00fdt od\u010din\u011bny \u017e\u00e1dnou ctnost\u00ed, a na jeho m\u00edsto ustanovil jin\u00e9ho, \u200b\u200bkter\u00fd by n\u00e1m p\u0159\u00edkladem sv\u00e9ho dobr\u00e9ho \u017eivota mohl p\u0159in\u00e9st u\u017eitek a podle toho n\u00e1s v\u00e9st, kter\u00fd by s\u00e1m \u017eil spravedliv\u011b a dal n\u00e1m p\u0159\u00edklad spravedliv\u00e9ho \u017eivota[17]<\/a>.\u201c<\/p>\n\n\n\n

C\u00edsa\u0159 schv\u00e1lil volby nov\u00e9ho \u0159\u00edmsk\u00e9ho biskupa. T\u0159ikr\u00e1t jm\u00e9nem koncilu bylo vyhl\u00e1\u0161eno rozhodnut\u00ed: \u201eZa sv\u00e9ho past\u00fd\u0159e, nejvy\u0161\u0161\u00edho pape\u017ee svat\u00e9 \u0159\u00edmsk\u00e9 c\u00edrkve, vol\u00edme Lva, ctihodn\u00e9ho protoscriniaria svat\u00e9 \u0159\u00edmsk\u00e9 c\u00edrkve, mu\u017ee osv\u011bd\u010den\u00e9ho a hodn\u00e9ho titulu nejvy\u0161\u0161\u00edho arcipast\u00fd\u0159e a sesazujeme ne\u010destn\u00e9ho Jana pro jeho bezbo\u017en\u00e9 mravy[18]<\/a>!\u201c<\/p>\n\n\n\n

Lev VIII. byl slavnostn\u011b uveden do Later\u00e1nsk\u00e9ho pal\u00e1ce a pak ho v katedr\u00e1le sv. apo\u0161tola Petra vysv\u011btili na biskupa \u0158\u00edma.<\/p>\n\n\n\n

Ov\u0161em pot\u00e9, co Ota opustil \u0158\u00edm, sesazen\u00fd pape\u017e a jeho p\u0159\u00edznivci se vr\u00e1tili do V\u011b\u010dn\u00e9ho m\u011bsta, kde se mohli spolehnout na podporu v\u00fdznamn\u00e9 \u010d\u00e1sti obyvatel, kter\u00fdm jeho zp\u016fsobu \u017eivota byl dob\u0159e zn\u00e1m. Historik pape\u017estv\u00ed John Norwich vysv\u011btluje toto zd\u00e1nliv\u011b nevysv\u011btliteln\u00e9, absurdn\u00ed chov\u00e1n\u00ed \u0158\u00edman\u016f: \u201eProbl\u00e9m byl v tom, \u017ee Lev VIII…. se stal pape\u017eem, jak v\u0161ichni v\u011bd\u011bli, ne podle svobodn\u00e9 volby biskup\u016f, ale na na\u0159\u00edzen\u00ed c\u00edsa\u0159e. Jan mohl b\u00fdt netvor, ale \u0159\u00edmsk\u00fd netvor. Pro dobro nebo zlo si ho \u0158\u00edman\u00e9 zvolili a necht\u011bli se klidn\u011b d\u00edvat, jak ho sesad\u00ed n\u011bmeck\u00fd barbar[19]<\/a>\u201c.<\/p>\n\n\n\n

Po n\u00e1vratu do \u0158\u00edma Jan zah\u00e1jil pron\u00e1sledov\u00e1n\u00ed duchovn\u00edch a laik\u016f, kte\u0159\u00ed se p\u0159\u00edmo \u010di nep\u0159\u00edmo pod\u00edleli na jeho svr\u017een\u00ed, n\u011bkte\u0159\u00ed byli zabiti, jin\u00fdm usekli ruce, nosy, prsty, jazyky. Synoda svolan\u00e1 26. \u00fanora exkomunikovala pape\u017ee Lva. Jan m\u011bl v \u00famyslu ho zab\u00edt, ale Lvu se poda\u0159ilo uprchnout z \u0158\u00edma do c\u00edsa\u0159ova t\u00e1bora. Na za\u010d\u00e1tku kv\u011btna se Ota rozhodl vr\u00e1tit do \u0158\u00edma, ale kdy\u017e u\u017e byl na cest\u011b, dostal zpr\u00e1vu o n\u00e1hl\u00e9 smrti sesazen\u00e9ho pape\u017ee Jana.<\/p>\n\n\n\n

Podle Liutpranda \u201eHospodin cht\u011bl cel\u00e9mu sv\u011btu uk\u00e1zat, \u017ee pape\u017e Jan byl sv\u00fdmi biskupy a v\u0161emi lidmi sesazen spravedliv\u011b a nespravedliv\u011b byl pot\u00e9 p\u0159ijat zp\u011bt. Jedn\u00e9 noci, kdy\u017e se veselil mimo \u0158\u00edm s man\u017eelkou jist\u00e9ho mu\u017ee, byl pra\u0161t\u011bn \u010f\u00e1blem do sp\u00e1nku tak siln\u011b, \u017ee po 8 dnech na tuto r\u00e1nu zem\u0159el[20]<\/a>\u201c.<\/p>\n\n\n\n

Jak bychom m\u011bli rozum\u011bt slov\u016fm o tom, \u017ee byl pra\u0161t\u011bn \u010f\u00e1blem do sp\u00e1nku? Na to existuj\u00ed r\u016fzn\u00e9 n\u00e1zory: mohla to b\u00fdt \u201emrtvice, kter\u00e1 ho zas\u00e1hla b\u011bhem tr\u00e1ven\u00ed \u010dasu v posteli se zm\u00edn\u011bnou osobou[21]<\/a>\u201c, nebo zem\u0159el \u201ena r\u00e1ny, kter\u00e9 mu zp\u016fsobil jej\u00ed rozzu\u0159en\u00fd man\u017eel[22]<\/a>\u201c. Stalo se tak 14. kv\u011btna 964, kdy sesazen\u00e9mu pape\u017ei, vnuku Marozie, bylo 27 let. P\u0159ed smrt\u00ed odm\u00edtl p\u0159ijmout sv\u00e1tosti pomaz\u00e1n\u00ed a p\u0159ij\u00edm\u00e1n\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Smrt\u00ed Jana XII. skon\u010dilo obdob\u00ed pornokracie v d\u011bjin\u00e1ch pape\u017estv\u00ed. B\u011bhem tohoto obdob\u00ed autorita pape\u017ee klesla a pape\u017esk\u00fd stolec se stal putovn\u00ed cenou pro v\u00e1l\u010d\u00edc\u00ed strany. V politick\u00fdch intrik\u00e1ch sout\u011b\u017eili ital\u0161t\u00ed feud\u00e1lov\u00e9, \u0159\u00edmsk\u00fd patrici\u00e1t a n\u011bme\u010dt\u00ed vlada\u0159i s titulem \u0159\u00edmsk\u00fdch c\u00edsa\u0159\u016f. D\u016fsledkem pornokracie byly krvav\u00e9 nepokoje kolem pape\u017esk\u00e9ho stolce, kter\u00e9 trvaly a\u017e do konce 10. stolet\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

 Prot. Vladislav Cypin<\/p>\n\n\n\n

\n\n\n\n

[1]<\/a> Ferdinand Gregorovius. D\u011bjiny m\u011bsta \u0158\u00edma ve st\u0159edov\u011bku<\/em>. \u041c., 2008. S. 426.<\/p>\n\n\n\n

[2]<\/a> Analista Saxo. Kronika<\/em>. \u041c., 2012. S. 108.<\/p>\n\n\n\n

[3]<\/a> Tamt\u00e9\u017e<\/p>\n\n\n\n

[4]<\/a> John Norwich. D\u011bjiny pape\u017estv\u00ed. \u041c., 2011. S. 104.<\/p>\n\n\n\n

[5]<\/a> Liutprand z Cremony. Antapodosis. Historia Ottonis. Relatio de legatione Constantinopolitana ad Nicephorum Phocam<\/em>. \u041c., 2002. S. 48.<\/p>\n\n\n\n

[6]<\/a> Norwich. S. 105.<\/p>\n\n\n\n

[7]<\/a> Liutprand z Cremony. Antapodosis. Historia Ottonis. Relatio de legatione Constantinopolitana ad Nicephorum Phocam<\/em>. \u041c., 2002. S. 48.<\/p>\n\n\n\n

[8]<\/a> Ferdinand Gregorovius. D\u011bjiny m\u011bsta \u0158\u00edma ve st\u0159edov\u011bku<\/em>. \u041c., 2008. S. 442.<\/p>\n\n\n\n

[9]<\/a> Norwich. S. 107.<\/p>\n\n\n\n

[10]<\/a> Edward Gibbon. \u00dapadek a p\u00e1d \u0159\u00edmsk\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e<\/em>. D\u00edl. VI. SPB. 1999.<\/p>\n\n\n\n

[11]<\/a> Liutprand z Cremony. S. 114.<\/p>\n\n\n\n

[12]<\/a> Tamt\u00e9\u017e. S. 114\u2013115.<\/p>\n\n\n\n

[13]<\/a> Tamt\u00e9\u017e. S. 115.<\/p>\n\n\n\n

[14]<\/a> Tamt\u00e9\u017e. S. 117.<\/p>\n\n\n\n

[15]<\/a> Tamt\u00e9\u017e. S. 118.<\/p>\n\n\n\n

[16]<\/a> Tamt\u00e9\u017e. S. 118\u2013119.<\/p>\n\n\n\n

[17]<\/a> Tamt\u00e9\u017e. S. 120.<\/p>\n\n\n\n

[18]<\/a> Tamt\u00e9\u017e.<\/p>\n\n\n\n

[19]<\/a> Norwich. S. 112.<\/p>\n\n\n\n

[20]<\/a> Liutprand z Cremony. S. 121\u2013122.<\/p>\n\n\n\n

[21]<\/a> Norwich. S. 113.<\/p>\n\n\n\n

[22]<\/a> Tamt\u00e9\u017e.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

10. stolet\u00ed bylo obdob\u00edm extr\u00e9mn\u00edho \u00fapadku a pon\u00ed\u017een\u00ed pape\u017estv\u00ed, kter\u00e9 v p\u0159edchoz\u00edch stalet\u00edch krok za krokem v\u0161emi dostupn\u00fdmi prost\u0159edky posilovalo svou moc a autoritu na…<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[32],"tags":[89],"class_list":["post-2798","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dejiny","tag-2024-05"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2798","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2798"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2798\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":2804,"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2798\/revisions\/2804"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2798"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2798"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2798"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}