{"id":2125,"date":"2023-06-16T13:20:33","date_gmt":"2023-06-16T12:20:33","guid":{"rendered":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/?p=2125"},"modified":"2023-08-07T13:21:15","modified_gmt":"2023-08-07T12:21:15","slug":"pravoslavni-arabove-strucny-historicky-prehled","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/2023\/06\/16\/pravoslavni-arabove-strucny-historicky-prehled\/","title":{"rendered":"Pravoslavn\u00ed Arabov\u00e9: stru\u010dn\u00fd historick\u00fd p\u0159ehled"},"content":{"rendered":"\n

Kapitola z knihy Antologie literatury pravoslavn\u00fdch Arab\u016f<\/em> vydan\u00e9 Pravoslavnou humanit\u00e1rn\u00ed univerzitou svat\u00e9ho Tichona v Moskv\u011b v roce 2020. Sestavovatelem t\u00e9to sb\u00edrky je doktor historick\u00fdch v\u011bd, profesor, docent katedry d\u011bjin zem\u00ed Bl\u00edzk\u00e9ho a St\u0159edn\u00edho v\u00fdchodu Institutu zem\u00ed Asie a Afriky Moskevsk\u00e9 st\u00e1tn\u00ed univerzity K. A. Pan\u010denko.<\/p>\n\n\n\n

Jm\u00e9no tohoto n\u00e1roda m\u016f\u017ee nep\u0159ipraven\u00e9ho \u010dten\u00e1\u0159e p\u0159ekvapit: modern\u00ed spole\u010dnost vn\u00edm\u00e1 Araby v\u00fdhradn\u011b jako muslimy. Teprve bou\u0159e \u201eArabsk\u00e9ho jara\u201c, kter\u00e9 p\u0159ivedly bl\u00edzkov\u00fdchodn\u00ed k\u0159es\u0165anstv\u00ed na pokraj vyhynut\u00ed, p\u0159it\u00e1hly sv\u011btovou pozornost k osudu arabsky mluv\u00edc\u00edch k\u0159es\u0165ansk\u00fdch komunit, v\u010detn\u011b pravoslavn\u00fdch Arab\u016f.<\/p>\n\n\n\n

Z genetick\u00e9ho a kulturn\u00edho hlediska nemaj\u00ed mnoho spole\u010dn\u00e9ho s p\u016fvodn\u00edmi nositeli arabsk\u00e9 identity \u2013 arabsk\u00fdmi bedu\u00edny. Tot\u00e9\u017e lze v\u0161ak \u0159\u00edci o v\u011bt\u0161in\u011b obyvatel \u00darodn\u00e9ho p\u016flm\u011bs\u00edce \u2013 \u00fazem\u00ed zahrnuj\u00edc\u00edho na severu Syrskou pou\u0161\u0165[1]<\/a>. Sou\u010dasn\u00ed obyvatel\u00e9 S\u00fdrie a Ir\u00e1ku jsou potomky p\u0159edarabsk\u00fdch obyvatel regionu, Aramejc\u016f a jimi asimilovan\u00fdch n\u00e1rod\u016f.<\/p>\n\n\n\n

Aramejci opustili arabsk\u00e9 stepi na p\u0159elomu 2. a 1. tis\u00edcilet\u00ed p\u0159ed n. l., usadili se v zem\u00edch S\u00fdrie a Mezopot\u00e1mie, p\u0159e\u0161li na usedl\u00fd \u017eivot a zem\u011bd\u011blstv\u00ed, vytvo\u0159ili vlastn\u00ed m\u011bstskou kulturu. Pohltili mnoho m\u00edstn\u00edch etnick\u00fdch skupin \u2013 F\u00e9ni\u010dany, Asy\u0159any, Babylo\u0148any. V\u00edme, \u017ee \u017did\u00e9 z druh\u00e9 poloviny 1. tis\u00edcilet\u00ed p\u0159. n. l. tak\u00e9 mluvili aramejsky, byl to rodn\u00fd jazyk Krista a apo\u0161tol\u016f. Aramej\u0161tina se po mnoho stalet\u00ed stala prost\u0159edkem mezietnick\u00e9 komunikace na Bl\u00edzk\u00e9m v\u00fdchod\u011b a p\u00edsmo vytvo\u0159en\u00e9 Aramejci slou\u017eilo jako z\u00e1klad pro mnoho abeced nejrozmanit\u011bj\u0161\u00edch kmen\u016f Eurasie. Aramejci p\u0159itom nebyli \u201est\u00e1tn\u00edm\u201c n\u00e1rodem \u2013 jejich efem\u00e9rn\u00ed kr\u00e1lovstv\u00ed byla zni\u010dena v 9.\u20138. stolet\u00ed p\u0159ed n. l. asyrskou expanz\u00ed a n\u00e1sledn\u011b toto etnikum bylo pouh\u00fdm stavebn\u00edm materi\u00e1lem pro dal\u0161\u00ed velk\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e \u2013 Novobabylonsk\u00e9 kr\u00e1lovstv\u00ed, dr\u017eavu Achaimenovc\u016f, Seleukovc\u016f, \u0158\u00edma. Helenistick\u00e1 a v po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edch f\u00e1z\u00edch \u0159\u00edmsk\u00e1 doba ve St\u0159edomo\u0159\u00ed byla dobou tot\u00e1ln\u00ed nadvl\u00e1dy \u0159ecko-\u0159\u00edmsk\u00e9 kultury, je\u017e odsunula na okraj d\u011bjin n\u00e1rody Bl\u00edzk\u00e9ho v\u00fdchodu, kter\u00e9 pln\u011b p\u0159ijaly nov\u00e1 pravidla hry a sklonily se p\u0159ed civilizac\u00ed dobyvatel\u016f. Oblast os\u00eddlen\u00ed aramejsk\u00e9ho etnika v Horn\u00ed Mezopot\u00e1mii od poloviny 1. stolet\u00ed p\u0159ed n. l. byla rozd\u011blena mezi dv\u011b velk\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e \u2013 \u0158\u00edm a Parthii a pot\u00e9 S\u00e1s\u00e1novci (226\u2013651), kte\u0159\u00ed ji nahradili. Sedm set let z\u00e1padn\u00ed a v\u00fdchodn\u00ed Sy\u0159an\u00e9 \u017eili v r\u016fzn\u00fdch z kulturn\u00edho a politick\u00e9ho hlediska docela kontrastn\u00edch st\u00e1tech, ale stejn\u011b ciz\u00edch ve vztahu k obyvatelstvu \u00darodn\u00e9ho p\u016flm\u011bs\u00edce.<\/p>\n\n\n\n

V prvn\u00edch stolet\u00edch nov\u00e9 \u00e9ry v\u0161ak Aramejci p\u0159est\u00e1vaj\u00ed b\u00fdt jen \u201eetnografick\u00fdm materi\u00e1lem\u201c. Na Bl\u00edzk\u00e9m v\u00fdchod\u011b za\u010d\u00ednaj\u00ed zjevn\u00e9 posuny civiliza\u010dn\u00edch vrstev, soub\u011b\u017en\u00e9 formov\u00e1n\u00ed mnoha nov\u00fdch n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed, kultur, identit, kter\u00e9 p\u0159ekonaly komplex m\u00e9n\u011bcennosti p\u0159ed hel\u00e9nskou moudrost\u00ed. K\u0159es\u0165anstv\u00ed se stalo nejmocn\u011bj\u0161\u00ed silou, kter\u00e1 vytvo\u0159ila mlad\u00e9 etnokulturn\u00ed komunity v\u00fdchodn\u00edho St\u0159edomo\u0159\u00ed, v\u010detn\u011b st\u0159edov\u011bk\u00e9 novoaramejsk\u00e9 kultury, kter\u00e9 se tradi\u010dn\u011b \u0159\u00edk\u00e1 syrsk\u00e1[2]<\/a>. K\u0159es\u0165ansk\u00e1 doktr\u00edna p\u0159itom v syrsk\u00e9 oblasti soupe\u0159ila s \u0159adou kulturn\u00edch a n\u00e1bo\u017eensk\u00fdch alternativ, jako je rab\u00ednsk\u00fd judaismus, kter\u00fd se rozv\u00edjel v 1.\u20135. stolet\u00ed ve stejn\u00e9m aramejsky mluv\u00edc\u00edm prost\u0159ed\u00ed a zpo\u010d\u00e1tku p\u016fsobil jako sv\u011btov\u00e9 n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed proselytick\u00e9ho typu; gnosticismus v\u010detn\u011b jeho syrsk\u00e9 v\u011btve reprezentovan\u00e9 osobnost\u00ed Bardesana (154\u2013222), jednoho z tv\u016frc\u016f novoaramejsk\u00e9 literatury; manicheismus, kter\u00fd vznikl ve 3. stolet\u00ed a napodoboval rysy k\u0159es\u0165anstv\u00ed, v\u010detn\u011b touhy po sv\u011btovl\u00e1d\u011b; n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed Mandejc\u016f; dynamick\u00e9 variace syrsk\u00e9ho pohanstv\u00ed, jako jsou t\u0159eba synkretick\u00e9 kulty kr\u00e1lovstv\u00ed Kommag\u00e9n\u00e9 (1. stolet\u00ed p\u0159. n. l.), v\u00fdjime\u010dn\u011b \u017eivouc\u00ed n\u00e1bo\u017eenstv\u00ed Harranu, kter\u00e9 p\u0159e\u017eilo a\u017e do vrcholn\u00e9ho st\u0159edov\u011bku, nebo pokusy o n\u00e1bo\u017eensk\u00e9 reformy Elagabala, kn\u011bze boha slunce z Emesy, kter\u00fd se roku 218 stal \u0159\u00edmsk\u00fdm c\u00edsa\u0159em; a nakonec cel\u00e1 \u0159ada zmizel\u00fdch a zapomenut\u00fdch n\u00e1bo\u017eensk\u00fdch hnut\u00ed typu \u017eidok\u0159es\u0165anstv\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Samotn\u00e9 k\u0159es\u0165ansk\u00e9 syrsk\u00e9 etnikum bylo z jazykov\u00e9ho a kulturn\u00edho hlediska velmi nesourod\u00e9 \u2013 jeho mezopot\u00e1msk\u00e1 v\u011btev se vyv\u00edjela dost izolovan\u011b od k\u0159es\u0165ansk\u00e9ho sv\u011bta St\u0159edomo\u0159\u00ed. Afrahat, hlavn\u00ed teologick\u00e1 autorita v\u00fdchodn\u00edch Sy\u0159an\u016f poloviny 4. stolet\u00ed, nev\u011bd\u011bl nic o dogmatech Nikajsk\u00e9ho sn\u011bmu. Mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b tato nejednota p\u0159edur\u010dila vznik konkuren\u010dn\u00edch teologick\u00fdch syst\u00e9m\u016f na Bl\u00edzk\u00e9m v\u00fdchod\u011b a n\u00e1sledn\u00e9 c\u00edrkevn\u00ed rozkoly, kter\u00e9 rozd\u011blily k\u0159es\u0165ansk\u00fd sv\u011bt v dob\u011b v\u0161eobecn\u00fdch sn\u011bm\u016f. V\u011bda je st\u00e1le na cest\u011b k pochopen\u00ed z\u00e1kladn\u00edch p\u0159\u00ed\u010din st\u0159etu mezi chalcedonismem, nestori\u00e1nstv\u00edm a monofyzitismem. P\u0159\u00edmo\u010dar\u00e1 vysv\u011btlen\u00ed c\u00edrkevn\u00edch rozd\u00edl\u016f rasov\u00fdm konfliktem semitsk\u00e9ho v\u00fdchodu a \u00e1rijsk\u00e9ho z\u00e1padu z\u016fstala v historiografick\u00fdch konceptech minul\u00e9ho a p\u0159edminul\u00e9ho stolet\u00ed, ur\u010dit\u00e1 role etnokulturn\u00edch antagonism\u016f v\u0161ak mohla b\u00fdt p\u0159\u00edtomna ve v\u0161ech t\u011bchto procesech. V d\u016fsledku bou\u0159liv\u00e9ho c\u00edrkevn\u011b-politick\u00e9ho boje 5.\u20137. stolet\u00ed byl syrsk\u00fd sv\u011bt rozd\u011blen do \u010dty\u0159 vyzn\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 se zformovaly do zvl\u00e1\u0161tn\u00edch subetnick\u00fdch skupin: nestori\u00e1nsk\u00e1 c\u00edrkev V\u00fdchodu; syrsko-jakobitsk\u00e1 c\u00edrkev, kter\u00e1 se dr\u017eela monofyzitsk\u00e9ho vyzn\u00e1n\u00ed; pravoslavn\u00e1 komunita, kter\u00e1 pozd\u011bji dostala n\u00e1zev \u201emelkit\u00e9\u201c (ze syrsk\u00e9ho malkoye \u2013 \u201ekr\u00e1lovsk\u00fd\u201c, tedy p\u0159\u00edznivci v\u00edry konstantinopolsk\u00fdch kr\u00e1l\u016f); a maronit\u00e9, kte\u0159\u00ed vyzn\u00e1vali monotelitsk\u00e9 vyzn\u00e1n\u00ed. Pravoslavn\u00ed os\u00eddlili syropalestinskou oblast, m\u00edsty po boku s jakobity a maronity. Jednotliv\u00e9 melkitsk\u00e9 komunity se vyskytovaly v Horn\u00ed Mezopot\u00e1mii a v Abb\u00e1sovsk\u00e9 dob\u011b i v Bagd\u00e1du a St\u0159edn\u00ed Asii. Ran\u00e1 byzantsk\u00e1 aramejsky mluv\u00edc\u00ed pravoslavn\u00e1 kultura existovala ve st\u00ednu kultury \u0159ecky mluv\u00edc\u00ed, \u0159\u00ed\u0161sk\u00e9, kter\u00e1 p\u0159evl\u00e1dala na pob\u0159e\u017e\u00ed v\u00fdchodn\u00edho St\u0159edomo\u0159\u00ed, ve velk\u00fdch m\u011bstech regionu a monast\u00fdrech Judsk\u00e9 pou\u0161t\u011b.<\/p>\n\n\n\n

Krom\u011b Aramejc\u016f, helenizovan\u00fdch Aramejc\u016f a \u0158ek\u016f bl\u00edzkov\u00fdchodn\u00ed pravoslavn\u00e1 komunita ji\u017e tehdy zahrnovala v\u00fdznamn\u00fd po\u010det arabsky mluv\u00edc\u00edch k\u0159es\u0165an\u016f \u2013 obyvatel \u0159\u00edmsk\u00fdch provinci\u00ed Ar\u00e1bie a Palestina III, zahrnuj\u00edc\u00edch \u00fazem\u00ed dne\u0161n\u00ed ji\u017en\u00ed S\u00fdrie, Transjord\u00e1nska, Negevu a Sinaje. Byli usedl\u00ed zem\u011bd\u011blci; sousedili s nimi christianizovan\u00e9 bedu\u00ednsk\u00e9 kmeny syrsk\u00e9 pou\u0161t\u011b, spojenci Byzance, kte\u0159\u00ed st\u0159e\u017eili hranice \u0159\u00ed\u0161e. Gh\u00e1ss\u00e1novci jsou nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00ed z t\u011bchto kmen\u016f, a to jak pro svou roli v byzantsko-persk\u00fdch v\u00e1lk\u00e1ch, tak pro svou \u00fa\u010dast v c\u00edrkevn\u00ed politice 6. stolet\u00ed, souboj monofyzitismu a pravoslav\u00ed. N\u011bkter\u00e9 modern\u00ed arabsk\u00e9 k\u0159es\u0165ansk\u00e9 klany v\u011b\u0159\u00ed, \u017ee jsou potomky Gh\u00e1ss\u00e1novc\u016f, ale takov\u00e9 genealogick\u00e9 konstrukce odr\u00e1\u017eej\u00ed sp\u00ed\u0161e bohatou p\u0159edstavivost jejich tv\u016frc\u016f. Vlna muslimsk\u00fdch v\u00fdboj\u016f smetla bedu\u00ednsk\u00e9 k\u0159es\u0165ansk\u00e9 kmeny; posledn\u00ed z nich byly nuceni konvertovat k isl\u00e1mu ve druh\u00e9 polovin\u011b 8. stolet\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Arabsk\u00e9 v\u00fdboje 7. stolet\u00ed vedly k zapojen\u00ed v\u00fdchodn\u00ed poloviny Byzance \u2013 S\u00fdrie, Egypta, v\u00fdchodn\u00ed Anatolie a severn\u00ed Afriky \u2013 do chal\u00edf\u00e1tu. Politick\u00e9 ot\u0159esy m\u011bly zpo\u010d\u00e1tku jen nepatrn\u00fd vliv na duchovn\u00ed a materi\u00e1ln\u00ed kulturu bl\u00edzkov\u00fdchodn\u00edch k\u0159es\u0165an\u016f. Z\u016fstali v l\u016fn\u011b t\u00e9ho\u017e \u0159ecky mluv\u00edc\u00edho byzantsk\u00e9ho duchovn\u00edho prostoru. Z \u00fazem\u00ed arabsk\u00e9ho chal\u00edf\u00e1tu poch\u00e1zela \u0159ada klasik\u016f pravoslavn\u00e9 teologie, literatury, liturgiky a askeze 7.\u20138. stolet\u00ed, od Jana \u017deb\u0159\u00edkovce po Jana Dama\u0161sk\u00e9ho. Av\u0161ak stolet\u00ed a p\u016fl po dobyt\u00ed, na p\u0159elomu 8.\u20139. stolet\u00ed, k\u0159es\u0165ansk\u00fd V\u00fdchod vstoupil do obdob\u00ed krize, doprov\u00e1zen\u00e9 vylid\u0148ov\u00e1n\u00edm, islamizac\u00ed (podle v\u011bdc\u016f za\u010dali muslimov\u00e9 tvo\u0159it v\u011bt\u0161inu populace v S\u00fdrii a Egypt\u011b kolem roku 900), kulturn\u00edm \u00fapadkem, omezen\u00edm kontakt\u016f s Byzanc\u00ed, ztr\u00e1tou znalosti \u0159eck\u00e9ho jazyka a postupnou arabizac\u00ed k\u0159es\u0165ansk\u00e9ho obyvatelstva. Od t\u00e9 doby lze mluvit o formov\u00e1n\u00ed modern\u00edho etnika pravoslavn\u00fdch Arab\u016f, kter\u00e9 vzniklo v d\u016fsledku arabizace syropalestinsk\u00fdch Aramejc\u016f.<\/p>\n\n\n\n

Posuny v jazykov\u00e9 situaci v pravoslavn\u00e9m prost\u0159ed\u00ed Bl\u00edzk\u00e9ho v\u00fdchodu v mni\u0161sk\u00e9m prost\u0159ed\u00ed podn\u00edtily masov\u00e9 p\u0159eklady k\u0159es\u0165ansk\u00e9 literatury z \u0159e\u010dtiny a syr\u0161tiny do arab\u0161tiny, stejn\u011b jako vznik origin\u00e1ln\u00edch spis\u016f hagiografick\u00e9ho, apologetick\u00e9ho a polemick\u00e9ho obsahu v tomto jazyce. Tyto texty m\u011bly udr\u017eet arabsky mluv\u00edc\u00ed melkit\u00e9 v l\u016fn\u011b pravoslavn\u00e9 tradice a poskytnout jim duchovn\u00ed podporu v obt\u00ed\u017en\u00e9m sou\u017eit\u00ed s \u200b\u200bisl\u00e1mem a konkuren\u010dn\u00edmi k\u0159es\u0165ansk\u00fdmi denominacemi. \u201eOtcem n\u00e1roda\u201c pravoslavn\u00fdch Arab\u016f lze nazvat mnicha l\u00e1vry sv. S\u00e1vy a pot\u00e9 biskupa harransk\u00e9ho Theodora Abu Qurru (750\u2013825), jen\u017e psal teologick\u00e9 trakt\u00e1ty nejen v \u0159e\u010dtin\u011b a syr\u0161tin\u011b, ale tak\u00e9 v arab\u0161tin\u011b. Nejstar\u0161\u00ed arabsk\u00e9 pravoslavn\u00e9 texty pravd\u011bpodobn\u011b poch\u00e1zej\u00ed z roku 770, a v 9. stolet\u00ed se arabsk\u00e1 melkitsk\u00e1 literatura ji\u017e st\u00e1v\u00e1 ust\u00e1len\u00fdm jevem. <\/p>\n\n\n\n

Z monast\u00fdr\u016f ji\u017en\u00ed Palestiny a Sinaje poch\u00e1zej\u00edc\u00ed pravoslavn\u00e9 arabsk\u00e9 p\u00edsemnictv\u00ed se v 10. stolet\u00ed \u0161\u00ed\u0159\u00ed v S\u00fdrii a Egypt\u011b. V\u00fdznamnou postavou melkitsk\u00e9 kultury t\u00e9 doby je d\u011bjepisec a teolog alexandrijsk\u00fd patriarcha Eutyches (Sa’id ibn Batrik) (\u2020 940). V 11. stolet\u00ed se kulturn\u00edm hlavn\u00edm m\u011bstem melkit\u016f st\u00e1v\u00e1 Antiochie, kter\u00e1 p\u0159ibli\u017en\u011b pro jedno stolet\u00ed (969\u20131084) byla znovudobyta Byzantinci. Politick\u00e9 hranice t\u00e9 doby byly zcela pr\u016fhledn\u00e9 a arabsk\u00e1 pravoslavn\u00e1 kultura existovala jako jeden celek na \u00fazem\u00ed Alexandrijsk\u00e9ho, Antiochijsk\u00e9ho a Jeruzal\u00e9msk\u00e9ho patriarch\u00e1tu, kter\u00e9 byly sou\u010d\u00e1st\u00ed r\u016fzn\u00fdch st\u00e1t\u016f: Byzantsk\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e, Fatimidsk\u00e9ho chal\u00edf\u00e1tu a mezi nimi se nach\u00e1zej\u00edc\u00edch mal\u00fdch muslimsk\u00fdch kn\u00ed\u017eectv\u00ed severn\u00ed S\u00fdrie.<\/p>\n\n\n\n

Pokra\u010dovatelem kronik\u00e1\u0159sk\u00e9 tradice Eutycha z Alexandrie je kronik\u00e1\u0159 Jahja z Antiochie (\u2020 po roce 1034), kter\u00fd se p\u0159est\u011bhoval z Egypta do Antiochie. V t\u00e9m\u017e m\u011bst\u011b Abdall\u00e1h ibn al-Fadl al-Antaki (\u2020 1051) a dal\u0161\u00ed p\u0159ekladatel\u00e9 p\u0159elo\u017eili do arab\u0161tiny d\u00edla \u0159eck\u00fdch svat\u00fdch otc\u016f. Od poloviny 10. stolet\u00ed se bl\u00edzkov\u00fdchodn\u00ed pravoslavn\u00ed op\u011bt zapojuj\u00ed do sf\u00e9ry vlivu \u0159eck\u00e9 byzantsk\u00e9 kultury. Mezi mnichy Sinaje, Judsk\u00e9 pou\u0161t\u011b a B\u00e1je\u010dn\u00e9 hory v okol\u00ed Antiochie roste po\u010det p\u0159ist\u011bhovalc\u016f z Balk\u00e1nu a Kavkazu, \u0159eck\u00fd jazyk a liturgick\u00e9 tradice se st\u00e1le v\u00edce roz\u0161i\u0159uj\u00ed v melkitsk\u00e9m prost\u0159ed\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

Krom\u011b pravoslavn\u00fdch Arab\u016f na Bl\u00edzk\u00e9m v\u00fdchod\u011b a\u017e do 16. stolet\u00ed nebo i d\u00e9le existovala po\u010detn\u00e1 skupina syrsky mluv\u00edc\u00edch melkit\u016f, nejv\u00edc jich bylo v centr\u00e1ln\u00ed S\u00fdrii mezi Dama\u0161kem a Homsem a v hor\u00e1ch severn\u00edho Libanonu. Vznikaly nov\u00e9 spisy v syr\u0161tin\u011b, ale tato tradice existovala v r\u00e1mci konzervativn\u00ed rolnick\u00e9 subkultury zam\u011b\u0159en\u00e9 na reprodukci n\u00e1bo\u017eensk\u00e9 tradice, nikoli na duchovn\u00ed tvorbu. Tv\u016fr\u010d\u00ed energie melkit\u016f na\u0161la uplatn\u011bn\u00ed v l\u016fn\u011b arabsky psan\u00e9 literatury, kter\u00e1 se rozv\u00edjela ve velk\u00fdch m\u011bstech jako Antiochie, Dama\u0161ek, K\u00e1hira, Aleppo a ve velk\u00fdch kl\u00e1\u0161tern\u00edch centrech.<\/p>\n\n\n\n

Na konci 11. stolet\u00ed Byzanc byla pora\u017eena seld\u017euck\u00fdmi Turky a ztratila v\u011bt\u0161inu sv\u00e9ho asijsk\u00e9ho \u00fazem\u00ed, v\u010detn\u011b Antiochie. Bl\u00edzk\u00fd v\u00fdchod se brzy stal ar\u00e9nou boje mezi muslimy a k\u0159i\u017e\u00e1ky. Evrop\u0161t\u00ed ryt\u00ed\u0159i dobyli Jeruzal\u00e9m (1099) a do po\u010d\u00e1tku 12. st. roz\u0161\u00ed\u0159ili svou moc na syropalestinsk\u00e9 pob\u0159e\u017e\u00ed, Transjord\u00e1nsko, st\u0159edn\u00ed tok Eufratu. A\u010dkoli bl\u00edzkov\u00fdchodn\u00ed k\u0159es\u0165an\u00e9 byli katol\u00edky vn\u00edm\u00e1ni jako heretici nebo schizmatici a pravoslavn\u00e9 c\u00edrkevn\u00ed struktury se k\u0159i\u017e\u00e1ky systematicky potla\u010dovaly, 12.\u201313. st. bylo dobou dynamick\u00e9ho rozvoje arabskopravoslavn\u00e9 kultury na obou stran\u00e1ch hranice mezi k\u0159i\u017e\u00e1ck\u00fdmi st\u00e1ty a jejich muslimsk\u00fdmi nep\u0159\u00e1teli.<\/p>\n\n\n\n

Nov\u00e1 krize na k\u0159es\u0165ansk\u00e9m v\u00fdchod\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 na konci 13. st. na pozad\u00ed por\u00e1\u017eek k\u0159i\u017e\u00e1k\u016f a mongolsk\u00e9 invaze, kter\u00e1 v muslimsk\u00e9m prost\u0159ed\u00ed zp\u016fsobila n\u00e1val apokalyptick\u00fdch n\u00e1lad a n\u00e1bo\u017eensk\u00e9 nesn\u00e1\u0161enlivosti. Zna\u010dn\u00e1 \u010d\u00e1st pravoslavn\u00fdch kulturn\u00edch center regionu, jako Antiochie a monast\u00fdry B\u00e1je\u010dn\u00e9 hory, byla zni\u010dena egyptsk\u00fdmi maml\u00faky b\u011bhem v\u00e1lek s k\u0159i\u017e\u00e1ky. Antiochie, pot\u00e9, co byla v roce 1268 zni\u010dena muslimy, p\u0159estala existovat jako m\u011bsto; stolec antiochijsk\u00fdch patriarch\u016f byl po stolet\u00ed putov\u00e1n\u00ed z\u0159\u00edzen v Dama\u0161ku.<\/p>\n\n\n\n

Na konci 13.\u201315. st. periodicky opakovan\u00e9 kampan\u011b n\u00e1bo\u017eensk\u00e9ho pron\u00e1sledov\u00e1n\u00ed ve st\u00e1t\u011b Maml\u00fak\u016f vedly k hlubok\u00e9mu \u00fapadku k\u0159es\u0165ansk\u00fdch komunit v S\u00fdrii a Egypt\u011b, nov\u00fdm vln\u00e1m islamizace, pusto\u0161en\u00ed monast\u00fdr\u016f, z\u00e1niku ikonopisectv\u00ed a extr\u00e9mn\u00edmu ochuzen\u00ed liter\u00e1rn\u00ed tvo\u0159ivosti. Jestli\u017ee v dob\u011b p\u0159\u00edchodu k\u0159i\u017e\u00e1k\u016f k\u0159es\u0165an\u00e9 po\u0159\u00e1d tvo\u0159ili asi polovinu obyvatel Bl\u00edzk\u00e9ho v\u00fdchodu, pak se v pozdn\u00edm st\u0159edov\u011bku jejich absolutn\u00ed i relativn\u00ed po\u010dty v\u00fdrazn\u011b sn\u00ed\u017eily. Podle osmansk\u00fdch da\u0148ov\u00fdch soupis\u016f z 16. stolet\u00ed pod\u00edl k\u0159es\u0165an\u016f na obyvatelstvu syrsk\u00fdch provinci\u00ed tvo\u0159il 15 %. Tato \u010d\u00edsla jsou v\u0161ak pova\u017eov\u00e1na za podhodnocen\u00e1, ale ne o hodn\u011b. Soci\u00e1ln\u00ed archaizace a ztr\u00e1ta kni\u017en\u00ed kultury u pravoslavn\u00fdch Arab\u016f, zejm\u00e9na v okrajov\u00fdch horsk\u00fdch a polopou\u0161tn\u00edch oblastech, nakonec vedly k tomu, \u017ee mezi mni\u0161sk\u00fdm duchovenstvem a nejvy\u0161\u0161\u00ed hierarchi\u00ed Alexandrijsk\u00e9ho a Jeruzal\u00e9msk\u00e9ho patriarch\u00e1tu za\u010dali p\u0159evl\u00e1dat p\u0159ist\u011bhovalci z \u0159eck\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed, kte\u0159\u00ed vytla\u010dili Araby z c\u00edrkevn\u00edho veden\u00ed. Od roku 1534 a\u017e do sou\u010dasnosti jsou v \u010dele jeruzal\u00e9msk\u00e9 c\u00edrkve \u0158ekov\u00e9. Arabsk\u00e9 vy\u0161\u0161\u00ed duchovenstvo a intelektu\u00e1ln\u00ed elita p\u0159e\u017eili pouze v Antiochijsk\u00e9m patriarch\u00e1tu.<\/p>\n\n\n\n

K\u0159es\u0165ansk\u00fd v\u00fdchod se za\u010dal vyno\u0159ovat z krize a\u017e po osmansk\u00e9m dobyt\u00ed S\u00fdrie a Egypta (1516\u20131517). Relativn\u011b stabiln\u00ed a n\u00e1bo\u017eensky tolerantn\u00ed osmansk\u00fd re\u017eim, kter\u00fd podn\u00edtil demografick\u00fd a ekonomick\u00fd vzestup bl\u00edzkov\u00fdchodn\u00edch k\u0159es\u0165an\u016f, stejn\u011b jako za\u010dlen\u011bn\u00ed melkit\u016f do politick\u00e9ho a duchovn\u00edho prostoru spole\u010dn\u00e9ho s pravoslavn\u00fdm Balk\u00e1nem, p\u0159isp\u011bly ke kulturn\u00edmu o\u017eiven\u00ed pravoslavn\u00fdch Arab\u016f na konci 16. st. (tzv. Melkitsk\u00e1 protorenesance) a v je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed m\u00ed\u0159e v 17. st. (Melkitsk\u00e1 renesance). Svou roli sehr\u00e1la i historick\u00e1 v\u00fdzva z katolick\u00e9ho sv\u011bta doby protireformace, kter\u00fd se pokusil za\u0159adit do sv\u00e9 sf\u00e9ry vlivu k\u0159es\u0165ansk\u00fd V\u00fdchod a poprv\u00e9 od dob k\u0159\u00ed\u017eov\u00fdch v\u00fdprav p\u0159im\u011bl melkitsk\u00e9 u\u010dence a hierarchy k zamy\u0161len\u00ed nad konfrontac\u00ed v\u00fdchodn\u00edho a z\u00e1padn\u00edho k\u0159es\u0165anstv\u00ed a jejich m\u00edst\u011b v tomto obrazu sv\u011bta. Melkit\u0161t\u00ed u\u010denci se sna\u017eili p\u0159ekonat duchovn\u00ed izolaci sv\u00e9ho lidu, za\u010dlenit jej do v\u0161eobecn\u00e9 pravoslavn\u00e9 kultury, sjednotit liturgickou tradici podle \u0159eck\u00fdch vzor\u016f a p\u0159elo\u017eit do sv\u00e9ho jazyka nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed texty byzantsk\u00e9ho a postbyzantsk\u00e9ho liter\u00e1rn\u00edho d\u011bdictv\u00ed. V severn\u00edm Libanonu, centru Melkitsk\u00e9 protorenesance, zes\u00edlilo mni\u0161sk\u00e9 hnut\u00ed, bylo obnoveno mnoho monast\u00fdr\u016f v\u010detn\u011b Balamandsk\u00e9ho, kter\u00fd se stal jedn\u00edm z nejv\u00fdznamn\u011bj\u0161\u00edch kulturn\u00edch center pravoslavn\u00fdch Arab\u016f. V duchovn\u00edch kruz\u00edch rostl z\u00e1jem o tradice byzantsk\u00e9ho mni\u0161stv\u00ed. Objevila se \u0159ada asket\u016f, jejich\u017e asketick\u00fd z\u00e1pal p\u0159esahoval mni\u0161sk\u00fd \u017eivotn\u00ed styl charakteristick\u00fd pro ran\u00fd novov\u011bk. Mezi nimi byl Meletios Karmah (1572\u20131635), budouc\u00ed metropolita a antiochijsk\u00fd patriarcha (pod jm\u00e9nem Euthymius II.), inici\u00e1tor melkitsk\u00e9 renesance.<\/p>\n\n\n\n

Melkitsk\u00e1 elita za\u010dala pro sebe objevovat pravoslavn\u00fd sv\u011bt, symbolem \u010deho\u017e se staly dlouh\u00e9 cesty arabsk\u00fdch archijerej\u016f a patriarch\u016f za almu\u017enou k severn\u00edm souv\u011brc\u016fm \u2013 do dunajsk\u00fdch kn\u00ed\u017eectv\u00ed, na Ukrajinu, do rusk\u00e9ho st\u00e1tu a gruz\u00ednsk\u00fdch zem\u00ed. Antiochijsk\u00fd patriarcha J\u00e1chym V., kter\u00fd nav\u0161t\u00edvil Moskvu v roce 1586, byl prvn\u00edm, s k\u00fdm rusk\u00e1 vl\u00e1da jednala o z\u0159\u00edzen\u00ed Moskevsk\u00e9ho patriarch\u00e1tu. Patriarcha Makarios III. (byl patriarchou v letech 1647\u20131672), kter\u00fd dvakr\u00e1t nav\u0161t\u00edvil Moskvu, v letech 1655\u20131656 a 1666\u20131668, hr\u00e1l v\u00fdznamnou roli v c\u00edrkevn\u00ed reform\u011b patriarchy Nikona a pot\u00e9 v jeho soudn\u00edm procesu. Makari\u016fv syn, arcidi\u00e1kon Pavel z Aleppa (1627\u20131669), popsal prvn\u00ed cestu sv\u00e9ho otce, tento popis se stal skute\u010dnou encyklopedi\u00ed kulturn\u00edho a politick\u00e9ho \u017eivota n\u00e1rod\u016f v\u00fdchodn\u00ed Evropy a Levanty, vrcholem arabsk\u00e9 pravoslavn\u00e9 literatury. Bl\u00edzk\u00e9 vztahy Ruska s pravoslavn\u00fdm V\u00fdchodem a pravideln\u00e9 zas\u00edl\u00e1n\u00ed almu\u017een bl\u00edzkov\u00fdchodn\u00edm souv\u011brc\u016fm pokra\u010dovaly a\u017e do doby Petra I., kdy poz\u00e1padn\u011bn\u00e1 Petrohradsk\u00e1 \u0159\u00ed\u0161e ztratila z\u00e1jem o duchovn\u00ed hodnoty a geopolitick\u00e9 aspirace \u201et\u0159et\u00edho \u0158\u00edma\u201c.<\/p>\n\n\n\n

Krom\u011b navazov\u00e1n\u00ed kontakt\u016f s pravoslavn\u00fdmi n\u00e1rody na severu se melkit\u00e9 v ran\u00e9m novov\u011bku tak\u00e9 st\u00fdkali s \u0159\u00edmskokatolick\u00fdm sv\u011btem. Bl\u00edzk\u00fd v\u00fdchod se stal polem p\u016fsobnosti latinsk\u00fdch mision\u00e1\u0159\u016f, kte\u0159\u00ed se sna\u017eili nab\u00e1dat v\u00fdchodn\u00ed k\u0159es\u0165any ke spojen\u00ed s \u0158\u00edmem. Prvn\u00ed takov\u00e9 pokusy za\u010d\u00ednaj\u00ed v 80. letech 16. stolet\u00ed, v dob\u011b vl\u00e1dy patriarchy J\u00e1chyma V. V arabsko-pravoslavn\u00e9m prost\u0159ed\u00ed tehdy dominoval negativn\u00ed postoj ke katolicismu, kter\u00fd se pln\u011b projevil v prvn\u00edm spisu arabsk\u00fdch protilatinsk\u00fdch polemik \u201eOdpov\u011b\u010f \u0159\u00edmsk\u00e9mu pape\u017ei\u201c metropolity Anastasia ibn Mud\u017eally. V dal\u0161\u00edm stolet\u00ed, za vl\u00e1dy Makaria III. a jeho n\u00e1stupc\u016f, se vztahy antiochijsk\u00e9ho duchovenstva se z\u00e1padn\u00edmi mision\u00e1\u0159i staly p\u0159\u00e1tel\u0161t\u011bj\u0161\u00edmi. Mnoho v\u00fdchodn\u00edch hierarch\u016f usilovalo o sbl\u00ed\u017een\u00ed s katolick\u00fdm sv\u011btem, aby p\u0159ekonali nev\u011bdomost a zaostalost sv\u00e9ho lidu. K\u0159es\u0165ansk\u00e9 arabsk\u00e9 podnikatelsk\u00e9 kruhy se zaj\u00edmaly o spolupr\u00e1ci s evropsk\u00fdmi levantsk\u00fdmi spole\u010dnostmi a z\u00e1\u0161titu z\u00e1padn\u00ed diplomacie. Od konce 17. st. rostouc\u00ed oslaben\u00ed Osmansk\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e tla\u010dilo bl\u00edzkov\u00fdchodn\u00ed k\u0159es\u0165any k tomu, aby se soust\u0159edili na Z\u00e1pad, nov\u00e9 sv\u011btov\u00e9 centrum moci. To v\u0161e vedlo k vytvo\u0159en\u00ed prokatolick\u00e9 skupiny mezi pravoslavn\u00fdmi Araby a n\u00e1sledn\u00e9mu rozd\u011blen\u00ed antiochijsk\u00e9 c\u00edrkve na uniatskou a pravoslavnou v\u011btev (1724). V podm\u00ednk\u00e1ch konfliktu s katol\u00edky pravoslavn\u00e1 strana m\u011bla z\u00e1sadn\u00ed z\u00e1jem o podporu \u0158ek\u016f z Fanaru, kte\u0159\u00ed byli \u00fazce spojeni s Vysokou Portou, a stala se zcela z\u00e1vislou na Konstantinopolsk\u00e9 c\u00edrkvi. V d\u016fsledku toho antiochijsk\u00fd patria\u0159\u0161\u00ed stolec pln\u011b p\u0159e\u0161el do rukou \u0158ek\u016f, stejn\u011b jako dal\u0161\u00ed dva bl\u00edzkov\u00fdchodn\u00ed patriarch\u00e1ty. Ov\u0161em \u0159eck\u00fd vliv v pravoslavn\u00e9 komunit\u011b S\u00fdrie nebyl tak \u00fapln\u00fd jako v Palestin\u011b a Egypt\u011b, z\u016fstal zde zna\u010dn\u00fd po\u010det biskup\u016f a u\u010denc\u016f arabsk\u00e9ho p\u016fvodu.<\/p>\n\n\n\n

18. a za\u010d\u00e1tek 19. stolet\u00ed byly ve znamen\u00ed ostr\u00e9 konfrontace mezi pravoslavn\u00fdmi a uniatsk\u00fdmi komunitami, v d\u016fsledku \u010deho\u017e vzniklo mno\u017estv\u00ed polemick\u00e9 literatury. Ob\u011b strany prokazovaly svou pravov\u011brnost a historickou posloupnost se star\u00fdm Antiochijsk\u00fdm stolcem. V pr\u016fb\u011bhu ideologick\u00e9ho sporu se katolick\u00e9 v\u011btvi poda\u0159ilo p\u0159ivlastnit si tradi\u010dn\u00ed jm\u00e9no pravoslavn\u00fdch Arab\u016f \u2013 melkit\u00e9. V polovin\u011b 19. stolet\u00ed konfrontace mezi dv\u011bma c\u00edrkvemi ztratila na intenzit\u011b.<\/p>\n\n\n\n

19. stolet\u00ed bylo dobou radik\u00e1ln\u00ed sociokulturn\u00ed transformace Osmansk\u00e9 \u0159\u00ed\u0161e, kdy pod tlakem velmoc\u00ed Vysok\u00e1 Porta za\u010dala ru\u0161it tradi\u010dn\u00ed v\u0161edn\u00ed a pr\u00e1vn\u00ed omezen\u00ed v\u016f\u010di k\u0159es\u0165an\u016fm a zrovnopr\u00e1v\u0148ovat poddan\u00e9 r\u016fzn\u00fdch vyzn\u00e1n\u00ed. Zapojen\u00ed Bl\u00edzk\u00e9ho v\u00fdchodu do sv\u011btov\u00e9ho ekonomick\u00e9ho syst\u00e9mu p\u0159isp\u011blo k rychl\u00e9mu r\u016fstu bohatstv\u00ed k\u0159es\u0165ansk\u00fdch podnikatel\u016f \u2013 prosperuj\u00edc\u00edch zprost\u0159edkovatel\u016f evropsk\u00fdch firem. Sou\u010dasn\u011b krachovali muslim\u0161t\u00ed \u0159emesln\u00edci a tradi\u010dn\u00ed obchodn\u00edci, kte\u0159\u00ed nemohli konkurovat zbo\u017e\u00ed evropsk\u00e9ho pr\u016fmyslu. Rostouc\u00ed soci\u00e1ln\u00ed nap\u011bt\u00ed a muslimsk\u00e1 nespokojenost se posilovaly drastick\u00fdmi zm\u011bnami v n\u00e1bo\u017eensk\u00e9 politice st\u00e1tu, na kter\u00e9 nebylo p\u0159ipraveno ani k\u0159es\u0165ansk\u00e9, ani muslimsk\u00e9 obyvatelstvo. V\u0161echny tyto rozpory se nakonec vy\u00fastily do \u0159ady bezprecedentn\u00edch n\u00e1bo\u017eensk\u00fdch konflikt\u016f na arabsk\u00e9m v\u00fdchod\u011b, z nich\u017e nejkrvav\u011bj\u0161\u00ed byly v\u00e1lky mezi Dr\u00fazy a Maronity v Libanonu v letech 1842, 1845 a 1860, a Dama\u0161sk\u00fd masakr v roce 1860, kter\u00fd si vy\u017e\u00e1dal \u017eivoty tis\u00edc\u016f k\u0159es\u0165an\u016f.<\/p>\n\n\n\n

Ve 30. \u201340. letech 20. st. Rusko znovu objevilo pravoslavn\u00fd V\u00fdchod. Jednou z kl\u00ed\u010dov\u00fdch postav rusk\u00e9 politiky v syropalestinsk\u00e9 oblasti poloviny 19. st. byl archimandrita (pozd\u011bji biskup) Porfirij (Uspensk\u00fd; 1804 \u20131885), prvn\u00ed hlava rusk\u00e9 c\u00edrkevn\u00ed misie v Jeruzal\u00e9m\u011b. Rostouc\u00ed po\u010det rusk\u00fdch poutn\u00edk\u016f do Svat\u00e9 zem\u011b a touha zachovat zbytky arabsk\u00e9 pravoslavn\u00e9 komunity, kter\u00e1 se rozpl\u00fdvala pod vlivem katolick\u00e9 a protestantsk\u00e9 propagandy, podn\u00edtily aktivn\u00ed pronik\u00e1n\u00ed rusk\u00fdch st\u00e1tn\u00edch a ve\u0159ejn\u00fdch struktur na Bl\u00edzk\u00fd v\u00fdchod. Od roku 1882 byla rusk\u00e1 p\u0159\u00edtomnost v S\u00fdrii a Palestin\u011b koordinov\u00e1na Pravoslavnou palestinskou spole\u010dnost\u00ed, polost\u00e1tn\u00ed organizac\u00ed vedenou \u010dleny carsk\u00e9ho domu a disponuj\u00edc\u00ed velk\u00fdmi finan\u010dn\u00edmi prost\u0159edky. Jednou z aktivit spole\u010dnosti bylo vzd\u011bl\u00e1v\u00e1n\u00ed pravoslavn\u00fdch Arab\u016f, kter\u00e9 m\u011blo chr\u00e1nit mladou generaci p\u0159ed vlivem z\u00e1padn\u00edch misijn\u00edch \u0161kol.<\/p>\n\n\n\n

Sezn\u00e1men\u00ed arabsk\u00fdch k\u0159es\u0165an\u016f s modern\u00ed evropskou kulturou vedlo k \u0161\u00ed\u0159en\u00ed sekul\u00e1rn\u00edch, liber\u00e1ln\u00edch a nacionalistick\u00fdch ideologi\u00ed. Rostouc\u00ed nacionalismus pravoslavn\u00fdch Arab\u016f se dostal do konfliktu s \u0159eck\u00fdm nacionalismem vy\u0161\u0161\u00edho duchovenstva bl\u00edzkov\u00fdchodn\u00edch c\u00edrkv\u00ed. Posledn\u00ed \u010dtvrtina 19. a za\u010d\u00e1tek 20. st. byly ve znamen\u00ed trval\u00e9ho st\u0159etu mezi \u0159eck\u00fdmi hierarchy a jejich arabsk\u00fdmi v\u011b\u0159\u00edc\u00edmi, usiluj\u00edc\u00edmi o n\u00e1vrat patriar\u0161\u00edho stolce do rukou Arab\u016f. Rusk\u00e1 diplomacie a ve\u0159ejn\u00e9 m\u00edn\u011bn\u00ed pln\u011b podporovaly Araby vzhledem k tradi\u010dn\u00edmu nep\u0159\u00e1telstv\u00ed mezi panslavismem a \u0159eckou megaloidej\u00ed (idej\u00ed Velk\u00e9ho \u0158ecka). Rusov\u00e9 tak\u00e9 doufali, \u017ee pravoslavn\u00ed Arabov\u00e9 se stanou agenty rusk\u00e9ho vlivu na Bl\u00edzk\u00e9m v\u00fdchod\u011b. V roce 1899 se Arab\u016fm po dlouh\u00e9m boji poda\u0159ilo dosadit na antiochijsk\u00fd stolec sv\u00e9ho krajana metropolitu Meletia Doumani (Meletia II.), a \u0159e\u010dt\u00ed metropolit\u00e9 byli vytla\u010deni z antiochijsk\u00e9ho patriarch\u00e1tu. Proruskou orientaci arabsk\u00e9ho kl\u00e9ru zd\u016fraznila n\u00e1v\u0161t\u011bva patriarchy \u0158eho\u0159e IV. Hadd\u00e1da, jen\u017e se v Petrohrad\u011b z\u00fa\u010dastnil oslav 300. v\u00fdro\u010d\u00ed dynastie Romanovc\u016f v roce 1913. Patriarcha daroval caru Mikul\u00e1\u0161i II. sb\u00edrku starov\u011bk\u00fdch arabsk\u00fdch pravoslavn\u00fdch rukopis\u016f. D\u00edky tomu kni\u017en\u00ed sb\u00edrky Petrohradu dos\u00e1hly \u00farovn\u011b nejv\u011bt\u0161\u00edch sv\u011btov\u00fdch sb\u00edrek arabsk\u00fdch rukopis\u016f.<\/p>\n\n\n\n

Sv\u011btov\u00e1 v\u00e1lka a revoluce v roce 1917 op\u011bt p\u0159eru\u0161ily vazby mezi Ruskem a pravoslavn\u00fdmi Araby. Ve snaze p\u0159e\u017e\u00edt v p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b muslimsk\u00e9m prost\u0159ed\u00ed arabsko-k\u0159es\u0165an\u0161t\u00ed intelektu\u00e1lov\u00e9 propagovali sekul\u00e1rn\u00ed \u2013 levicov\u00e9 nebo nacionalistick\u00e9 \u2013 my\u0161lenky jako zp\u016fsob p\u0159ekon\u00e1n\u00ed n\u00e1bo\u017eensk\u00fdch spor\u016f a sjednocen\u00ed v\u0161ech Arab\u016f tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 z\u00e1padn\u00edmu imperialismu. Ze stejn\u00fdch arabsk\u00fdch pravoslavn\u00fdch klan\u016f poch\u00e1zeli biskupov\u00e9 a komunisti\u010dt\u00ed aktivist\u00e9. Nejbrut\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed palestin\u0161t\u00ed vojev\u016fdci, jako George Habash, zakladatel\u00e9 ideologi\u00ed baasismu (Michel Aflaq) a pansyrianismu (Antoun Saadeh), vlivn\u00fd filozof a publicista Edward Said byli p\u016fvodem pravoslavn\u00ed, i kdy\u017e mnoz\u00ed z nich p\u0159inesli svou pravoslavnou identitu jako ob\u011b\u0165 nadkonfesn\u00edm ideologi\u00edm.<\/p>\n\n\n\n

Probuzen\u00ed n\u00e1bo\u017eensk\u00e9ho v\u011bdom\u00ed a n\u00e1r\u016fst isl\u00e1msk\u00e9ho radikalismu na arabsk\u00e9m v\u00fdchod\u011b, kter\u00e9 se projevily zvl\u00e1\u0161t\u011b v posledn\u00edch letech, vedly ke zhroucen\u00ed projekt\u016f budov\u00e1n\u00ed arabsk\u00fdch n\u00e1rodn\u00edch st\u00e1t\u016f a snah k\u0159es\u0165an\u016f se do t\u011bchto projekt\u016f za\u010dlenit. Masov\u00e1 emigrace k\u0159es\u0165an\u016f, kter\u00e1 za\u010dala na konci 19. stolet\u00ed, vede ke katastrof\u00e1ln\u00edmu poklesu jejich po\u010dtu v jejich historick\u00e9 vlasti. Jestli v 19. st. k\u0159es\u0165ansk\u00e9 komunity v Levant\u011b za\u017e\u00edvaly popula\u010dn\u00ed explozi a na za\u010d\u00e1tku prvn\u00ed sv\u011btov\u00e9 v\u00e1lky dos\u00e1hly rekordn\u00edho pod\u00edlu na populaci regionu \u2013 25 %, pak ve 20. stolet\u00ed jejich pod\u00edl za\u010dal rychle klesat kv\u016fli ni\u017e\u0161\u00ed porodnosti ne\u017e u muslim\u016f, emigraci a dal\u0161\u00edm faktor\u016fm. Na konci minul\u00e9ho stolet\u00ed v Libanonu bylo cca 300 000 pravoslavn\u00fdch, 500 000 v S\u00fdrii, 33 000 v Izraeli, 41 000 v Palestin\u011b, v\u00edc ne\u017e 80 tis\u00edc v Jord\u00e1nsku a n\u011bkolik tis\u00edc v \u0159ad\u011b dal\u0161\u00edch zem\u00ed Bl\u00edzk\u00e9ho v\u00fdchodu. Celkem v Levant\u011b \u017eilo o n\u011bco m\u00e9n\u011b ne\u017e milion pravoslavn\u00fdch a je\u0161t\u011b cca 400 tis\u00edc bylo v diaspo\u0159e, zejm\u00e9na v Severn\u00ed a Ji\u017en\u00ed Americe.<\/p>\n\n\n\n

K\u0159es\u0165ansk\u00fd v\u00fdchod nyn\u00ed \u010del\u00ed siln\u00e9 civiliza\u010dn\u00ed v\u00fdzv\u011b a samotn\u00e9 p\u0159e\u017eit\u00ed bl\u00edzkov\u00fdchodn\u00edho pravoslav\u00ed nen\u00ed jistotou. Za t\u011bchto podm\u00ednek je zvl\u00e1\u0161t\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9 zachovat kulturn\u00ed d\u011bdictv\u00ed pravoslavn\u00fdch Arab\u016f a zprost\u0159edkovat znalosti o n\u011bm \u0161irok\u00e9mu okruhu lid\u00ed.<\/p>\n\n\n\n

\n\n\n\n

[1]<\/a> Toto \u00fazem\u00ed je rozd\u011bleno na dv\u011b \u010d\u00e1sti: Mezopot\u00e1mii (dne\u0161n\u00ed Ir\u00e1k) a to, co arab\u0161t\u00ed geografov\u00e9 naz\u00fdvali Velkou S\u00fdri\u00ed (arabsky bilad as-Sam), \u00fazem\u00ed sou\u010dasn\u00e9 S\u00fdrie, Libanonu, Izraele, Palestiny a Jord\u00e1nska.<\/p>\n\n\n\n

[2]<\/a> Jej\u00edm p\u0159edstavitel\u016fm se p\u0159itom \u0159\u00edk\u00e1 Sy\u0159an\u00e9, aby se odli\u0161ili od star\u00fdch Aramejc\u016f. Stejn\u011b tak je t\u0159eba rozli\u0161ovat mezi st\u0159edov\u011bk\u00fdmi Sy\u0159any a sou\u010dasn\u00fdm obyvatelstvem st\u00e1tu S\u00fdrie.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

Kapitola z knihy Antologie literatury pravoslavn\u00fdch Arab\u016f vydan\u00e9 Pravoslavnou humanit\u00e1rn\u00ed univerzitou svat\u00e9ho Tichona v Moskv\u011b v roce 2020. Sestavovatelem t\u00e9to sb\u00edrky je doktor historick\u00fdch v\u011bd, profesor, docent katedry…<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"closed","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"footnotes":""},"categories":[25],"tags":[75],"class_list":["post-2125","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-pravoslavi-ve-svete","tag-2023-06"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2125","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=2125"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2125\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":2126,"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/2125\/revisions\/2126"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=2125"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=2125"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/www.hlas-pravoslavi.cz\/index.php\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=2125"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}